Zapomeňte na houpačky. Kreativní studio přišlo s revolučním dětským hřištěm

A co děti, mají si kde hrát? Touto otázkou se mimo jiné zabývá nově vzniklé kreativní duo Nami Ñami. Manželé Eduard Herrmann a Klára Koldová navrhli experimentální hřiště. Tradiční houpačku a klouzačku tady nehledejte.

Nami Ñami Studio vzniklo teprve nedávno – koncem roku 2023 ho společně založili produktový designér Eduard Herrmann a architektka Klára Koldová. „Několika společným projektům jsme se věnovali už dříve, teď jsme se rozhodli dát jim i jméno. Zatím je to celé experiment – jak se nám spolu bude dlouhodobě pracovat i co přesně budeme dělat,“ komentuje Klára.

„Chtěli bychom se vymanit ze zajetých škatulek designu nebo architektury a věnovat se zkrátka tomu, v čem aktuálně vidíme smysl.“

Eduard působil několik let jako součást kreativního dua Herrmann & Coufal, jehož konec oznámili tvůrci teprve nedávno. Skoro desetiletá éra spolupráce tak končí. „Bylo to krásné a výživné. Teď cítíme, že pro osobní seberozvoj je potřeba následovat vlastní cesty,“ okomentovali tvůrci nejen konec, ale především i nové začátky.

Město jako hřiště

Jednou z prvních společných realizací studia je dětský pavilon, který vznikl v rámci pražského Landscape Festivalu. Kruhová stavba, která „přistála“ mezi bytovými domy v městské části Prahy 3, vybízí děti ke hře venku a dospělé k diskusi o současném stavu dětských hřišť. Autoři si kladou za cíl zrevidovat přístup, s jakým se dnes hřiště navrhují – pokud se vůbec navrhují.

„Dnešní hřiště jsou standardizovaná a sestávají pouze z barevných, pevně zabudovaných prvků na gumovém povrchu. Proti houpačkám nic nemáme, ale věříme, že si děti zaslouží něco víc – jak funkčně, tak esteticky,“ říká Eduard Herrmann. Tvůrci konstatují, že dnešní typická hřiště, jak je známe, nenabízejí mnoho prostoru pro rozvoj dětské kreativity. Kvalitní herní prostředí by mělo nabízet variabilitu a abstrakci, která umožňuje vlastní interpretaci.

Dětské hřiště jako umělecký experiment

Samotný pavilon je tvořen několika panely, které společně ohraničují kruhový prostor hřiště. Půdorysná stopa pavilonu kopíruje původní betonovou kruhovou zeď, která zde léta čekala bez využití. Jako materiál bylo vybráno měkčí smrkové dřevo, jehož povrchová úprava je ošetřena přírodními oleji. Panely společně fungují jako celek, jednotlivě se však liší a přinášejí různé funkce – najdeme zde zabudované lavice, úkryty, úložné prostory, tabule na kreslení, šplhací lana či žebříky.

Podlaha pavilonu je pokryta jemným pískem. Klasickou hru na pískovišti zde však ozvláštňují ručně vyrobené, netradiční nástroje z recyklovaného plastu. Nechybí ani nadrozměrná dřevěná stavebnice a množství dalších volně vložených prvků. Autoři pracují s teorií volných částí – do středu pavilonu umisťují volné objekty, které děti mohou využívat dle svých představ: přesouvat, shlukovat, organizovat a podílet se tak aktivně na tvorbě svého prostředí.

Volná hra a dětská kreativita

Tématu dětské hry se Klára Koldová věnuje i v rámci svého doktorského studia. „Volná hra je založena na tom, že dětem dáváme prostor, aby se vyjádřily a rozhodovaly podle svého uvážení. Zní to jednoduše, ale bohužel dnešní děti mají neustále své rodiče za zády, kteří jim radí, nebo jim přímo zakazují či přikazují. Jak se mají děti naučit rozpoznat své přání a potřeby, když musí neustále poslouchat někoho jiného?“ říká Klára.

Kromě reformy prostoru pro hru tak pavilon obsahuje i informativní část, která je zaměřena právě na vysvětlení konceptu volné hry. Panely tvořící kruhový pavilon slouží z druhé strany jako instalace. Zatímco si děti hrají, rodiče se mohou vzdělávat a dozvědět se více o volné hře. Některé z panelů dokonce vybízejí, aby rodiče do dětské hry zasahovali co nejméně a nechali svým ratolestem prostor pro zkoumání vlastního imaginativního světa.