Švýcarská ambasáda v Keni

Dvě na první pohled zcela odlišné kultury – švýcarská a africká – se spojily v architektuře švýcarské ambasády v keňském hlavním městě Nairobi. Masivní betonová stavba v barvě místní sytě červené půdy splývá s okolím a tvoří součást africké krajiny.

Nová budova ambasády důstojným způsobem reprezentuje Švýcarsko, zároveň byla realizována místními stavebními společnostmi, za použití lokálních postupů a materiálů. V projektu se odráží velkorysost a zároveň skromnost. Autoři se odkazují k různorodým referencím a spojují požadované aspekty funkčnosti, bezpečnosti a udržitelnosti v koherentní prostorové struktuře.

Oáza za zdí

Díky tomu, že je areál ambasády kvůli požadované bezpečnosti obehnán vysokou obvodovou zdí, vznikla spirálová kompozice kulminující ve střední dvoupodlažní struktuře domu. Budova i zeď ohraničující pozemek jsou vytvořeny z probarveného betonu a sloučeny tak, aby tvořily jednotnou architektonickou strukturu.

Světlo a beton

Prostorná přijímací hala proniká skrz celou budovu, tvoří centrum komplexu a propojuje veřejné, diplomatické a konzulární části. Přirozené světlo se do interiéru dostává okny pravidelně se střídajícími s nosnými stěnami.

Tato struktura umožňuje flexibilní rozdělení prostorů tak, aby se mohly přizpůsobit budoucím potřebám. Skleněné dělicí příčky v administrativní části budovy vytvářejí otevřené, vzdušné, moderně pojaté pracovní prostředí.

Červená půda

Východoafrická krajina se odráží v osobitém charakteru budovy, zejména v červeno-hnědém odstínu pohledového betonu fasády a obvodové zdi. Budova nese barvu takzvané „kávové zeminy“, která se nachází na celém území keňského hlavního města. Velkorysá okna jsou dalším výrazným elementem projektu.

Rozměrné skleněné plochy odrážejí vegetaci v okolí a z budovy tak dělají součást krajiny. Prostorové geometrické prvky kolem oken poskytují dostatek stínu v inte­riéru. Autoři projektu dokázali řídit mezinárodní tým v netypickém klimatickém prostředí a vytvořit zde kvalitní reprezentativní architekturu.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 1/2019.