Svěží stopa zlatého anděla

Historie domu „U Zlatého anděla“ se začala psát již někdy před rokem 1333, kdy je v těchto místech doložena první gotická zástavba. Tehdy zde sídlili příslušníci rytířského řádu Templářů. Dokládají to i prostorná sklepení pod hlavní budovou, z nichž ta nejstarší jsou datována patrně až do první poloviny 14. století. 

Na místě dnešního objektu v Celetné 29 stálo původně asi pět samostatných středověkých domů. Jejich postupným sjednocováním byla vytvořena stavba na stávajícím půdorysu se dvěma vnitřními dvory, ohraničená ulicemi Celetnou, Templovou a Králodvorskou. Tento kdysi dvoupodlažní objekt z přelomu 17. a 18. století byl nejprve upraven ve vrcholně barokním slohu a pak o více než sto let později opět rekonstruován v klasicistním stylu. V této podobě dům zachytil ve svém známém papírovém modelu Prahy Antonín Langweil. Již tehdy zdobilo průčelí domovní znamení v podobě zlatého anděla.  Při dvou posledních velkých úpravách byl dům dostavěn na úroveň dnešních pěti podlaží. 

Historie objektu následně pokračovala četnými dispozičními úpravami souvisejícími převážně s požadavky na změnu užívání nebo opravami chátrajícího domu. Veškeré úpravy, které proběhly po r. 1950, znamenaly degradaci původních konstrukcí, a to po stránce historicko-estetické, ale i konstrukční. Z tohoto pohledu byla asi nejhorším zásahem adaptace půdního prostoru v 5. NP ze 70. let 20. století, při které došlo k zásadnímu zásahu do konstrukce krovu nad křídlem do ul. Králodvorská. Rozlehlý čtyřkřídlový třípatrový podsklepený dům s podkrovím svírá nepravidelný lichoběžný dvůr, kolem kterého obíhají chodby na zasklených pavlačích.

I když má budova převážně klasicistní charakter, část sklepů si zachovala původní gotickou podobu a klenba v západním křídle je barokní, rovněž tak ústřední schodiště v hlavní budově. O parcelu i dům v tak exponovaném místě byl v celé pražské historii mimořádný zájem. Střídali se zde řemeslníci se svými dílnami, obchody, pivovar se sladovnou a od roku 1725 je dům známý jako obecní hostinec. Tato funkce se v domě udržuje až do 20. století. Svůj současný vzhled dům získal při pozdně klasicistní přestavbě v roce 1860, kdy v něm vznikl hotel pro bohatou evropskou klientelu.  

Developerská společnost Copa Group, která byla investorem přestavby, získala rekonstrukcí objektu čtyřhvězdičkový hotel o 4 000 m² s šedesáti čtyřmi pokoji. Budova nabízí také 300 m² obchodních prostor a restauraci o rozloze 800 m². 

Aby dokázala přestavět a modernizovat historické budovy pro komerční účely při zachování jejich původních architektonických rysů, najala si developerská společnost architektonický ateliér Tichý & Kolářová, který se postaral o zachování vzhledu i charakteru budovy. Díky citlivému přístupu architektů k rekonstrukci a přestavbě historické památky vznikla moderní a komerčně zajímavá víceúčelová budova, která si současně zachovala svou historickou tvář. Rekonstrukce Domu U Zlatého anděla je rehabilitací objektu, místa i funkce. Oživením historie, ale i příspěvkem ke slohovým proměnám typickým pro pražskou architekturu. „Kromě hlavního smyslu rekonstrukce, kterým bylo upravit dům do standardu odpovídajícímu 21. století a přizpůsobit klientele, jsme chtěli zároveň podtrhnout jeho historické zvláštnosti a architekturu. Dům U Zlatého anděla má svou historii i duši. Je to místo na křižovatce dějin a bylo nám potěšením připojit se k desítkám našich předchůdců z minulých století,“ zhodnotil dílo architekt Marek Tichý. K baroku a klasicismu přidali architekti nový kus domu i současnosti. Na původní techniky a postupy navázali novými detaily i materiálem, zejména sklem, kovem, barvou a texturou. Přesto se jim podařilo zachovat integritu domu a podtrhnout jeho krásu.  

