Rozhledna na Velké Deštné: Projekt, který narýsoval déšť

Dvě léta usilovné projektové práce, rok neutuchající dřiny v terénu. I tyto údaje podtrhují fakt, že rozhledna na vrcholu Velké Deštné skutečně není malým projektem, a že k její realizaci byla zapotřebí spousta práce. Která začala vlastně už v listopadu 2014, kdy se tvorby návrhu zhostili lidé ze studia architekti.in.

Vizuálně mimořádná stavba si z okolní krajiny bere málo a hodně do ní vrací, se nechala silně inspirovat lokálními podmínkami.

Každý projekt, který neskrývá ambice vyniknout z průměru, se rodí v bolestech. Zvlášť, když se jedná o realizaci stavby pod širým nebem, v území přírodně hodnotném a chráněném. Vůle tvůrců se tak potýká nejen s nevyjádřenou silou neoblomných přírodních živlů, ale i neúměrnou kritikou těch, co nehoví výstavbě dominant uprostřed libých scenérií divočiny.

Tým brněnských architekti.in, vedených Lukášem Svobodou a Tomášem Jurákem, ustál tyto vnější tlaky s naprostou profesionalitou. Mohli se totiž opřít o vynikající projekt a kvalitní materiál, který s krajinou ladí a splývá, aniž by v ní svou podstatou vytvářel nepřirozené překážky.

Místo, kde je slunný den vzácností

Kde začít? Třeba zmínkou o tom, že rodinný výlet na 1115 metrů vysoký vrchol Velké Deštné v Orlických horách lze připodobnit k loterii. Šance, že sem mimo letní sezónu zamíříte a užijete si slunečného počasí, je totiž nečekaně nízká. Jen kolem 20-25 %.

Celoroční srážková situace lokality je skutečně plně poplatná svému názvu a příliš nepřehání. I proto se do návrhu tyto místní podmínky promítly: inspirací se architektům stal vytrvalý déšť a také silný vítr, jako klimatické faktory formující zdejší život.

Ano, proudy deště unášené větrem se staly hlavním vizuálním a výtvarně-estetickým motivem celého návrhu. V teorii autorů. Jak ale tento koncept přenést do materiální podoby stavební praxe, a vytvořit z něj dialog objektu rozhledny s okolím?

Pokud jste někdy prožili bouřku na horách, víte už sami dobře, že voda tu nepadá jen seshora, ale i ze stran, úbočí a svahů, hnaná poryvy. Zmoknout můžete i odspodu, a v případě Velké Deštné pak na vás může běžně pršet z pěti různých stran. A těchto pět nejvýznamnějších větrných lokálních podmínek charakterizuje pět různých úhlů dopadajících dešťových srážek, je zachyceno v poměru pěti stran půdorysů rozhledny.

Jednotlivé délky stran přitom vychází z poměrů rychlostí zvolených větrných podmínek. Symbolismus pochycený meteorologií a regionálními abiotickými podmínkami tu jde do skutečně extrémů a promlouvá jazykem architektury. Je to fascinující spojení.

Těleso citlivě vsazené mezi stromy

Architekti.in se neomezili jen na tento model napojení stavby na bezprostřední okolí, ale pokračovali dál výběrem přírodních materiálů. Překládané dřevěné konstrukce vybíhající z pevných základů betonové podnože, na níž je navázána fasáda z tyčových prvků. Jež jsou samy podkladem pro vytvořené rozšíření z latí vnějšího diagonálního pláště.

Je to kombinace na pohled velmi chytlavé architektury i přírodní matematiky, která dává výsledek v podobě nevšedního zážitku z výhledů. Čtyři patra klasických schodišť, s pátým patrem točené spirály, totiž ústí na spojité vyhlídkové plošině. Místem, jež může být cílem cesty i prostorem pro plánování dalších výprav za dobrodružstvím.

Stavbu charakterizuje vzdušnost, transparentnost, otevřenost a průhlednost stěnových konstrukcí. Do interiéru vlastní věže prostupují všechny živly a projevy počasí, díky čemuž se nepřeruší kontakt s přírodou ani při výstupu na nejvyšší vyhlídkovou plošinu.

Realizaci Rozhledny na Velké Deštné pochvalně ocenila Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK), a to za respekt novostavby vůči přírodnímu prostředí včetně přiměřené výšky zohledňující dorůstání okolních stromů, užití dřeva jako materiálu pro vidi­telnou část konstrukce a originalitu půdo­rysného řešení, které zároveň umožňuje vnímat jednoduchou vertikalitu stavby z dálkových pohledů.