Zelené budovy jsou jasným trendem
Udržitelné budovy se od roku 2020 mají stát běžným způsobem stavění. Už nyní ale investoři a uživatelé žádají, aby nové stavby ekologickým parametrům a požadavkům na energetickou úspornost vyhovovaly. A nejsou to požadavky malé.
U zelených nebo také udržitelných domů přitom nejde jen o energetické úspory. Stavby se posuzují komplexně po stránce energetické, ekonomické i sociální. První stavbou u nás, která získala osvědčení udržitelného domu, byla nová centrála banky ČSOB v Praze v Radlicích. To bylo v roce 2008. V současné době jsou v ČR certifikovány čtyři dokončené stavby a osvědčení získalo několik projektů (tzv. precertifikace). S jednou výjimkou jsou to budovy administrativní. Bílou vránou v rezidenční výstavbě je projekt X-Loft v pražské Libni, jehož první etapa má být dokončena přibližně v polovině tohoto roku.
V první řadě náklady
Mohlo by se zdát, že na tříletý vývoj není pokrok v zeleném stavění až tak významný. Skutečně, počet certifikací u nás není ve srovnání s jinými vyspělými evropskými trhy nijak omračující. Ovšem publicita zelené architektury, difundovaná do nových projektů a do efektivní poptávky, ať už developerů směrem k designérům a projektantům nebo investorů a uživatelů budov směrem k developerům, je se stavem před třemi lety nesrovnatelná.
„Dlouhodobým trendem je určitě příklon k zeleným budovám. Klienty však nezajímají ekologické cíle, nýbrž ekonomický pragmatismus, tedy nižší provozní náklady budovy,“ říká Tomáš Pardubický, generální ředitel Finep Holdingu.
Zákazníci vznášejí požadavky na udržitelné stavby už celkem běžně. „Očekáváme tlak na snížení dalších nákladů, to znamená na snížení energetické náročnosti budov,“ připouští i Martin Kodeš, obchodní ředitel J&T Real Estate v České republice.
Společnost Hochtief Development se pokouší rozlišovat tři typy nájemců. „Prvním je to celkem jedno, což je velká škoda. Druhá skupina nájemců už má jistá interní pravidla týkající se zelených budov. A třetí skupina nájemců začíná slyšet na to, že ušetří,“ říká Peter Noack, tiskový mluvčí Hochtiefu. „Kombinace zelených budov a ušetření vedlejších nákladů je něco velice důležitého, řekla bych, že čtyři pětiny nájemců, se kterými se bavíme, na to slyší a je to pro ně prioritou. Řada poboček zahraničních společností už nesmí jít díky vnitrofiremním směrnicím do jiných než zelených budov.“
„Klienty nezajímají ekologické cíle, nýbrž ekonomický pragmatismus.“
I když jsou firmy, pro které je ekologické chování součástí jejich image, ekonomický pragmatismus nájemců není samozřejmě nic špatného, naopak. Úspory provozních nákladů udržitelných budov vyvažují vyšší náklady pořizovací a zaručují jejich návratnost. Tím také zajišťují schopnost zelených budov konkurovat na realitním trhu. Zmíněný bytový projekt X-Loft se prodává výborně nejen díky zajímavé lokalitě, netradičnímu řešení dispozic jednotlivých bytů a příznivé ceně, ale i díky parametrům udržitelnosti. Developer Design Development uvádí, že využití kvalitních materiálů, zateplení fasády, trojskla, solární panely a rekuperace tepla pomáhají významně snižovat provozní náklady, tj. kapsy nájemníků, až o 70 %.
U kancelářských projektů, které splňují parametry budov šetrných k životnímu prostředí, je úspora provozních nákladů zásadním argumentem. „Má to logicky význam zejména pro firmy větší velikosti, protože u nich pak budou úspory v celkovém součtu výraznější,“ říká P. Noack. „Ale i pro střední a menší firmy má tato změna význam, byť se více projeví v dlouhodobějším časovém horizontu. Pro investory nebude v nejbližší době jiné cesty, než stavět zelené budovy. Souvisí to především s evropskou legislativou, ale sílit bude i poptávka na trhu komerčních nemovitostí.“
Odpady a to ostatní
Osvědčení o udržitelných budovách vydávají nezávislé autority. Vlastník budovy musí o certifikát požádat a také za něj zaplatit. Pokud jej získá, může se jím chlubit, což také při marketingových kampaních dělá.
