Element hry: Architekti navrhli multifunkční park podle svých dětí

Jakmile se staneme rodiči, začneme nově vnímat také městský prostor. Architekti Aleksander Bednarski a Mariusz Komraus strávili se svými dětmi spoustu času na hřištích. Výsledky pozorování uplatnili u návrhu multifunkční platformy.

Na zarostlém, zanedbaném plácku nedaleko univerzitního kampusu v polském městě Chořov kdysi stála budova, kterou po demolici nahradilo „nemísto“. Krajina časem začala prázdný prostor dobývat, ze sutin bujely keře a vyrůstaly stromy. Slezská univerzita spolu s městskou samosprávou se rozhodla zapomenutou parcelu oživit.

„Investoři si přáli navrhnout hřiště. Projekt vznikal v době, kdy jsme měli malé děti a trávili s nimi spoustu času. Měli jsme možnost celé hodiny pozorovat jejich interakci s městem a dostali jsme spoustu nápadů, jak by se klasické ohrazené hřiště, na němž se rodiče většinou nudí, dalo proměnit a vylepšit,“ popisují architekti.

Nakonec navrhli park, po němž sami toužili: multifunkční veřejný prostor bez bariér, který podněcuje interakce a nabízí dostatek možností pro komunikaci, sport, odpočinek či zahradničení. Prostor, v němž má místo slunce i stín, a stejně jako světlo se v něm mísí lidé různého věku, fyzické kondice či životní filozofie.

Podřídit se přírodě

Autoři si v prvé řadě uvědomili potenciál, který do tohoto „nemísta“ vložilo působení přírodních sil. Vzrostlé stromy se rozhodli ponechat, vysadili divoké břízy a přizpůsobili jim nově vytvořenou platformu: park funguje jako otevřený systém, který obklopuje stávající stromy.

„Spolupracovali jsme s poradkyní pro zeleň Ewou Dyguda, která nám pomohla s výběrem dřevin a rostlin. Betonová deska tvoří protipól velkého množství zeleně a je ideální pro sportovní aktivity oblíbené mezi mladými lidmi – kolečkové brusle, koloběžku, skateboard a tak,“ vysvětlují autoři volbu materiálu. Organicky tvarované perforace vyplňují různé hmoty a funkce: přírodní kůra funguje jako vrstva tlumící pády, sportovní plochy pokrývá měkký tartan v různých odstínech, v záhonech kvete množství rostlin. Některé části zahrady vybízí k péči místní komunitu, lebedit se dá v houpací síti.

Park zahrnuje volnočasovou zónu pro studující, zátoky pro děti s variabilními možnostmi hraní, fitness zónu či autorské prvky městského mobiliáře. Různorodost atrakcí umožňuje přirozenou interakci mezi uživateli a uživatelkami všech věkových skupin a různých fyzických dispozic a spojuje akademickou komunitu s místními obyvateli a obyvatelkami.

Přirozeně inkluzivně

Otevřenost a diverzita mají za následek další důležitý rys kvalitního veřejného prostoru: bezpečnost. Mluvíme-li o inkluzivním prostoru, nejde jen o věk a handicapy, ale také o gender. Ze studie Férově sdílené město (Eva van de Rakt, Milota Sidorová, Zdeňka Lammelová) vyplývá, že dívky se v ohrazených hřištích cítí jako v pasti – v případě ohrožení není kudy uniknout. Fyzické bariéry jdou ruku v ruce s bariérami mentálními. Autorům ze studia SLAS se podařilo zábrany odbourat.

„Při navrhování jsme vycházeli především z vlastních postřehů a zkušeností. Věříme, že veřejný prostor má být přístupný všem. Inkluzivita pro nás vždy byla přirozeným směrem: je základem atraktivity, interakce a bezpečnosti veřejných prostranství. Měli jsme štěstí na velmi uvědomělého klienta, který chtěl dát svůj pozemek veřejně k dispozici,“ usmívají se architekti.

Menu barev a tvarů

Větve stromů šumící ve větru lákají ke spočinutí uprostřed palety pastelových barev a příjemně oblých organických tvarů. Z výšky korun stromů hřiště připomíná dětskou hru na vkládání tvarů do správných otvorů. Tento motiv je nezamýšleným důsledkem zábavného procesu navrhování: „Při navrhování jsme se neřídili žádnou konkrétní inspirací. Snažili jsme se navrhnout zajímavé aktivity a těm pak dát určitou podobu. Přiznáme se, že nás vymýšlení tvarů náramně bavilo.“

Platforma zaujme kolemjdoucí na první pohled a autoři si všímají, že se do místa vydávají nejen lidé z Chořova, ale i z dalších koutů Polska. „Po pěti letech intenzivního používání můžeme říct, že prostor důstojně stárne. Za tu dobu se výrazně rozbujela vysázená zeleň a výplně matrice stále skvěle fungují. Přestože platforma vznikla v urbanisticky složité čtvrti, stala se lákadlem pro místní. Občas se stavíme s vlastními rodinami a musíme říct, že počet návštěvníků a návštěvnic i událostí, které se zde konají, nás překvapily. O víkendu se tu otočí stovky lidí. Každopádně moc rádi sledujeme, jak se rodiče aktivně zapojují do hry se svými dětmi.“

Tereza Škoulová

Text vyšel v časopisu ASB 3/2024.