Město bez aut? Kodaň k tomu směřuje mílovými kroky

Jak lze navrátit do ulic zeleň a přetvořit parkovací plochy v pobytové? Lze tyto automobily přesunout do parkovacích domů a vytvořit z nich zároveň místo sloužící k rekreaci obyvatel? Představujeme vám koncept Copenhagen Car Free(dom) od JAJA Architects.

Těmito otázkami se zabývá dánské architektonické studio JAJA Architects, známé zejména díky svému projektu Konditaget Lüders nebo také „PARK’N’PLAY“. Tato červeně zbarvená budova inspirovaná pařížským Centre Georges Pompidou se nachází v kodaňském přístavu Nordhavn.

Unikátní je díky propojení budovy sloužící jako parkovací dům a pobytové střechy, na které je umístěno dětské hřiště, crossfitové hřiště a kavárna s pekárnou. Díky této stavbě, která je od místních bytů vzdálená pouhých 200 metrů, bylo možné odstranit povrchová parkovací místa v celé čtvrti, což umožnilo využít volný prostor pro vysazení stromů, umístění mobiliáře a vybudování rekreačních zón.

Automobilismus jako problém

Projekty týkající se udržitelné mobility v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP) představil na přednášce s názvem Urban Talks: JAJA vedoucí oddělení mobility JAJA Architects Robert Martin. Ten zdůraznil nutnost udržitelnosti, recyklace materiálů a důležitosti mobility v rámci rozvoje města a nové výstavby.

Klíčovým problémem se podle něj v posledních letech ukazuje přemíra automobilů ve městech. Automobilová doprava se v posledním století stala hlavním prvkem mobility, problematické však je to, že díky jejímu masovému rozšíření jsme začali upravovat města a přizpůsobovat je automobilům, čímž se jejich výskyt pouze zvýšil.

Tyto průtahy tak v současnosti rozdělují města, znemožňují v nich rychlé přesuny pěších, a tím je z těchto míst vytlačují – z vlastnictví automobilu se tak nestává výsada, ale nutnost. Vezměme si například, jak jsou koncipovány nákupní zóny na okrajích měst – nejsou uzpůsobeny tomu, aby se do nich obyvatelé dopravili veřejnou dopravou, pěšky či na kole, zato poskytují velké množství parkovacích míst a nahrávají tak individuální automobilové dopravě.

Sdílená vlastnictví

Typy mobility se ovšem neustále mění, v současnosti se tak využívají elektrokola, elektrokoloběžky, elektrické jednokolky, elektroauta, skútry, nákladní (cargo) kola a další dopravní prostředky, které nebyly dříve obvyklé. Architekti se tak snaží předvídat, jaké způsoby dopravy budeme v budoucnu volit a jaká parkovací místa pro ně budeme potřebovat.

Podle Roberta Martina se navíc mění i náš přístup k vlastnictví těchto dopravních prostředků – od jejich vlastnictví západní společnost přechází k jejich sdílení (sdílená auta, sdílená kola a koloběžky, …). Objevují se proto otázky po tom, kam umístit automobily v osobním vlastnictví, u kterých lze předpokládat, že budou v budoucnosti nahrazeny mixem dopravních prostředků, ze kterých si jednotlivec vybere ten nejvíce vhodný pro danou příležitost.

Jak navíc zmiňuje, většina našich cest je kratších než 10 km a nedává tak smysl si kvůli těmto krátkým vzdálenostem pořizovat automobil, který je nutné servisovat a platit drahé parkování, ale zvolit alternativní způsob dopravy (chůzi, (elektro)kolo, (elektro)koloběžku, elektrickou jednokolku, skútr, MHD atd.). Ideálním stavem je tedy přístup, kdy dopravní prostředek volíme podle délky naší cesty na schematické škále: chůze > kolo > MHD > sdílený automobil > automobil > letadlo.

Řešením jsou všechny dopravní prostředky

Cílem tedy není vytlačit automobily z měst nebo je nahradit 1 : 1 jiným prostředkem, ale naučit se přemýšlet nad všemi typy dopravních prostředků jakožto nad možnostmi řešení. Ruku v ruce s tímto konceptem jde i budování města krátkých vzdáleností, ve kterém mají obyvatelé všechny potřebné služby v dochozí vzdálenosti od svého bydliště.

Projekt Copenhagen Car Free(dom) si klade za cíl zajistit, aby se obyvatelé měst zbavili pocitu, že potřebují vlastnit automobil. Podle JAJA Architects přitom není řešením vytlačit auta z center měst, jelikož by se tato dopravní zátěž přenesla na předměstí a na periferie. Navrhují však, aby v rámci center měst vznikly zóny bez aut na způsob barcelonských superbloků. Automobilová i hromadná doprava je tak vedena po obvodu těchto zón (bulvárech) a v rámci nich je omezena na minimum (např. v podobě jednosměrných ulic bez parkovacích míst).

Prostor, který vznikne odstraněním parkovacích míst, poté může být využit pro rekreaci místních obyvatel, předzahrádek, mikro parků, promenád apod. JAJA Architects navíc vytvořili katalog možných kombinací zeleně a silnice v rámci vnitřního prostoru těchto zón, které jsou buďto absolutně bez pruhu pro automobily nebo nabízí např. silnici s jednosměrným provozem (pro cyklisty obousměrný) doplněnou o parkovací ostrůvek, sloužící k zásobování místních obyvatel.

Klíčovou otázkou vedoucí ke změně přístupu k automobilům v rámci města je: „Co dostanu, když se vzdám svého parkovacího místa?”