Posedy jinak. Studenti architektury zabydleli ostrůvek v polích
Mezi Libčicemi nad Vltavou a obcí Tursko ožil zapomenutý remízek, studenti ateliéru Hlaváček – Čeněk Fakulty architektury ČVUT v Praze zde postavili tři posedy. Lavičku, Silo a Křeslo budou využívat myslivci i turisté, které nové instalace do krajiny přivedou.
Posedy jsou malými dominantami českých polí. Mají svoje čísla, jména po významných lovcích a někdy bizarní podobu odhalující fantazii svých stavitelů. Koncept studentů architektury pracuje s různými geometrickými tvary, kapacitou i funkcí.
Lavička je největší, pozorovatelé sedí vedle sebe a za dobrého počasí dohlédnou až na horu Říp. Kruhové Silo nabízí intimní prostor, posed Křeslo má nejmírnější schodiště, je bezpečný pro děti i seniory.
Projekt vnikal ve spolupráci města Libčice nad Vltavou a Ústavu navrhování II Fakulty architektury ČVUT, zaměřeného na výuku udržitelné architektury a tzv. design-build projekty, při kterých studenti stavbu vymyslí i realizují.
„Studenti dotují výsledek svou prací, nadšením a talentem zdarma. Pořizovatel tak za své peníze získává vyšší hodnotu, než kdyby obdobnou akci realizoval standardně,“ obhajuje spolupráci s univerzitou městský architekt Libčic nad Vltavou Jiří Opočenský.
Návrhy vznikly během letního semestru
Vyhlídky měly stát původně v lokalitě Kyselina o pár set metrů severněji, ale základové poměry bývalého odkaliště to neumožnily. Díky spolupráci starostů Libčic a sousedního Turska se je však podařilo vztyčit na žluté turistické značce vedoucí od nedalekého mohylového pohřebiště v Chýnovském háji.
Studenti pracovali na návrhu v průběhu letního semestru. Dokumentaci dovedli do detailu, jednali s dodavateli, řešili rozpočet a organizaci celého procesu stavby. Ta byla oproti běžnému postupu snazší a rychlejší, posedy lze totiž vztyčit bez stavebního řízení.
Každý objekt je složený ze tří částí – betonové základové desky, ocelové nosné konstrukce se žebříkem nebo schodištěm a dřevěné vyhlídkové plošiny se zábradlím a sedací lavičkou. Jejich výška se pohybuje mezi třemi a pěti metry. Všechny dřevěné prvky jsou z modřínu.
Postaveno svépomocí
Většinu stavebních prací dělali studenti za asistence zkušených řemeslníků sami. Ocelové konstrukce vyrobila společnost Stavoka Hradec Králové, dřevěné prvky studenti Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy ve Volyni.
„Projektu dáváme své srdce. Postavit něco je daleko za hranou běžného rozsahu studia, je to vášeň pro architekturu i pro Libčice,“ říká autor konceptu, student magisterského programu Fakulty architektury ČVUT, Tomáš Kodet.
Vedoucí projektu Dalibor Hlaváček vidí smysl design-build projektů mimo jiné i v tom, že budoucí architekti přestanou vnímat navrhování jako akt jednotlivce. „Učí se pracovat a rozhodovat v rámci týmu, komunikovat a spolupracovat, mezi sebou i s ostatními profesemi.“
