Dekonstruktivistická rozhledna? Takhle se kochají Slováci na Devínské Kobyle

Češi jsou známí tím, že na každém sebemenším kopečku postaví rozhlednu. Prostě se rádi kocháme. Jaký unikát ale v minulém roce postavili na Slovensku?

Devínská Kobyla o ploše 1 011 157 m² je nejvyšším bodem masivu Devínské brány a je součástí CHKO Malé Karpaty ve 4. ochranném pásmu. V okolí se vyskytuje nepřeberné množství chráněných druhů rostlin i živočichů (např. na 1600 druhů motýlů) a také významná paleontologická lokalita Sandberg. Pro nás je ale zajímavější to, že zde byla v minulém roce postavena dlouho očekávaná rozhledna, umístěná na spojnici frekventovaných turistických tras vedoucích až ke zřícenině devínského hradu.

Jedná se o jednu z deseti rozhleden v Malých Karpatech a o tu vůbec architektonicky nejzajímavější z nich. Je postavená na nejvyšším místě kopce v nadmořské výšce 514 m n. m., kde dělá společnost vysílači a několika dochovaným opevněným bunkrům.

Záměrem investora, kterým je městská část Bratislava-Devínská Nová Ves, bylo vybudovat jednak atraktivní vyhlídkovou věž, ale zároveň udržet nízký rozpočet za celou akci. Architekti Šebo Lichý, kteří dlouhodobě usilují o zatraktivnění této lokality, se na projektu podíleli za minimální odměnu a sponzorsky ho podpořili.

Unikátní na této rozhledně je to, že z ní můžete vidět do čtyř různých států (Slovenské republiky, České republiky, Rakouska a Maďarska), a to díky její poloze na severozápadě od Bratislavy přímo na hranicích s Rakouskem. Toto umístění je podle autorů symbolem prolínání kultur ve střední Evropě, jednotlivé výhledy jsou poté umocněny natočením jednotlivých stanovišť, která dávají rozhledně její specifický „vratký“ tvar.

Další klíč ke tvarosloví odkrývají Architekti Šebo Lichý, když mluví o zdejší floře a fauně. V hojném počtu se zde totiž objevují populace kudlanky nábožné, která autorům evokuje tvarosloví rozhledny skrze svou štíhlost a typicky „trojúhelníkovitě“ ohnuté nožky. Bílá barva poté celou konstrukci odhmotňuje a oproti místnímu červenobílému vysílači působí vyloženě drobně a křehce. Autoři dokonce tvrdí, že díky subtilní konstrukci je při pohledu na masiv zdálky doslova neviditelná.

Do výšky 21,27 metrů se zájemci o panoramatické rozhledy do několika států dostanou po zdolání 112 schodů. Po cestě na vrchol čekají návštěvníky ještě dvě trojúhelné plošiny, první ve výšce 5. podlaží asi 14 metrů nad zemí, ze které je vidět na Košice, trojmezí, Budapešť, Bratislavský hrad či Gabčíkovo a druhá vyhlídková plošina v úrovni 6. podlaží (cca 17 m) s výhledem na Pálavu, Brno, Malé Karpaty, Stupavu či Schloss Hof. Po dosažení vrcholu se před turistou poté rozprostírá vyhlídka na Königswarte, Wolfsthal, Neziderské jazero, hrad Devín a Vídeň ve výšce 20 metrů nad terénem.

Architekti Šebo Lichý

Tento architektonický ateliér založili v roce 2004 dva přátelé, od té doby se ovšem rozrostl do dnešní podoby dvacetičlenného týmu, který realizoval přes 50 budov a získal 10 ocenění (např. 1. místo v soutěži Baumit Life Challenge, 1. místo v soutěži CEZAAR, nominace na cenu Dušana Jurkoviče). V současnosti patří k jedněm z nejkvalitnějších architektonických ateliérů na Slovensku. Specializuje se především na rodinné a bytové domy; z jeho dílny stojí za zmínku například realizace Domu mezi stromy (dům ve svažitém pozemku se starými kaštany „levituje“ na dynamických podpěrách, aby nepoškodil své okolní prostředí, ale zároveň z něj mohl co nejvíce těžit). Ateliér s oblibou používá nedekorované bílé plochy, které jsou při pohledu z ptačí perspektivy seskládány do podoby mnohoúhelníku. I přes tyto tvarové hříčky však architektura působí čistým dojmem.