Lavička, Silo a Křeslo. Tři nové posedy lákají turisty i myslivce k zamyšlení

Posedy jsou malými dominantami českých polí. Mají svoje čísla, jména po významných lovcích a někdy bizarní podobu odhalující fantazii svých stavitelů. Tři posedy – Lavička, Silo a Křeslo – jsou novými výletními místy v zapomenutém akátovém remízku mezi Libčicemi nad Vltavou a obcí Tursko. Jejich koncept pracuje s různými geometrickými tvary, kapacitou i funkcí.

Lavička je největší, pozorovatelé sedí vedle sebe a za dobrého počasí dohlédnou až na horu Říp. Kruhové Silo nabízí intimní prostor a mezilidskou komunikaci. Posed Křeslo má nejmírnější schodiště, je bezpečný pro děti i seniory. Každý objekt je složený ze tří částí – betonové základové desky, ocelové nosné konstrukce se žebříkem nebo schodištěm a dřevěné vyhlídkové plošiny se zábradlím a sedací lavičkou.

Jejich výška se pohybuje mezi třemi a pěti metry. Všechny dřevěné prvky jsou z modřínu. Zatímco subtilní ocelová podnož se při dálkových pohledech ztrácí, dřevěné elementy jsou oproti jasné obloze kontrastní. Společně tvoří celek, který komunikuje s krajinou i mezi sebou navzájem.

Studenti projekt sami navrhli i organizovali stavbu

Projekt vznikal ve spolupráci města Libčice nad Vltavou a Ústavu navrhování II FA ČVUT, zaměřeného na výuku udržitelné architektury a tzv. design-build projekty, při kterých studenti stavbu vymyslí i vlastníma rukama realizují.

Vedoucí projektu Dalibor Hlaváček, děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze, vidí smysl design-build projektů mimo jiné i v tom, že budoucí architekti přestanou vnímat navrhování jako akt jednotlivce. „Učí se pracovat a rozhodovat v rámci týmu, komunikovat a spolupracovat, mezi sebou i s ostatními profesemi.“

Studenti Tomáš Kodet (autor konceptu), Michaela Chmielová, Alena Linková, Jan Šefl, Mikuláš Valdman, Tomáš Vojtíšek, Anna Zíková pracovali na návrhu v průběhu letního semestru. Dokumentaci dovedli do detailu, jednali s dodavateli, řešili rozpočet a organizaci celého procesu stavby. Ta byla oproti běžnému postupu snazší a rychlejší, posedy lze totiž vztyčit bez stavebního řízení.

Vyhlídky měly stát původně v lokalitě Kyselina o pár set metrů severněji, ale základové poměry bývalého odkaliště to neumožnily. Díky spolupráci starostů Libčic a sousedního Turska se je však podařilo vztyčit na žluté turistické značce vedoucí od nedalekého mohylového pohřebiště v Chýnovském háji.