Dřevěný Minisvět
„Koncepce a architektonická forma je odpovědí na požadavky energetické úspornosti, ne však na úkor optimálního provozního řešení. Školka musí vyhovovat ekologickým principům, mnoha předpisům, ale především dětem,“ říká architekt Pavel Šmelhaus, jeden z autorů mateřské školy v Mrači, která byla nedávno oceněna titulem Nízkoenergetická a pasivní stavba roku. Ekologická dřevostavba vonící lesem a s veselými barevnými interiéry je minisvětem, do něhož se děti i jejich rodiče rádi vracejí.
Rozplétání sítě vyhlášek
Když se manželé Kuckovi rozhodli pro výstavbu vlastní mateřské školy, obrátili se prostřednictvím dodavatele stavby – společnosti AWIK House Production – se svými požadavky na zkušeného architekta v oblasti nízkoenergetické a dřevěné výstavby Pavla Šmelhause z pražského ateliéru ARS a architektku Kateřinu Rottovou. „Představovali jsme si dřevostavbu v nízkoenergetickém standardu, kterou by bylo možné postavit v co nejkratší době,“ říká Petr Kucek. Za pomoci architektů jejich představa postupně získala konkrétní obrysy a po vyhotovení projektu byla během šesti měsíců dokončena.
Příprava studie projektu vyžadovala nejen znalost problematiky nízkoenergetického stavění a pochopení kontextu zdejší krajiny, ale i hluboký vhled do současné legislativy a potřeb provozu instituce pro předškolní děti. „Energeticky optimální řešení vždy nebývá zároveň nejvhodnější pro provoz a zvlášť ne v případě stavby určené ke specifickým účelům, jakou je školka. Velikost místností, únikové cesty, potřeba denního osvětlení i šířka chodeb jsou pro tento typ zařízení přesně definovány. Snažil jsem se navrhnout funkční úspornou budovu a současně jí vtisknout architektonickou tvář,“ říká jeden z autorů projektu Pavel Šmelhaus a popisuje, s čím se musel během projektování potýkat: „Nejobtížnější bylo vyznat se ve všech vyhláškách o podobě předškolních zařízení, jelikož se v průběhu projektování několikrát měnily.“
Na rozdíl od jiných evropských zemí, především Skandinávie či našeho blízkého sousedního Rakouska, u nás platí (alespoň zatím) předpisy, které de facto znemožňují postavit pasivní školku. Regulace týkající se velikosti prostoru podle počtu dětí, požadavky na udržování stálé, vyšší teploty vzduchu v interiéru či na zachování určité šířky a omezení stavby do patra, umožňují se pasivnímu standardu aspoň co nejvíce přiblížit. Příkladem je právě budova školky v Mrači. V tuzemsku je také obtížné postavit školku ze dřeva, přestože mají dřevostavby oproti jiným variantám mnoho výhod – například rychlost a přesnost výstavby či ekologičnost a obnovitelnost stavebního materiálu; v mnoha zemích jsou dokonce chápány jako nejvhodnější pro stavbu podobných zařízení. Legislativa totiž mnohdy klade architektům do cesty překážky.
„Předloni nabyla platnost nová vyhláška o technických podmínkách požární ochrany staveb, která přípravu staveb z konstrukcí na bázi dřeva komplikuje,“ říká Pavel Šmelhaus, ale vzápětí optimisticky dodává: „Nicméně pokud se udělá maximum proto, aby se požadovaný bezpečnostní standard dodržel, šance pro dřevostavby tu je.“
Z přírodních materiálů
Aby mohl být naplněn požadavek investorů, tedy rychle provedená, ne příliš nákladná nízkoenergetická stavba, navrhli architekti mračskou školku jako montovanou dřevostavbu z prefabrikovaných velkoplošných dílců na železobetonových základech zděného suterénu. Obvodový plášť je tvořen panelem s nosnou konstrukcí doplněnou vnějším ztužením a vnitřním obkladem ze sádrovláknitých desek s parozábranou. Provětrávaný fasádní zateplovací plášť s minerální vlnou vkládanou do roštu je zakryt protivětrnou zábranou a dřevěným palubkovým obkladem.
Také v interiéru byly použity čistě přírodní a na pohled příjemné materiály jako jsou dřevo, nebarvený kov či sklo. Nicméně určité ústupky byly nutné vzhledem ke změně vyhlášky o požárních předpisech: „V interiéru se proto objevuje méně dřeva, než jsme si původně představovali,“ podotýká architekt.
