Mateřská škola jako jedna velká prolézačka

Nenápadně výjimečná. Možná pro někoho jemně provokativní, ale navržená tak, aby podněcovala fantazii a tříbila vkus nové generace. Za jejím návrhem stojí „zen-technicistická“ architektura Petra Stolína a několik překážek.

Mírně svažitý pozemek se severní orien­tací v zástavbě převážně rodinných domů v městské části Liberce vybralo město jako nejvhodnější na výstavbu nové mateřské školy. V blízkosti se v budoucnu počítá s výstavbou bytových domů, ale většinu území charakterizuje územní plán jako veřejnou zeleň. Navíc v těsné blízkosti se nachází historická budova střední umělecké školy, která pozemek dodatečně zastiňuje.

„Přes pozemek vede několik tras infrastruktury,“ vypočítává architekt další výzvy, které je na místě čekaly. „Minimálně zpevněná komunikace a nároky na parkování zúžily profil prostoru na výstavbu samotné školky. Všechny tyto limity a další faktory, které představují české normy pro výstavbu předškolních zařízení, stejně tak jako nové trendy v přístupu k dětem a kvalitě prostředí, v kterém jsou vychovávány, vykrystalizovaly předkládaný návrh nové budovy mateřské školy.“

Naučme je objevovat prostor

Děti tráví ve školce podstatnou část dne, její prostředí má na ně zásadní vliv. Důležité jsou ergonomie, světlo, senzorické vjemy a v neposlední řadě také estetika. „Chceme děti naučit vnímat architekturu prostoru v rozličných formách, které jsme se snažili zapsat do celé kompozice,“ vysvětluje Petr Stolín nosnou myšlenku projektu.

Už samotný vstup do domu jim umožní postupně si ho prohlédnout a zorien­tovat se. Je zřejmé, že architekt si uvědomuje sílu dětské představivosti a nechává jí prostor, aby rozprostřela křídla. Petr Stolín s Alenou Mičekovou otevřeli dveře do světa, v kterém nezjednodušují dětský svět do zářivých barevných ploch, ale vrství ho společně se světem dospělých v mnohých průhledech, průlezech a překvapeních.

Jejich třída není obyčejný „kvádr“, je to živá struktura, velkými okny vizuálně propojená s exteriérem. V interiéru se zase střídají různě vysoká podlaží, propojená otvory ve stropech. Děti mohou celý den objevovat a zkoumat zákoutí a možnosti pohybu. Materiály a povrchy jsou laděny do světlých tónů v kombinaci s přírodním dřevem na terasách a sklem v průhledech. Dětská aktivita jako by stoupala směrem ke slunci.

V nejklidnější spodní části se nachází prostor na odpočinek a spaní. O poschodí výš je herna. Děti mohou vyjít ven do malého respiria a bočními ochozy dále přeběhnout podél fasády domu až na hlavní venkovní herní terasu nad jídelnou. „Celý dům je vlastně jedna velká prolézačka,“ vypočítává Petr Stolín. „Mohou oběhnout celou stavbu a přitom zůstat v ní“.

Dům bez plotu

Objekt školky je zděná stavba s „dvojitou“ fasádou ze sklolaminátu – jedna je přímo na dřevěném roštu, druhá na ocelové konstrukci s pochozími rošty, která objímá celou budovu. Tento koncept transparentnosti ozvláštňuje výraz budovy, podoba domu se v průběhu dne mění spolu s intenzitou světla.

Měkce se odráží z mléčného laminátu nebo vyzařuje z budovy ven. Vytváří pocit bezpečí ve vlastním světě, jako jemný závoj zahaluje všechny vnitřní prostory, školka tedy nepotřebuje plot. Samotná budova se skládá s dvou štíhlých hmot tříd, propojených jednopodlažním technickým traktem.

Třídy vymezují chráněný prostor vnitřního atria, který je rozšířený o střešní terasu a venkovní ochozy. V interiéru se výšky přelévají, největší světlou výšku má nejvyšší poschodí, které slouží jako učebna. O dodatečný přísun světla do učebny i do jídelny v přízemí se starají stropní světlíky.

Technická skladba

Objekt je kapacitně dimenzovaný na dvě oddělení po 25 dětech a dvou vychovatelích. Slouží tak pro 50 dětí a zaměstnává šest lidí – kromě vychovatelů i vedoucího školky a hospodáře. Ke všem prostorům patří i příslušné zázemí – přípravna jídel, šatny zaměstnanců, technická a úklidová místnost, kanceláře a skladové prostory. „Díky venkovním terasovým plochám si děti mohou hrát venku na slunci,“ doplňuje ještě architekt.

„Zbylý pozemek je naplánovaný jako parková zeleň, doplněná o drobné herní prvky, které budou také sloužit školáčkům.“ Součástí návrhu je i řešení veřejného prostoru a parkování před budovou. Projekt získal hlavní cenu České ceny za architekturu 2019.