Paluba Hamburk: Dočasné, ale velmi současné řešení veřejného prostoru

Město na soutoku čtyř řek, západočeská metropole Plzeň, má jistě mnoho co nabídnout. Nicméně pokud jste vystoupili na zdejším vlakovém nádraží, museli jste si nejspíš nutně klást otázku, kde to hledat. A také zda jste náhodou nepřejeli stanici o čtyřicet let nazpět.

Způsob, jakým byla tato dopravní tepna navázána na zbytek zasídlení, byl totiž poněkud rozporuplný, ne-li rovnou nešťastný. Bohuslav Strejc, Ondřej Janout a Jan Běl, architekti reprezentující ateliér projectstudio8, se s tím pokusili něco udělat.

V upomínce na slavnou minulost sídla zmiňují, že Plzeň historicky disponovala čtveřicí městských bran. Které však zanikly v průběhu rozrůstání dříve, ještě než na zdejší stanici zastavil první parní vlak. Tehdy se také průchod za nádražní budovou, v místě křížení u ulic Šumavská a Nádražní, stal pátou, dnes tedy osaměle jedinou branou v samém centru města.

Záměrem architektů bylo, aby tento prostor požíval více zaslouženého důstojenství a vizuální přitažlivosti a nepůsobil dojmem svodu dělené kanalizace pro pěší a automobily. Adekvátní zásah do veřejného prostoru tu je dlouhodobě žádoucí, učiněno však zatím bylo jen málo. A další trpělivé vyčkávání nepomáhalo městu udat frekventovaně využívané lokalitě směr. Odpovědí zaznívající z projectstudio8 je pak Paluba Hamburk.

Novinky, parkování koloběžek i svačina

Než kriticky zhodnotíte skladbu tohoto projektu, je třeba říct, že jde o dílo veskrze dočasné. Jednou tu snad opravdu vznikne nový polyfunkční a obchodní soubor staveb členěných do bloků. A naopak, jednou se třeba Plzeňané dočkají dostavby zbývající etapy autobusového terminálu v Šumavské ulici a rekonstrukce křižovatky, která změní pohyb pěších z režimu životního hazardu na komfort.

Ale do té doby – aby tu nebyla jen smutná čtyřhektarová pláň s výhledem na příležitostné parkoviště – tu může fungovat i něco podnětného. Když už tu proudí davy lidí, ať místních nebo lehce vykolejených návštěvníků, může jim současná dočasná brána do Plzně ukázat vlídnější tvář. Třeba modulárně vystavěnou demonstrací „pop-up“ architektury, jež vítá průchozí smysluplně využitým prostorem a nabídkou obslužnosti.

Paluba Hamburk, členitá trojstavba sevřená v ocelovém skeletu, přitom nemá danou definitivu a je jen momentální reakcí na nekonečné provizorium probíhajících a budoucích stavebních úprav v lokalitě. Bude tu stát jen tak dlouho, jak to bude zapotřebí.

Což může v plzeňských horizontech znamenat týdny i věčnost. Po tuto nedefinovanou dobu ale představuje řešení před dokončením dalších etap terminálu, a kromě obecného zlepšení kvality prostředí zajišťuje základní zázemí pro cestující, návštěvníky i místní.

Co jim přináší? Gastro, info & cyklo, zformované v souboru tří bloků kontejnerových sestav, obestupujících a vytvářejících bezpečné a stylové veřejné prostranství. A k tomu ještě pokus o prvky modrozelené infrastruktury, tedy zatravnění a vysazené stromy, extenzivní střechy s vegetací, jímání dešťovky a zasakovací poldr.

Maják udávající směr místu

Co je tu k vidění? Zvláště nepřehlédnutelný je ústřední blok s turistickým informačním centrem a prezentačním prostorem, doprovázený vyhlídkovou terasou a věží. Funguje jako maják, orientační bod, poskládaný z deseti modulů.

Dále je tu čtveřice provozoven s jídlem (složeny jsou z kompaktu devíti modulů). A z šesti modulů je sestaveno provozní zázemí, sklady a WC. K nimž přináleží i kryté odstavce na koloběžky a stojany na kola, aby se prý v místě podpořila mikromobilita.

„Hlavní a nejvýpravnější částí veřejného prostoru je spojující terasa, paluba, která slouží všem uživatelům a propojuje bloky gastronomie informací i mobility a navazuje na výstupy z vlakového i autobusového nádraží,“ doplňují architekti. Tento sektor ukončují pobytové schody, vybízejí k posezení anebo ke konání příležitostných kulturních akcí.

Paluba Hamburk je pro plzeňský přednádražní veřejný prostor sice instantním řešením, nicméně vcelku dobře promyšleným, současným a chytře sestaveným. Příjezd do Plzně se díky nim stává příjemnějším zážitkem a nenutí vás hned pátrat po tom, kdy jede první vlak zpátky.