Architektonické skvosty Expo 2025: Tři pavilony, které musíte vidět

V polovině dubna se v japonské Ósace otevřely brány do světa designu a architektury všem návštěvníkům. Na umělém ostrově Yumeshima se během šesti měsíců představí více než 160 zemí a mezinárodních organizací, přičemž každá z nich má možnost přiblížit návštěvníkům svoji kulturní identitu, vizi budoucnosti a přístup k aktuálním globálním výzvám – a to často právě prostřednictvím architektury. Představujeme výběr tří pavilonů, které zaujaly.

Světová výstava Expo 2025, která se koná od dubna do října v japonské Ósace, je výjimečnou událostí nejen pro architekty z celého světa. Téma výstavy „Designing Future Society for Our Lives“ („Tvorba budoucí společnosti pro naše životy“) akcentuje propojení technologií, udržitelnosti a humanismu, přičemž důraz je kladen na tři hlavní okruhy: záchranu, posílení a propojení životů.

Jedním z ústředních symbolů výstavy je monumentální konstrukce „Grand Ring“ od architekta Sou Fujimota – dvoukilometrový dřevěný prsten, který vytváří jakýsi rámec pro celý areál Expa a funguje jako vyhlídková promenáda a místo setkávání všech příznivců architektury. V jeho blízkosti pak vyrůstají národní pavilony, které jsou často samy o sobě výpovědí o aktuálních trendech v architektuře – od parametrických forem přes radikální udržitelnost až po citlivou práci s tradicí.

Bahrajn: Na vlnách tradice a udržitelnosti

Za návrhem pavilonu Bahrajnu stojí libanonská architektka Lina Ghotmeh, zakladatelka pařížského studia Lina Ghotmeh Architecture. Sedmnáct metrů vysoký pavilon, pojmenovaný Connecting Seas, čerpá z bahrajnského pobřežního dědictví a vychází z tradičních lodí dhow, které se v regionu kdysi používaly k přepravě těžkých nákladů.

„Bahrajnský pavilon je koncipován jako anatomie dhow, současná evokace tradiční bahrajnské dhow – plavidla hluboce zakořeněného v námořním dědictví království,“ popisuje autorka. „Architektura spíše než přímou repliku plavidla zachycuje jeho podstatu – rytmus, dřevěnou konstrukci a smysl pro plavbu,“ dodává.

Stavba, která zabírá plochu téměř 1 000 m², je postavena z 3 000 kusů japonského cedru. Silueta pavilonu se dle vzoru plavidel dhow na koncích zvedá a na bočních stranách „lodního trupu“ vystupuje dřevěná konstrukce ven a vytváří tak výraz stavby, který má připomínat „pohyb vorů ve vlnách“. V kontrastu s vystupujícím dřevem je přední fasáda zahalena do průsvitné membrány, která připomíná lodní plachty.

Za rastrovanou fasádou se otevírá veliké atrium, které se rozpíná přes všechna čtyři podlaží stavby a slouží jako hlavní výstavní prostor celého pavilonu. Ostatní přilehlé prostory jsou pak od centrálního odděleny pomocí dalších membránových stěn. „Tyto materiály dodávají stavbě měkký, plachtovitý vzhled, evokují tkaninu tradiční lodi dhow a jemně filtrují denní světlo do prostoru,“ uvedla Ghotmeh. „Volba membrány nejen zvyšuje lehkost a propustnost pavilonu, ale také podporuje pasivní regulaci klimatu.“

Celá konstrukce je navíc navržena tak, aby po skončení Expa mohla být rozebrána a recyklována. „Bahrajnský pavilon integruje udržitelnost komplexně – skrze svůj návrh, použité materiály i stavební metody,“ vysvětluje Ghotmeh. „Tyto strategie mají za cíl učinit z bahrajnského pavilonu model cirkulární, nízkonákladové architektury s minimálním dopadem na životní prostředí.“

Interiér výstavy navrhlo bahrajnské designérské studio Shepherd Studio pod uměleckým vedením Liny Ghotmeh. Výstava se řídí stejným konceptem a zdůrazňuje námořní, logistické a přírodní zdroje Bahrajnu. „Návrh ztělesňuje udržitelnost, kulturní výměnu i řemeslnou zručnost,“ komentuje Ghotmeh. Pavilon tak reflektuje jak kulturní dědictví, tak geografickou polohu Bahrajnu coby námořní křižovatky v oblasti Perského zálivu. Vykresluje také paralely s japonským uměleckým zpracováním dřeva, čímž vzdává poctu hostitelům světové výstavy.

