Deichmanova knihovna: skandinávská jednoduchost a ekologičnost

Když 28. března 2009 zazvonil telefon v ateliéru Oslo, změnil se mladým architektům, jejichž studio bylo založeno jen tři roky dříve, život. Právě vyhráli mezinárodní soutěž na novou knihovnu. O jedenáct let později otevřela Deichmanova knihovna ve čtvrti Bjørvika své brány prvním návštěvníkům.

V soutěži spojili síly s ostřílenějšími kolegy z architektonického a urbanistického ateliéru Lundhagem, s kterými je pojí úcta ke skandinávské jednoduchosti, poctivému řemeslu a environmentální odpovědné architektuře. Mimochodem, v soutěži porazili i studio David Chipperfield Architects či Snohetta.

„Naším cílem bylo vytvořit knihovnu, která dokáže nabídnout různé zóny v jednom velkém souvislém prostoru,“ vysvětluje spoluzakladatel Atelieru Oslo Nils Ole Brandtzaeg. „Myslíme si, že se nám podařilo vytvořit budovu, která je obrovská, ale zároveň působí důvěrně, aby lidé cítili, že tam patří.“

Tanec s operou

Knihovna je pojmenována po Carlu Deichmanovi, jehož knižní sbírka se stala základem městské knihovny v roce 1785. Pozemek na nábřeží určený pro výstavbu byl poměrně malý, navíc architekty vázaly městské regulativy.

Přímo vedle se nachází ikonická norská státní opera od ateliéru Snohetta. „Abychom se vyhnuli příliš velkému počtu pater a zároveň dodrželi všechny požadavky, budova se vyklání nad svůj půdorys: první patro nad ulicí na východ a čtvrté patro téměř 20 m nad náměstím.

Vysunutá patra zároveň vytvářejí ochranné zastřešení vstupu,“ popisují architekti vznik siluety s výrazným diagonálním „zubem“. Tato největší konzola zvýrazňuje knihovnu v panoramatu města, ale stále zachovává přímý výhled na sousední operu. Konzolové podlahy jsou zavěšeny na střeše, která má charakteristickou složenou geometrii zajišťující pevnost konstrukce.

Dialog s městem

Aby vznikl větší pocit otevřenosti a spojení s městem, je přízemní fasáda zcela průhledná. Návštěvníci vstupují přes tři rovnocenné vchody otočené různými směry. Z každého vchodu diagonálně procházejí přes budovu tři „světelné šachty“, které umožňují nahlédnout do různých částí knihovny. Tyto světelné šachty spojují podlahy a distribuují denní světlo směrem dolů ze tří velkých světlíků ve střeše.

Aby vytvořili pocit knihovny budoucnosti, chtěli se architekti vyhnout stísněným úzkým chodbám. V interiéru dominuje otevřený veřejný prostor s různým nábytkem, který podněcuje k realizaci různorodých aktivit a kreativnímu užívání prostor. Samostatné uzavřené prostory, niky a výklenky jsou uspořádány kolem tří samostatně stojících „knižních věží“, které osvobozují fasády a umožňují dennímu světlu proudit ze všech stran.

Dotyk s návštěvníkem

Pokoje a výklenky vytvářejí prostor pro dočasné instalace a výstavy s bohatou paletou atmosfér. Otevřené společné prostory mají trvalejší povrchy v neutrálních barvách a z robustních materiálů. Betonové konstrukce okolo světelných šachet a složené střechy jsou trvanlivými prvky, které dodávají budově stálou kvalitu.

Fasáda kombinuje velmi dobré izolační parametry a rovnoměrné rozložení denního světla. Izolované panely se střídají s úzkými okny. Difuzní sklo zmírňuje dojem uzavřenosti a vpouští do interiéru měkké světlo.

Fasády jsou relativně uzavřeny, aby se posílil efekt světelných šachet a chránil „vnitřní život“ knihovny, ale večer světlo prochází do exteriéru a umožňuje nahlédnout do místností a sledovat činnosti uvnitř. V rozích budovy jsou okna s otevřenými výhledy různými směry, které do interiéru přinášejí variace a napětí.

Odhalené betonové stropy s nápadným voštinovým vzorem nasměrují pohledy nahoru přes centrální atrium. Nejvyšší patro knihovny se vyjímá a „oznamuje svou přítomnost“ návštěvníkům přicházejícím z centra města a z hlavního nádraží v Oslu (a na oplátku nabízí nádherný výhled na město a okolní fjordy). Interiéry byly navrženy ve spolupráci s AS Scenario Interiorarkitekter.

Čtení interiéru

V suterénu jsou kino a sál s 200 sedadly, v přízemí kavárna, restaurace i oddělení novin a časopisů. V prvním patře najdete beletrii a knihy pro děti, zatímco v druhém a třetím patře je více knih a několik uzavřených zón, které zahrnují nahrávací studia, minikino a herny.

V nejvyšším patře se nacházejí knihy a čítárny společenských věd, jakož i umělecký projekt Future Library. Celková kapacita knihovny je 450 000 svazků.

Kromě knih se knihovna samozřejmě snaží vemlouvat svým návštěvníkům prostřednictvím technologií: například začínající hudebníci mají přístup k hudebním nástrojům (spolu s instruktážními filmy o tom, jak na ně hrát), zatímco dětské patro má několik interaktivních videoinstalací.

Knihovna obsahuje i jídelnu, restauraci, archivní, skladovací a pracovní prostory. „Koncepce knihovny je vytvořena tak, aby byla směrem k vrcholu stále tišší a kontemplativnější,“ vysvětlil spoluzakladatel studia Lundhagem Einar Hagem.

Ekologicky odpovědná

Deichman Bjorvika je budova šetrná k životnímu prostředí s inovativními řešeními fasád, větrání a používání materiálů. Je postavena podle kritérií FutureBuilt (futurebuilt.no), tedy dodržuje minimálně 50% snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s dnešním standardem.

Předprojektové výpočty prokázaly kombinované snížení emisí o 69,8 %. Knihovna splňuje kritéria pasivního domu podle norského standardu 3701. Budova má kompaktní tvar. Větrání je na druhém až pátém podlaží řešeno přes podlahovou konstrukci, čímž se snižuje potřeba energie ventilátoru.

Protože se větrací vzduch distribuuje podél betonu v podlahové konstrukci, využívá se tepelná hmota budovy a snižují se teplotní výkyvy. Totéž platí o rozsáhlém použití stropů z pohledového betonu. Betonové podlahy jsou chlazeny vestavěným ohřívacím a chladicím potrubím v betonu střechy a podlahy (TABS).

Systém je efektivní a umožňuje snížení množství větracího vzduchu. Ke snížení potřeby chlazení budovy se používá automatické externí solární stínění a bude potřeba použití energeticky účinného IT vybavení. Jako zdroj tepla slouží tepelné čerpadlo voda–voda.