Memorandum o vzdělávání a architektuře
Nejdůležitější událostí konference Evropského fóra politik architektury (EFAP), které se uskutečnilo 16. až 18. dubna v Praze, byl bezesporu podpis Memoranda o vzdělávání a architektuře. Třídenního fóra se zúčastnily dvě stovky odborníků z celého světa. Kromě vzdělávacích systémů a představení zahraničních výukových programů v oblasti architektury byla pozornost věnována také zadávání veřejných zakázek, ochraně kulturního dědictví, příkladům udržitelného rozvoje měst či vzniku center architektury. Příští konference EFAP proběhne ve Švédsku.
Hlavním cílem konference EFAP, kterou uspořádala Česká komora architektů ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR v rámci oficiálních akcí spojených s českým předsednictvím EU, bylo upozornit veřejnost a státní správu na důležitost kvalitní architektury pro život ve společnosti, a tím zdůraznit pozici architektů a jejich vliv na vznik vystavěného prostředí.
První ze tří bloků jednání patřil tématu vzdělávání v oblasti architektury. Při něm podepsali ministr školství, mládeže a tělovýchovy Ondřej Liška a předseda České komory architektů Dalibor Borák klíčový dokument – memorandum o kontinuálním a celostním vzdělávání v oblasti architektury. Cílem memoranda je mimo jiné zdůraznění důležitosti architektonického vzdělávání na všech typech škol a vytvoření společné platformy pro kvalitní zapojení odborníků do systému vzdělávání.
Při formování vzdělávacího systému je možné hledat inspiraci v zahraničí. V řadě evropských zemí už podobné programy existují a irský a francouzský model byly na konferenci představeny. Příklad vzniku centra vzdělávání architektů a mimo jiné také mediátorů architektury směrem ke společnosti byl přiblížen na konceptu univerzity pro vystavěné prostředí v Hamburku. České architekty zastupoval v diskusi profesor Ladislav Lábus.
Dalším tématem konference bylo uplatnění politik architektury. Ty jsou druhem jakési regulace, nastavení pravidel chování obyvatel ke svému prostředí, přinášejí řád, a tím zabraňují možnému chaosu při neřízené výstavbě. Většina historických měst, jejichž urbanismus a architektonické dědictví je dnes oceňováno, vznikala právě na základě přísné regulace. Určitý druh omezení je tedy nutný. Není však lehký úkol formulovat regulace tak, aby otevíraly prostor pro svobodnou tvorbu, ale zároveň stanovily jasnou bariéru před případnými škodami.
Na projektu přístavní části Hamburku, který sestává z několika set různých objektů, bylo konkrétním způsobem demonstrováno efektivní využití politik architektury v praxi. Vyzdviženo bylo především množství architektonických soutěží, které na celém území proběhly. Česká odborná veřejnost a sami architekti považují zadání veřejné zakázky prostřednictvím architektonické či urbanistické soutěže rovněž za nejvhodnější řešení, ale negativních zkušeností s výběrovými řízeními a zadáváním zakázek jiným způsobem bohužel zatím spíše přibývá. „Veřejné zakázky přitom ve velké míře ovlivňují prostor, který užívají všichni občané, a měly by být proto zadávány s důrazem na vyváženost kvality, zejména v kulturním slova smyslu, inovativnosti návrhu a udržitelnosti. Hlavním kritériem by neměla být jen nejnižší cena projektu,“ říká k zadávání veřejných zakázek Dalibor Borák, předseda ČKA a zároveň autor konceptu bloku o uplatnění politik.
Třetí blok zasedání na téma architektura a veřejnost se zaměřil především na otázku veřejného zájmu v architektuře a potřebu diskuse s občany i odborníky. Dobrým příkladem inspirace byla nevládní síť desítek lokálních center architektury v Nizozemí, která o architekturu systematicky pečují a informují o ní.
Dokument nazvaný Politika architektury je schválen již v řadě evropských zemí a právě vzdělávání a výchova týkající se architektury jsou vždy jeho hlavní součástí. Deklarativní dokument Politika architektury České republiky nyní vypracovala Česká komora architektů a usiluje o jeho přijetí vládou. Politika architektury může vytvořit prostor pro snazší diskusi a dohodu společnosti a vytvořit podmínky pro zodpovědnou svobodnou tvorbu architektů.
Zdroj: Česká komora architektů
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
