Naučná stezka okolo rybníku Olšina je příjemnou změnou. Nenudí a baví

Ruku na srdce, naučné stezky jsou většinou nuda. Protože vymezená trať, z níž se nechcete nebo nemůžete odchýlit, na níž je vám servírováno poučení s každým uměle vytvořeným zastavením, nepatří zrovna ke složkám, z nichž by se dal umíchat zábavný koktejl pro celou rodinu.

Naučná stezka Olšina je však jiná. Její silnou stránkou je, že baví a nenudí.

Naučné stezky patří s rozhlednami/vyhlídkovými plošinami a cyklostezkami ke svaté trojici veřejně-prospěšných projektů, v nichž se krásně utápí vydobyté dotační tituly. Jsou poměrně uniformní svým provedením. Slouží jako k uzoufání nezáživné ukázky promrhaného potenciálu. Dopředu naprosto předvídatelně čitelné, komplikované asi tak jako román pro dospívající dívky. O to větším překvapením je, že NS Olšina z početného zástupu takových naprosto vybočuje.

Je chytlavá, přitažlivá, kvalitně zpracovaná. Sedí ke své lokalitě, skutečně nabízí a zprostředkovává zážitky. Až by se člověk chtěl ptát, proč u nás takových projektů neudělali architekti ze studia Reaktor víc.

Velký rybník s dlouhou minulostí

Veliký Langenbrucker Teich, jihočeský rybník Olšina, drží dvě oblastní prvenství. První, které mu ukládá roli nejstaršího českého rybníku, je trochu sporné. Rozhodně ale ve svých obrysech sloužil regionu jako vodní zdrž už na sklonku 14. století, byť ne v současných 135 hektarech plochy. A to druhé? Je nejvýše položeným hospodářským rybníkem v Česku. Což něco vypovídá o umu jeho dávných stavitelů a silné tradici rybníkářství v kraji, kterou dokresluje i památkově chráněná rybářská bašta z 15. století.

Klasikou tvůrců instantních naučných stezek by tedy mělo být několik fádních psaných zastavení o historii, skulptura kapra a dvě nehoblované průlezky. Jenže tenhle ordál nedostatku kreativity architekti prostě strpět nechtěli. Místo toho uchopili celý záměr po svém, nově.

Nedostatkem fantazie tvůrci netrpěli. Naštěstí.

Rybník se nesnažili do extrému akcentovat, a proto stezku okolo něj pojali jako komplexní zážitek. V němž rovným dílem vystupuje hráz, louky a pastviny, úsek lesní cesty, mokřad, podmáčený les i rákosinná lada. Celá série zajímavých biotopů, z nichž každý má co nabídnout. Už to, že nabídli přehlídku vícera součástí, je do jisté míry originální. A vlastní zpracování?

Paluby dřevěných chodníčků, které vedou turisty a současně minimalizují jejich dopad na krajinu. Vyhlídková místa, tedy spíše fixované žebřiny, které dosahují stejného efektu, jako zbytečně masivní plošiny. Propojení přírody se stezkou, s fascinujícím vodním živlem, kde se cesta sama stává cílem. Můstky, hrazení, lávky, které nejsou do terénu zasazeny invazivně, ale splývají. A naučná zastavení, která jsou spíše volně ložená, například jako kovové prvky stop instalované do vydřevení stezky, jež nemůžete minout.

K tomu hravost směrovek totemů, zbytnělé ptačí budky, dutinkové pojetí panoramatického rozhledníku. A také zvláště chytlavý kousek – pohyblivá plošina mola – ke které je možné se vlastními silami přitáhnout. Perfektní!

Funkční, nenásilné a přírodní dílo

Naučná stezka nepůsobí dojmem přípravy na test z lokální historie rybníkářství, nesnaží se být lekcí z ekologie. Nesnaží se být za každou cenu bezpečným a čistým prostorem. Nenutí a nenudí vás. Přesto se po jejím absolvování nemůžete zbavit dojmu, že jste se při procházce krásnými přírodními zákoutími s poutavými výhledy na vodní hladinu i do krajiny něco nového dozvěděli. Milou, hravou, nenásilnou formou. Naučných stezek, jako je ta kolem rybníku Olšina, by u nás klidně mohlo být víc.