V dialogu s místem: Netradiční mrakodrap v srdci Manhattanu

New York je město proslulé svou skyline: budovy tyčící se stovky metrů do oblak jsou svědectvím lidské zručnosti a pokroku.

Nové skleněné věže ovšem často směřují spíše k uniformitě, vytvářejí zrcadlové bludiště s tísnivým dopadem na obyvatele světové metropole. Proti tomu se vyhrazuje David Adjaye, britsko-ghanský architekt, který na adrese 130 William Street staví poněkud netradiční mrakodrap. Navazuje v něm na další typickou vlastnost města: prolínání minulého s moderním.

Studio Adjaye Associates ve spolupráci s Hill West Architects se v projektu snažilo především odkazovat na tradici new yorských kameníků a zedníků – fasáda budovy je totiž tvořena z ručně litých betonových panelů, které svou strukturou připomínají historické budovy města. Zároveň se jedná o odkaz ke kořenům kulturní různorodosti „Velkého jablka“. Jak už se podařilo i u dalších jeho staveb, zakomponoval Adjaye do mrakodrapu stupňovitou strukturu odkazující na tradiční formy některých afrických kmenů, především kultury kmene Yoruba.

Rozhovor s minulostí

Stejně jako ve svých předchozích projektech propojuje Adjaye i u 130 William Street historii místa a různých kultur, které se na jeho budování podílely. Jedna z jeho nejznámějších budov – Národní muzeum afroamerické historie a kultury ve Washingtonu D.C. čerpá z tradičních prvků americké historické architektury. Nejde však o amalgam poskládaný ze střípků minulosti, ale o hrdou vizi něčeho nového: Adjaye přišel s vlastním vizuálním pojítkem, bronzovými mřížkami, které zdobí stupňovitou fasádu budovy.

Nejstarší ulice New Yorku

Podobně jako v budově washingtonského muzea, i v dalších stavbách Adjaye oživuje historii místa a mnohem víc. Propojením různých kultur a historií ukazuje jeho samotnou podstatu a zároveň se do jisté míry staví kriticky k jeho okolí. „Kdekoliv pracuji, snažím se uvažovat nad historií daného místa, ale zároveň se upínat k budoucnosti,“ říká Adjaye v rozhovoru pro New York Times.

Mrakodrap, který vyrůstá na William Street, v samém srdci finančního distriktu, se odlišuje od okolních staveb snad ve všech ohledech. Adjayeho studio pracuje s prefabrikovanými betonovými bloky, které se svou strukturou podobají hliněným stavbám mnoha domorodých kultur. Podobně jako u Národního muzea afroamerické historie a kultury, i u 130 William Street zakomponoval Adjaye stupňovitý obrys yorubských soch.

Ulice, kde mrakodrap stojí, má historii snad stejně dlouhou, jako město samo. Kdysi se po ní procházel například spisovatel Herman Melville cestou k slavnému kostelu Trinity Church a v nedalekém Coenties Slip žili a tvořili velikáni pozdního abstraktního expresionismu Ellsworth Kelly či Agnes Martin. Sám Adjaye pro New York Times prohlásil: „William Street je doslova jednou z prvních manhattanských ulic – pro mě je na tom něco nesmírně lákavého. Říkal jsem si, jaké je vlastně DNA takové původní architektury? Asi to budou klenuté oblouky.“

Budova vhodná pro drony

Přestože se v New Yorku nejedná o Adjayeho premiéru, projekt na 130 William Street přitahuje mnohem více pozornosti než architektova budova sociálního bydlení ve čtvrti Sugar Hill. Podobně jako u nového mrakodrapu, i tady Adjaye Associates zapojilo prefabrikované betonové panely do struktury fasády.

V prostředí okolních cihlových staveb působí nová budova jako provokace, nebo spíše varování – nepravidelně zasazená okna se vyhrazují proti monotónnosti a odkazují na diverzitu americké společnosti. Tehdejší kritici stavbě vytýkali příliš uměleckého ega, které by podle nich mělo jít stranou při plánování budov podobného typu.

Projekt 130 William Street v mnohém navazuje na budovu v Sugar Hill. Sám Adjaye přiznává, že se řídil podobnými principy a nevidí rozdíl v práci pro takto odlišné koncové klienty. Podle něj je důležité pracovat se stejnou vervou pro všechny vrstvy společnosti. Jak betonové bloky, tak klenutá okna vycházejí u mrakodrapu z tradičních prvků okolní historické architektury, především z ikonických skladů, které kdysi lemovaly ulice East Side a ještě dnes jich ještě několik na místě najdete.

V porovnání s poměrně hladkou fasádou v Sugar Hill je budova 130 William Street komponovaná z panelů s vulkanickou strukturou. Bloky s obloukovými okny jsou lehce nakloněné a utváří pilovitý obrys, což podle Davida Adjaye zabrání tomu, aby se během bouří dešťová voda valila po fasádě, a zároveň umožní rozložit vizuální tíhu budovy podél horizontálních linií. Struktura fasády je podle architekta dokonalá i pro případnou dronovou fotografii a klade si za cíl rozbít materiálově monotónní fasády okolních mrakodrapů.

Konstrukce 250 metrů vysoké budovy se v současné době blíží ke konci. Interiér všech šedesáti šesti podlaží navrhovalo studio Adjaye Associates opět ve spolupráci s Hill West Architects. Několik bytových jednotek pak vznikalo ve spolupráci s automobilkou Aston Martin. I ten nejmenší detail byl tak pod kontrolou architektů, a to včetně kohoutků, sprchových hlavic, klik u dveří či nábytku. Jako takový je projekt 130 William Street unikátním zjevením ve sklo-kovové šedi Manhattanu.

Článek vznikl pro Material Times, matériO Prague.