Český pavilon Expo

Podoba českého pavilonu pro Světovou výstavu v Dubaji byla známá už více než dva roky před jejím začátkem. Soutěž na návrh byla vypsána v únoru a vítězný návrh představila porota v červnu 2018. Stojí za ním mladí architekti Jan Tůma a Jindřich Ráftl. Český pavilon je symbiózou racionality a experimentu, architektury a technologie.

Návrh vychází ze systému S.A.W.E.R. (Solar Air Water Earth Resource), který je srdcem a technologickým jádrem pavilonu. „Jeho podstatou, projevující se v mnoha úrovních, je transformace. Proměňuje vzduch na vodu, suchou poušť na kvetoucí zahradu i pohled lidí na Českou republiku,“ vysvětlují autoři.

S.A.W.E.R. vyvíjí Univerzitní centrum energeticky efektivních budov a Fakulta strojní ČVUT v Praze ve spolupráci s Akademií věd ČR. Skládá se ze dvou systémů, jeden slouží k získávání vody z pouštního vzduchu a druhý ke kultivaci pouště na úrodnou půdu.

České téma: udržitelnost

Zatímco běžným chladičem je možné získat z pouštního vzduchu asi 10 l vody denně, S.A.W.E.R., který pracuje na principu dvoustupňové absorpce vodních par, dokáže získat až 200 l vody za den. Hlavní zvláštností je však autonomní provoz.

Energetické potřeby systému jsou plně pokryty zisky ze sluneční energie. Vedlejším produktem je teplá voda a chladný vzduch pro klimatizaci budovy. Část získané vody je užívána na speciální fotobioreaktor. Toto speciální zařízení slouží ke kultivaci mikrořas, výrobu polysacharidů a zadržování živin ve vodě.

Směs vody, řas a organicky vázaných živin se aplikuje zálivkovým systémem umístěným 20 cm pod povrchem půdy ke kořenům pěstovaných rostlin.

Ty tím získají vodu se živinami a organickou hmotou přímo ze závlahového potrubí a zároveň jsou tím omezeny ztráty vody vypařováním, které by nastávaly při svrchní zálivce.Technologie je přirozeně integrována do pavilonu a společně tvoří silný hybridní ekosystém.

V rámci něj vzájemně interagují příroda a technologie. Prolínání těchto dvou na první pohled odlišných světů vytváří nečekanou symbiózu. Pavilon není jen mrtvou schránkou, ale je živým organismem a proces přeměny je součástí jeho metabolismu.

Ekosystém stavby

Objekt pavilonu se stává metaforou technologie, kterou neskrývá v uzavřených prostorech, ale vystavuje její potrubí tvarované jako mrak na odiv. „Sawer Cloud“ propojuje všechny jeho části. Trajektorie mezi jednotlivými místy v procesu přeměny jsou cévami organismu pavilonu a tvoří základ jeho organické formy.

Struktura není jen pasivní dekorace, ale její jednotlivé části jsou napojeny na systém S.A.W.E.R. Stává se tak aktivní součástí systému, který reprezentuje. Komplexní forma propojuje jen sou­části systému, ale myšlenkově se odkazuje k tématu EXPO 2020 – „Connecting Minds, Creating Future“.

Množství toků uvnitř systému je na první pohled jen těžko uchopitelné, díky struktuře, která vše propojuje, je ale porozumění těmto procesům snazší. Potrubí, které v exteriéru tvoří mrak, přechází do interiéru, kde se prolíná s dalšími technologickými rozvody.

I ty jsou většinou ponechány jako pohledové. Důraz je kladen především na součásti kultivačního systému, které jsou umístěny v přímé vazbě na těžiště pavilonu. „Přiznání“ technologie je v pavilonu povýšeno na její vystavení.

„Návrh pavilonu je založen na obsahu a příběhu, který je inspirován podstatou fungování systému S.A.W.E.R.,“ říkají architekti. Fyzikální princip je transformován do prostoru, který se stává novým médiem pro komunikaci s návštěvníky.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 4/2019.