Při vybudování hotelu se zhruba šedesáti pokoji byl zachován původní dispoziční rozvrh. Pro společné patrové chodby jsou využity kryté pavlače, vlastní pokoje jsou orientovány po obvodu. Renesanci zažívá i parter a podzemí, kde jsou restaurované prvky a intaktní části historických domů k vidění spolu s moderním interiérem. Z hlediska koncepce bylo asi nejzásadnější stavební úpravou obnovení průchodu mezi ulicemi Králodvorská a Templová a pak také zastropení dvorů na úrovni 1. NP. Při návrhu byly důsledně pasportizovány všechny hlavní umělecko-řemeslné prvky, v duchu restaurátorských záměrů byly pak do interiéru navráceny cenné původní dlažby, parkety v několika vzorech, dveře a okna. Mimořádný je rozsah konzervace archeologických nálezů, jejich zviditelnění v podzemních podlažích a také obnažení zdiva, na kterém je dobře čitelná složitá stavební historie, podezdívání a doplňování zdiva v uplynulých staletích.  Kromě rekonstruovaných partií se součástí přestavby staly i dostavby ve dvoře, spojené s jejich zastřešením.

V případě zadního severního dvora se jedná víceméně o účelovou vestavbu a desku na úrovni 1. NP, která optimalizuje proporci zúženého prostoru a zobytňuje prostor zelení díky svému vegetačnímu souvrství. V případě dvora většího se setkáváme s novým tvarem – linkou, která kopíruje rozšíření směrem k severu a dvojicí střech, zelená střecha je zde doplněná subtilním, ale technicky unikátním skleněným zastřešením. I to čerpá z motivů domu, opakování architektonických prvků v řadách. Vzniká jako řazení pěti šikmých ploch, nebo chceme-li skleněných listů složených z třiceti nepravidelných tabulí, uložených na subtilních kovových profilech vyvěšených táhly. Převaha skla, jeho rozměry a technicky náročné detaily ale nejsou samoúčelné. Hledalo se řešení, které by opticky nezmenšilo prostor, a naopak dalo vyniknout historickým partiím dvora při pohledu vzhůru. Obdobně se se sklem zachází u zábradlí haly a při členění prostoru v suterénech. 

Podobně jako se sklem se v objektu pracuje se dřevem. Pro jednotlivé části byly zvoleny druhy, které se opakují a dotváří původní různorodé konstrukce a materiály. V horních patrech jsou to tmavé duby, v přízemí bělené duby doplněné exoty, v suterénech duby přírodní a jilm. Zpracování dřeva je vždy moderní, precizní a přesný detail kontrastuje s nepravidelnými a někdy až rustikálními historickými povrchy.

Hlavními barvami interiéru domu jsou tmavě šedá a bílá v několika odstínech. Setkáváme se s nimi na stěnách, terazzových i keramických podlahách, u oken a dveří i na schodištích. Odlišně jsou ale řešeny pokoje. Tam je základní škála krémových a okrových tónů doplněna barevnými akcenty – modrou, červenou a zelenou. Ty jsou uplatněny na tapetovaných stěnách, nábytku a textilu. Zlatá se používá na detailech (fabiony, štuková výzdoba, kovové spony zábradlí, výšivky sedacích souprav a závěsů) i v celých plochách (stěny v restauraci i ve třech největších pokojích). 

Důležitou součástí architektonického návrhu byla práce se světlem. Nově je v domě umístěno asi pět tisíc zdrojů různých barev a intenzity, plochy a prostory jsou podle významu nasvíceny difúzně nebo s užitím akcentů. Uplatnění světla ale není předem definovanou záležitostí. Všechny společné prostory a zejména plochy přízemí a suterénu jsou navrženy jako okruhy provázané inteligentním řídicím systémem. V domě tak bude možné nastavovat příležitostné nebo pravidelné světelné scény a ozvláštňovat jeho život.