Fos Zoe. Nový kostel přináší na sídliště v Brně Lesné světlo a život

V Brně-Lesné vznikl unikátní soudobý kostel s výjimečným výtvarným řešením, který kultivuje veřejný prostor sídliště.

Kvalitní architektura si žádá čas. V případě kostela blahoslavené Marie Restituty v Brně si realizace idey vyžádala čekání padesátileté. Trpělivost musel projevit také architekt Marek Jan Štěpán, který na projektu pracoval s přestávkami třicet let. Čekání a trpělivá práce se vyplatily.

Záměr stavby kostela vznikl již v roce 1968, svého naplnění došel po padesáti letech. Kostel je situován v centrální části sídliště Lesná v Brně. Byl zasvěcen blahoslavené Marii Restitutě, která se narodila asi 600 metrů od nového kostela. Zástavbu zde tvoří vysoké obytné panelové domy. Ty sice kostel nemůže přesahovat svou výškou, přesto utváří dominantu výrazovou jednoduchostí a čistými tvary založenými na geometrii.

Na pozemku je vymezený sakrální prostor, na kterém se nacházejí tři stavby. Původní duchovní centrum je pravoúhlé, věž trojúhelná a kostel kruhový. Kostel je postaven na půdorysu kruhu, symbolu nebe a věčnosti. Nebe se zpětně odráží v barevném prstencovém okně, které obepíná kostel pod střechou. Tvar kruhu byl pro kostel zvolen z více důvodů.

Podle architekta Marka Jana Štěpána je kruh tvarem plnosti, je tečkou v prostoru sídliště, je jeho duchovním úběžníkem, jako místo zastavení, spočinutí či usebrání. Kruh je zároveň blízký současné liturgii v kostele, která je obrazem společenství apoštolů s Ježíšem kolem stolu při Poslední večeři. Svatostánek je umístěn ve vysoké apsidě s horním světlem, umístěné po levé straně. 

Dopadající světlo

Architekt Marek Jan Štěpán vysvětluje autorský záměr slovy: „Jistě existují záležitosti, které nás přesahují a jsou zastřeny, protože leží za hranicemi našeho lidského vnímání či na samé jeho hranici. A jestliže je alespoň trochu možné je architektonicky ztvárnit, pak jsem se o to pokusil v kopuli kostela na Lesné. Dovnitř dopadá světlo, ale není vidět odkud. Okna jsou skryta za hlubokou římsou. Zdroj světla je zastřen.

Vědomě i nevědomě zpodobňuje světlo v kostele existenci světa za hranicí hmotné skutečnosti a existenci Boha. Svůj nadpřirozený charakter zde získává světlo díky své difuznosti. Opat Suger považoval světlo pronikající a formující hmotu za bezprostřední projev „světla světel“, tedy Boha. Souhlasím s ním i po skoro tisíci letech. Nebo jak píše Umberto Eco v díle Dějiny krásy: „Bůh je identifikován se září, která má povahu světelného proudu a proniká celým vesmírem.“

Interiér kostela je jednoduchý. Měkké a strohé křivky stavby vytvářejí odhmotněný vnitřní prostor tvarovaný světlem z horního prstencového okna. Cílem je nepřímé a měkké denní osvětlení, které netvoří kontrastní stíny. Člověk by se zde měl cítit bezpečně, harmonicky, nerušen vnějším světem. Na osmdesát metrů dlouhém okně je symbolicky ztvárněna duha.

Světlo se zde stává prvkem, který naznačuje, že je něco za hranicí hmotné skutečnosti, našimi smysly hůře vnímatelné. Výrazné vnitřní klenbě propůjčuje v průběhu dne různou barvu v závislosti na úhlu a síle slunečních paprsků. Vnitřní záře v kostele díky tomu přechází od zelené a žluté přes oranžovou a růžovou až k fialové a modré.

Kostelní věž

Věž stojí stranou kostela. Její půdorys rovnostranného pravoúhlého trojúhelníku zajišťuje, že vypadá jinak z areálu kostela a jinak zvenku. Zvenku je pevným bodem, statickým kubusem, ukotvující celý areál na malém skalním ostrohu. Směrem ke kostelu je otevřená svou čtvercovou lucernou, ve které jsou umístěny zvonohra a vyhlídka na centrum Brna.

Pro blízké okolí je 31 metrů vysoká věž dominantou, přestože není vyšší než přiléhající panelové domy. Do betonové věže vede ocelové kruhové schodiště odvolávající při pohledu vzhůru na barevnost a tvar kopule v kostele. Na věži je nápis FOS ZOE, tedy světlo a život. Tento křížový text byl nalezen při velkomoravských vykopávkách v Mikulčicích. 

Konstrukce a materiály

Materiál stavby navazuje na materiály přítomné na okolním sídlišti, tedy beton. Je postaven na pilotách jako jeden dilatační celek. Na nejvíce namáhané části – věnec a kůry – je použita předpínaná výztuž, kůry jsou pláštěné betonovými moniérkami. „Nejkrásnější vlastnost betonu je, že je pravdivý, že odráží práci a energii, kterou vložíte do zpracování bednění, do jeho lití a hutnění, do zpracování přísad a směsi.

Na jeho povrchu se všechno toto objeví jako živost povrchu, jako odraz života. Strohost betonu navazuje i na soudobé vnímání duchovního prostoru, který nemá být opticky a významově zahlcen,“ komentuje výběr materiálu architekt Štěpán.

Beton je doplněn výrazným barevným prosklením. Symboly křesťanství na fasádě ztvárnil malíř Petr Kvíčala. Najdeme zde symbol chleba, vody, srdce, kotvy, ale i půllitr piva, oblíbený nápoj Marie Restituty. Na přání farníků je kostel co nejohleduplnější k životnímu prostředí, vytápí se tepelným čerpadlem se zemními vrty. 

Ocenění
Realizace kostela blahoslavené Marie Restituty získala Národní cenu za architekturu 2020 v kategorii Novostavba a dále Cenu časopisu ASB v rámci soutěže Stavba roku 2020.