Depot od MVRDV nabízí pohled do zákulisí muzea

Rozostřený a zrcadlovou fasádou zjemnělý obrys Depotu, nového depozitáře u rotterdamského muzea Boijmans Van Beuningen, v sobě nese myšlenku současně prostou, fascinující a zároveň inovátorskou. Inspirují se prací studia MVRDV i další muzea a galerie?

Změnu v přístupu k muzejním expozicím lze dobře demonstrovat na příkladu českého Národního muzea, které sesbíralo za 200 let existence více než 20 milionů sbírkových předmětů. Kolik exponátů ale můžete vidět během prohlídky? V současnosti kolem 80 000. Z toho, co bylo generacemi kurátorů nastřádáno, jde v muzeích vidět zlomek. Střípky obsahu. Není to zákeřný záměr, jen logika provozu uplatněná v praxi.

Kapacity výstavních prostor umožňují zpřístupnit vždy jen frakci sbírkového fondu. Zbytek je uskladněn, konzervován v archivech, skladech a depozitářích. Tímto funkčním neduhem trpí drtivá většina světově proslulých institucí. V průměru 94 % obsahu jejich sbírek je uloženo mimo zraky návštěvníků. Což je nezměrná škoda. Jde to vůbec dělat jinak? Rotterdamské muzeum Boijmans Van Beuningen nyní názorně ukazuje, že to možné je.

Zrcadlová věž

Architekti ze studia MVRDV na žádost provozovatelů muzea připravili takové pojetí depozitáře, které umožňuje návštěvníkům zpřístupnit prakticky celý sbírkový fond, v kompletním obsahu. Prosklený kolos 39,5 metrů vysokého Depotu nabízí pohled za oponu, kde nic nezůstane skryto. Kromě toho, že tubus depozitáře nabízí obrovské množství úložných prostor pro umění, se v jeho nitru nacházejí ještě výstavní sály, a na vrcholu pak ještě střešní zahrada a restaurace.

Realizovaný návrh zviditelňuje všechny dosud „odložené“ artefakty, objekt je typologicky uzpůsoben, aby takovou prohlídku sbírkového fondu umožnil. A přitom nabídl zážitek toho, že můžete zahlédnout přímo v akci mistry restaurátorského díla nebo spatřit, co práce kurátorů a každodenní ochrana sbírek obnáší. Stavba je designována na kapacitní pohyb zhruba čtvrt milionu lidí ročně, čímž prakticky dorovnává současný počet návštěvníků muzea.

Kruhově-vejčitý půdorys Depotu nahrává malé rozloze zastavěné plochy. Nebylo třeba narušovat koncept okolní vegetace, cest a celého Museumparku (který mimochodem v 90. letech navrhl krajinný architekt Yves Brunier). Depozitář je novou dominantou, rozhlednou s výhledy do okolí. K vrcholu do výšek roste s nepravidelností, rozšiřuje svůj profil. Pochozí střecha je tedy plochou větší než základna. Jeho nejvýraznějším rysem je reflexní fasáda, vytvořená z 1664 zrcadlových panelů. Ty v rámci finanční sbírky zakupovali obyvatelé i firmy z Rotterdamu, podobně jako kdysi se u nás střádalo na Národní divadlo.

Skleněná fasáda pokrývá plochu 6609 metrů čtverečních. Panely zajišťují integraci stavby s okolím. Objekt se vzdává své výjimečnosti a raději poukazuje na to, co existuje okolo. Toto vnější zrcadlení pak odpovídá i myšlence muzea, které je jen vnější formou pro obsah. Objekt je pětipatrový, a skrze atrium průchozí křížícími se klikatícími schodišti, vedoucími po obvodu.

Na každé úrovni zpřístupňují výstavní místnosti a ateliéry kurátorů i sbírkový fond. Z celkem 151 000 zde uložených exponátů je zpřístupněno 99 %. Zvláštní úlohu přitom sehrává 13 skleněných vitrín, zavěšených v atriu, jimiž probíhají jednotlivé nastřádané umělecké klenoty.

Umění si žádá své

I přes odlišný přístup k vizualizaci děl se MVRDV přidrželo zažité praxe ukládání exponátů. Tedy jejich spolehlivého, pečlivého a na prostor úsporného naskladnění. Artefakty stojí zabalené, vystavené nebo zavěšené na kolejnicových stojanech. Podobně jako vyčištěné šaty na věšácích v obří prádelně. Z kolejnicového podavače je možné vysunout a prohlédnout si je.

Jemnější a křehčí exempláře – tisky, kresby a fotografie – jsou uloženy v uzavřených prostorách, ale návštěvníci mohou podat žádost o prohlídku děl i z těchto sbírek. Sbírku filmů a videí bude možné zhlédnout v promítacích místnostech, a už skoro běžná je v tomto futuristickém paláci spícího umění prohlídka děl digitalizovaných.

Návštěvníci pochopitelně musí odlišit, že depozitář není prostorem výstavním. Exponáty tu nemusí vynikat a promlouvat, jen tu odpočívají. Díla jsou tu také naskladněna na základě konzervačních požadavků, nikoliv na základě uměleckého směru nebo doby vzniku. V každém úložném prostoru, na každém podlaží, je zajištěno specifické podnebí, které je udržováno klimatickým systémem.

Je zde celkem pět různých klimatických zón, které jsou vhodné pro umělecká díla vyrobená z odlišných materiálů. Jiné podnebí je tam, kde leží kov, plast, organické či anorganické materiály, nebo černobílé a barevné fotografie. Tyto zóny se liší i svými světelnými podmínkami. Obecně tu není vzduch ani příliš chladný, teplý, vlhký ani suchý.

S vyhlídkou na Podium

Depot v sobě konzervuje minulost, ale po provozně-technické stránce jde s dobou. Je udržitelnou a k životnímu prostředí šetrnou stavbou. Díky kombinaci geotermálních tepelných výměníků, se solárními panely, LED osvětlením a vysoce účinnou izolací je budova energeticky neutrální. Funguje tu také pokročilý vodosběrný systém. Střecha Depotu také vynahrazuje prostor, který si stavba uzmula z rozlohy parku, vlastní zelení. Nachází se tu malý les, tvořený 75 vícekmennými břízami.

Z výšky odtud přehlédnete celý Rotterdam. Ateliér MVRDV plánuje v sousedství další počin: netradičně řešené Podium, které bude vystavěno ve výšce 29 metrů na střeše institutu Het Nieuwe. Nabídne dalších 600 metrů čtverečních prostoru propojujícího kulturní a umělecké zážitky v jeden celek.