Chrám světel Bahá´í v Santiagu

V blízkosti chilského hlavního města Santiago vznikl v roce 2016 po třináctiletém úsilí jeden z velkých chrámů bahaistů. Plášť překvapivě lehce působícího chrámu na úpatí And se mění spolu se světlem a vytváří tak hru o proměnlivosti a jistotách našeho světa.

Náboženství Bahá´í vzniklo v 19. století na Blízkém východě, ale díky svému pacifismu, důrazu na péči o přírodu i o druhé a odmítání jakékoli formy radikalismu se rozšířilo do celého světa. V roce 2002 byla vyhlášena architektonická soutěž na jeden z tzv. kontinentálních chrámů, ve které zvítězil architektonický ateliér Hariri Pontarini.

Devět cípů

Devíticípá hvězda je jeden ze symbolů Bahá´í a číslo devět se promítá i do návrhu chrámu v Santiagu. Budova je pojata jako souměrná struktura tvořená devíti stočenými plochami. Ty se na vrcholku stavby obtáčejí kolem kruhového okulu.

Budova má také devět vchodů, aniž by byl některý z nich chápán jako hlavní. Chrám je symbolicky i reálně otevřen všem. Na prolamovaném povrchu stavby, složeném ze dvou průsvitných vrstev – vnitřní z portugalského mramoru a vnější skleněné – se láme světlo z okolní krajiny.

Obálka chrámu si hraje se světlem chilské metropole, večerním svitem červánků i se žlutým světlem z nočního osvětlení interiéru. „Inspiraci jsme brali z myriády různých zdrojů,“ říkají architekti. „Z kropenatého svitu slunce, jak prochází korunami stromů; z propletených prutů japonského košíku; z fragmentů rozbitého skla.“

Tvar vznikal na základě skic a kombinací zmenšených modelů a digitálních technologií, než se architektům podařilo najít správný, estetický a dostatečně pevný tvar. Dvojitý plášť spočívá na stovkách individuálně navržených a navzájem propojených ocelových prutů. Vznikla tak neuvěřitelně subtilní, ale extrémně odolná konstrukce připravená i na zemětřesení.

Společný interiér

Interiér, na rozdíl od expresivní vnější podoby chrámu, sází na jednoduchost a příjemné materiály. Společenství baháistů i všech ostatních návštěvníků se zde setkává na jemně zakřivených dřevěných lavicích, nebo si mohou atmosféru otevřeného, nehierarchizovaného prostoru užívat z výšky dřevěného balkonu.

Interiér je spojen se svým okolím velkými skleněnými průhledy, které zvou kolemjdoucí k návštěvě a propojují věřící s přírodou venku.

Třináct let práce nyní možná bude oprávněně oceněno. Chrám Bahá´í v Santiagu se totiž v červnu ­tohoto roku dostal na užší seznam staveb, které jsou nominovány na mezinárodní cenu Kanadského královského institutu pro architekturu (RAIC).

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 4/2019.