Ačkoli šlo architektům a investorům především o vhodné ekologické a ekonomické řešení, nejedná se o stavbu esteticky nevýraznou a fádní. „Školka má tvar, který optimálně reaguje na místní podmínky a nízkoenergetické požadavky. Třídy jsou otočené k jihovýchodu a maximálně prosklené, stíněné přesahy střech, žaluziemi a zastřešením teras,“ říká autor projektu. Dominantou stavby je střední převýšená vstupní část, k níž přiléhá blok učeben z východní strany. Ta je od zbytku školky odlišena segmentovou střechou s charakteristickým obloukem viditelným z ulice. „Objekt měl být především výjimečný, aby nezapadl do šedi jednoduchých staveb, měl mít charakteristickou architektonickou formu, aby se s ním dokázaly děti identifikovat,“ vysvětluje architekt a výsledná stavba jeho slova potvrzuje.
Barevné zóny
Mateřská škola v Mrači je originální nejen svou dřevěnou konstrukcí a ekologickým řešením; nabízí v tuzemsku ojedinělý koncept školky jako komunitního centra, s jakými se můžeme setkat například ve Skandinávii či zemích na západ od našich hranic. Její dveře se otevírají i rodičům, kteří mohou navštěvovat večerní cvičení s hlídáním dětí. Konají se tu různé kurzy pro veřejnost, například výuka anglického jazyka pro školní i předškolní děti či hry na hudební nástroje. Tento Minisvět, jak školku majitelé nazvali, se stal univerzálním místem společenského života rodičů předškoláků a zároveň oživil dění v malé obci.
Celý objekt je členěn na zónu tříd mateřské školy, veřejnou zónu zahrnující dětský klub a kavárnu ve vstupní hale a zónu společenskou s víceúčelovým sálem pro kulturní i sportovní aktivity pro veřejnost. Do obou těchto zón se vstupuje prostornou halou, zasahující až do úrovně druhého podlaží, kde se nachází kancelář ředitelky školy, pokoj pro lékařské prohlídky a jeden malý pokojík pro případ, kdyby některé z dětí bylo nemocné. Po schodišti ve vstupní hale lze sejít do suterénu, v němž je sauna, výtvarná dílna s vlastní vypalovací pecí na keramiku (kvůli bezpečnosti v samostatné místnosti), kuchyň a provozní a technologické zázemí. To zajišťuje vytápění, ohřev teplé užitkové vody a větrání. Hlavním zdrojem tepla je tepelné čerpadlo země/voda se sedmi hloubkovými vrty na pozemku. Nucené větrání všech tříd, herny a sálu zabezpečují vzduchotechnické jednotky s rekuperací tepla.
Zónami jsou také jednotlivé třídy barevně odlišené podle toho, k jakým aktivitám jsou určeny. Červená je pro aktivní hry, zelená patří učebně jazyků a hře na hudební nástroje a v modré třídě děti spí. Navazuje na ně žlutá, která spadá pod zónu veřejnou, neboť se v ní nachází dětský klub, poskytující zázemí i občasným dětským návštěvníkům. Klub funguje jako jesle i skutečný klub, kde se odehrává široké spektrum zajímavých činností pod vedením zkušené učitelky.
Přístup do tříd je ze společné chodby spojující halu s východem přímo do zahrady. Každá z tříd má samostatné toalety a umývárny, prostorná šatna je pro všechny děti společná. Před třídami jsou zastřešené bezbariérové terasy přístupné z místností, přes které je možný i přímý vstup do zahrady.
Architekti na základě vlastních zkušeností, které získali jako rodiče malých dětí, dobře promysleli každý detail. Pavel Šmelhaus shrnuje hlavní ideu, která autory při projektování vedla: „Nebylo cílem navrhnout superškolku, ale co nejkvalitnější prostředí – aby školka fungovala a vykazovala příznivé ekonomické parametry.“
Půdorys přízemí
Podélny řez
Mateřská škola Minisvět Mrač
Investor: Monika a Petr Kuckovi
Architekti: Atelier ARS – Kateřina Rottová, Pavel Šmelhaus
Energetický koncept: Atelier ARS, s. r. o.
Dokumentace: SOF.Architekti – Jana Halenková, Martin Žižka
Spolupráce: Tomáš Vinopal
Založení, statika: B2K Design, s. r. o., Ing. Martin Beneš
Vodovod, kanalizace: Gaňo Stojanov
Vzduchotechnika: Martin Beneš
Vytápění: Pavel Rous
Elektro: Petr Aschenbrenner
Měření a regulace: ESPLAN, Jiří Bláha
Požárněbezpečnostní řešení: Daniel Jech
Projekt sadových úprav: Štěpánka Šmídová
Generální dodavatel: AWIK House Production, s. r. o.
Projekt: 07–11/2008
Realizace: 12/2008–08/2009
Zahájení provozu: 1. 9. 2009
Kateřina Kotalová
Foto: archiv Atelieru ARS
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