Certifikačních systémů je dlouhá řada. Platí však o nich, že posuzují budovu komplexně. Nejde tedy jen o energetické náklady, ale posuzuje se lokalita, u některých certifikačních systémů dokonce užitečnost nebo potřebnost stavby v urbanistickém kontextu. Důležitý je způsob stavění, použité materiály, provozní náklady, množství produkovaných odpadů (včetně skleníkových plynů a oxidů dusíku) a pohoda, kterou budova skýtá svým uživatelům.
Různé certifikační systémy kladou různý důraz na jednotlivé vyjmenované aspekty a podle toho tyto jednotlivé vlastnosti stavby bodují. Metodiky posuzování se ještě v rámci jednoho systému liší podle toho, zda se posuzuje budova existující nebo nově stavěná (či teprve projektovaná) a jaký účel budova má, zda jde o rezidenční nebo administrativní objekt, obchodní dům, nemocnici, školu…
Britský systém BREEAM má dokonce metodiku pro vězení. Zpravidla také mívají jednotlivé certifikáty několik úrovní: od standardní udržitelné budovy až po velmi vysokou kvalitu. Certifikační systémy se rovněž aktualizují a LEED například u svých metodik uvádí rok jejich vstupu v platnost, případně je čísluje podobně jako nové verze programů.
Z certifikačních systémů je citovaný americký LEED asi nejznámější. Může se jím chlubit zhruba 3 200 budov ve světě. Má jej i budova ČSOB, a to na úrovni zlatý. Skanska nedávno získala precertifikaci LEED Platinum pro projekt City Green Court, který se bude stavět v Praze na Pankráci.
Hodně používaný je britský BREEAM, jímž je dekorováno 185 000 objektů. U nás jej nedávno získaly objekty Zlatý Anděl v Praze na Smíchově a BB Beta v Praze 4, obě patří společnosti ING REIM. První budova je v provozu deset let, druhá pět. V Evropě se používá systém vyvinutý a udělovaný Evropskou komisí EU Green Building (v ČR jej má budova Nordica v Ostravě od společnosti Skanska) a prosazuje se německý certifikát DGNB, jehož podmínky vyhovují i českému prostředí.
Kromě těchto mezinárodně známějších osvědčení se používají národní certifikáty, ve Francii například HQE, v Itálii Protocollo Itaca a podobně. Pro Českou republiku vyvinula Stavební fakulta ČVUT v Praze systém SBToolCZ, který byl jako prvnímu udělen projektu X-Loft.
Všechny uvedené systémy hodnotí udržitelnost staveb na základě víceméně stejného principu. K certifikaci si stavitel objektu může v zásadě zvolit jakýkoliv systém. Problémem je vzájemná porovnatelnost jednotlivých certifikátů mezi sebou, a tedy také porovnatelnost kvality různě certifikovaných budov.
„Důležité je používaný certifikát přizpůsobit danému regionu, aby odpovídal konkrétním kulturním či klimatickým podmínkám,“ říká Petr Hájek ze Stavební fakulty ČVUT, který se podílel na vytvoření standardu SBTooolCZ a angažuje se také v České společnosti pro trvale udržitelnou výstavbu budov. Jeho kolega Antonín Lupíšek zpracoval porovnání 17 zahraničních certifikátů budov. Většina certifikátů je nejčastěji zaměřena na administrativní, bytové a komerční stavby. „Zpravidla se klade velký důraz na dopady na životní prostředí, ale stejně velký důraz je kladen na kvalitu vnitřního prostředí, tedy na to, jak se v budově žije,“ popisuje závěry porovnání Antonín Lupíšek.
V Česku od roku 2009 existuje způsob hodnocení energetické náročnosti staveb určený zákonem. Všechny nové budovy nebo rekonstrukce staveb s podlahovou plochou nad 1 000 m2 musejí mít takzvaný průkaz energetické náročnosti budov. Z něj lze zjistit, jak si konkrétní budova z hlediska energetické náročnosti vede.
Naproti tomu dobrovolná, komplexnější a náročnější certifikace o udržitelnosti budov podle slov Antonína Lupíška slouží pro marketing, ale v některých zemích může být i podmínkou pro získávání dotací. „Každopádně je to výzva pro architekty a stavbaře. Certifikát vždy vyžaduje vyšší nároky na projekt i na zúčastněné dodavatele,“ dodává.
Jan Tesař
Autor je spolupracovníkem redakce.
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
