Oceněné zahradní centrum: Dělat věci s odvahou a krásněji

Zahradní centrum ve Veselom u Piešťan je jednou ze staveb, které se mohou pyšnit oceněním slovenské komory architektů CE ZA AR. Porotu zaujalo hlavně neobvyklou architekturou v tomto odvětví. Oceněné "zahradnictví" u nás nenajdeme na každém kroku. Možná je to tím, že v tomto případě, jak jsme se přesvědčili, nejde jen o zahradnictví...

Podle architekta Adama Lukačoviče a investora (Plantex) se koncept stavby rodil postupně. „Vize nebyla zpočátku jasná. Vyvíjela se postupně na základě rozhovorů s investorem, cest za dobrými příklady v zahraničí a tvorby místního programu. Důležitou roli sehrál i odborník na zahradní centra z Anglie, se kterým jsme konzultovali provozní řešení,“ říká autor.

Rozhodující tedy bylo, že návrh vznikl v souladu s obchodním konceptem, který se u nás také často nevidí. „Chtěli jsme a chceme lidem nabídnout zážitek a odbornost, aby neměli pocit, že nakupují v běžné průmyslové hale ve městě,“ říká Tomáš Václavek, manažer zahradního centra.

„Ovocnářství a pěstování ovoce má ve Veselom více než stoletou tradici, na kterou jsme chtěli navázat, byla zde i šlechtitelská stanice,“ doplňuje jeho kolegyně Mária Bednárová. Podle investora si pěkné zboží zaslouží pěkné místo. Pro naplnění této části klientovy představy se Adam Lukačovič rozhodl vytvořit galerii zeleně jako součást modulárního konceptu, který se nezaměřuje pouze na jednu funkci.

Nejde už jen o prodej zahradnických potřeb a rostlin. Součástí fungujícího objektu (z plánovaných 6 etap byly dokončeny 2) je také farmářský prodej sezónního ovoce a zeleniny a v budoucnu by měly přibýt další služby, jako je restaurace, kanceláře a další. Koncepce se bude vyvíjet podle požadavků (nejen) zahrádkářské komunity, kterou bude přitahovat, a budovy se jí budou funkčně přizpůsobovat.

Zahradní centrum jako transformativní zážitek

Podle představ klienta by tedy budova (budovy) měla podporovat zážitkovost na různých úrovních a přizpůsobovat se různým činnostem, které zahradničení v nejširším slova smyslu obnáší. „Věděli jsme, že funkční náplň se může trochu změnit, stejně jako uspořádání prostoru.

Požadavky provozu se mění za pochodu a člověk se jim musí přizpůsobit, nebo se smířit s tím, že nikdy nebude vše tak nalajnované, jak projekt původně zamýšlel. To je výzvou doposud. Jak pro investora, tak pro mě,“ říká Adam Lukačovič o tom, jak pro něj bylo zadání výzvou. Dále vysvětluje, jak se tyto aspekty promítly do návrhu,

„Finální inspirace pro návrh zahradního centra zohledňovala venkovský charakter lokality, nezbytnou modularitu pro etapizaci výstavby a maximální vizuální otevřenost a prosvětlení prostor. Výsledkem je charakteristická kompozice traktů se sedlovými střechami a výraznými štíty, které mají v konečném důsledku vytvořit novou uliční linii v areálu Plantex. Budova plní především roli obálky pro to, co se děje uvnitř. Hlavní motiv galerie zeleně zůstává, ale se změnou ročních období se toto ztvárnění mění.“

Zařízeno rostlinami

Právě zapojení samotné zeleně do utváření prostoru a atmosféry zaujalo mnohé, včetně poroty. Aby se z prodejního předmětu stal předmět estetický, využil architekt ocelovou konstrukci budovy. Přiznal ji jako jednoduchý prvek, díky němuž zeleň vynikla. Štíty sedlové střechy posouvají zahradní centrum z anonymity „městské krabice“ do kontextu venkovské a komunitní zástavby.

Galerie i skleníky potřebují světlo. Celoprosklené štíty a polykarbonátové stěny a světlíky ho užitečně a efektně rozdělují. To umožnilo rozdělit prostor na nevytápěnou (jakoby skleníkovou) a vytápěnou část s plnými stěnami. Aby bylo v létě světla a tepla tak akorát, funguje předsazený dřevěný obklad jako stínicí clona. Při pohledu na fasádu to také umocňuje dojem, že se jedná o moderní variaci tradičního venkovského domu.

Proč jedinečný?

Architektonické prvky a materiály použité v tomto projektu jsou běžné, ale řešení je v současné době natolik zajímavé, že pro porotu ceny CE ZA AR „je znamením, které nastiňuje nové, neokoukané přístupy“, přestože postrádá určité „megalomanské“ ambice. Proč je vlastně tak unikátní?

„Stavět ty standardní krabice je samozřejmě jednodušší, levnější a méně problematické. Možná nám ještě chybí větší tradice v tom smyslu, že zahradní centrum nemusí být jen součástí hobby marketu, kde to asi komplikuje obchodní model. Trh není velký, takže ty možnosti jsou, upřímně řečeno, omezené. A pak chybí větší odvaha investorů, důvěra v architekty a jejich vůli dělat věci lépe a krásněji. Takové vlaštovky a jejich úspěšný příběh jsou pro změnu důležité. Věřím, že reálný výsledek už může mít na tento segment dopad. Uvidíme. Jsem však nesmírně vděčný, že jsem se mohl podílet na vzniku takové stavby.“

Za pravdu mu dává i Tomáš Václavek, který přiznává, že se inspirovali v zahraničí, kde „zahradní centra nejsou jen místem prodeje, ale kde se lidé setkávají například za dobrou gastronomií, zdravou výživou nebo za kontaktem s přírodou, s rostlinami a krásnými věcmi. Nechceme jen prodávat, chceme se lidem přiblížit, aby se v tomto prostoru rádi setkávali.“

Vytvořit prostor, kde se lidé rádi setkávají, to by měla umět dobrá architektura. Potvrzením by v tomto případě mohlo být dokončení dalších etap tohoto projektu, na kterém se postupně pracuje, ale podle slov architekta i investora je načasování v současné době závislé na několika faktorech.