Japonsko: Kruh života jako symbol hostitelské země

Pavilon hostitelské země – Japonska – je dílem architektonického studia Nikken Sekkei Ltd. Ústředním motivem návrhu je téma Between Lives („Mezi životy“), které zdůrazňuje transformační cykly života ve všech jeho podobách. V japonské kultuře jsou hluboký vztah k přírodě a vytříbený smysl pro estetiku považovány za klíčové prvky pro vnímání a porozumění těmto cyklům.

Pavilon vybízí k zamyšlení nad tím, co vše lze objevit v nekonečném koloběhu života, kde hranice mezi začátkem a koncem ztrácejí svůj význam. Klade si otázku, jaké části tohoto cyklu přetrvají a jak budou přeneseny do další fáze existence.

Cykličnost se stává hlavním architektonickým motivem návrhu. Stavba znázorňuje, jak svět funguje prostřednictvím nekonečně propojených kruhů. Tuto ideu ztělesňuje samotná forma pavilonu, která se skládá z koncentrických kruhů a vyjadřuje neustálý přenos energie a života. Výrazným prvkem je velký kruh ze dřevěných prken, který umožňuje návštěvníkům nahlížet dovnitř i ven a symbolizuje přechody mezi různými stavy bytí.

Nosnou konstrukci pavilonu tvoří CLT panely (křížem lepené dřevo), uspořádané v radiálním vzoru. Jednotlivé panely o rozměrech až 3 × 12 metrů jsou střídavě rozmístěny po obvodu stavby. Na rozdíl od tradičních výstavních pavilonů – často uzavřených bílých boxů – zde architekti vědomě propojili výstavní obsah s architekturou samotnou.

Výsledkem je mozaika různých prostorových zážitků: vzdušné atrium s přirozeným denním světlem, mírně nasvícené prostory, které zvýrazňují strukturu dřevěných panelů, tmavé komorní místnosti s nízkým stropem určené k soustředění a tichému pozorování i venkovní zóna s vodní plochou, jež posiluje vztah k přírodě.

Důležitou součástí pavilonu je bioplynová stanice, která slouží nejen jako zdroj energie, ale i jako symbol tématu „cyklu života“. Organický odpad z výstaviště je zpracováván pomocí mikrobiální fermentace, čímž vzniká bioplyn využitý k výrobě elektřiny pro provoz pavilonu. Použité dřevo pochází z japonského cedru a po skončení výstavy Expo bude znovu využito v různých stavebních projektech po celém Japonsku, čímž se posílí závazek pavilonu k udržitelnosti.

Španělsko: Mezi oceánem a sluncem

Španělsko, stejně jako Bahrajn, zakládá svůj návrh na paralelách. Hlavním motivem návrhu studií Enorme Studio, Néstor Montenegro a Smart and Green Design je oceán a slunce, které spojuje obě země.

„Oceán a slunce jsou symboly, které utvářejí architekturu pavilonu. Jsou zdrojem života na planetě a zároveň základem národní identity jak Španělska, tak Japonska – určují naši geografii, kulturu i způsob, jakým chápeme život,“ uvádějí autoři návrhu. „Obě země jsou zároveň už po staletí spojeny mořským proudem Kuroshio, který se stal inspiračním zdrojem celé expozice. Tento silný, neviditelný proud fungoval jako pojítko mezi Východem a Západem a umožnil vznik jedné z nejplodnějších výměnných tras v dějinách,“ dodávají.

Výsledkem je třípodlažní dřevostavba, která zaujímá plochu více než 3 500 m² a je napojena na hlavní prstenec japonského Expa, tzv. Grand Roof. Hlavní fasádu projektu tvoří schodovitá nástupní plošina, která v perspektivě vytváří obraz žhnoucího slunce. Přes ohraničení prosvítá vnitřní výstava, která láká na multisenzoriální zážitek a má návštěvníky přenést na španělské pobřeží – od pláží Galicie až po Středozemní moře.

Pavilon tak funguje na principu blackboxu, přičemž hravost a inovace fasády se do interiéru příliš nepropisují. Výstavní prostor pak nabízí témata jako mořská biodiverzita, modrá ekonomika a představuje také historii země a její tradice.