Kavárna Ema – jednoduchost rozzářená sluncem

2. května 2018

Partneři sekce:

Kamil Skrbek si založil první kavárnu v budově, kterou jeho rodina zrekonstruovala a on ji pronajímal. Kavárna Café Lounge měla sloužit jako doplněk služeb pro lidi, kteří si najímali jeho byty. A i když si ze začátku nemyslel, že ho provozování kaváren bude zajímat, tak ho to opravdu chytlo a začalo bavit!

Úvod o kavárně
Koncept kavárny je založený na systému take away. To se promítá i do dispozic. Jsou tu místo polstrovaných křesel na delší sezení židle, které si mnozí z nás budou pamatovat ze školních lavic. Rozmístění sezení a velkého dřevěného stolu se přizpůsobilo plynulému proudu návštěvníků.

Kavárnu navrhovala módní návrhářka ve spolupráci s architektem. Idea prostoru je, že lidé budou procházet okolo velkého stolu a brát si kávu. Mohou si také na chvíli posedět na parapetní části okna, u velkého stolu i u vstupu, kde je vytvořeno útulné sezení.

Inspirace

Při výběru místa i volby konceptu se pan Skrbek inspiroval v Londýně, kam často zavítá i kvůli inspiraci.
„Londýn je na špičce, alespoň co se Evropy týče. V mnohém jsou tam napřed a já zde čerpám svoji inspiraci pro provoz a styl kaváren.“

Prvotní myšlenka byla rychloobrátkový provoz. I proto zde ani nezaváděli připojení k internetu. Navíc dnes už málokdo připojení k internetu potřebuje, téměř každý má data ve svém chytrém zařízení.
V kavárně rozhovor s panem Skrbkem zaslechl i neznámý muž sedící naproti a k tématu dodal, že v kavárně je navíc síť eduroam z Akademie věd ČR.

A v ten moment mi myšlenky utekly od připojení k internetu a napadlo mě, že tento typ uspořádání, kdy je stůl uprostřed prostoru, velmi napomáhá konverzaci a větší interakci mezi hosty kavárny, byť neznámými.

Realizace

Oslovili 3 studia a dali jim zadání. Vyhrála návrhářka, která vlastní kavárnu I need coffee. „Líbila se nám její kavárna. Ani jsme nečekali, že by to vyhrála. Vzala si k sobě architekta z pražského ateliéru. Nakreslili koncept jako prvotní skicu, a ta se poté moc neměnila, protože majitelé byli spokojení hned od úvodní konzultace.

Jen nejsme spokojení s výběrem dřeva, které by mělo být pevnější. Budeme ho natírat zátěžovým lakem.“
Dál jsem se Kamila Skrbka zeptala, co by poradil někomu, kdo si chce zařídit svoji kavárnu. Mile se usmál a nečekaně mi odpověděl:

„Každému říkám, nedělejte si kavárnu. Musí se potkat lidi, místo, genius loci, a je to těžké, ale je to celkem návykové. A ne vždy to musí vyjít.“

Koncept kavárny a přístup k vizuálnímu a prostorovému uspořádání

Zeptala jsem se na zásady kavárny, dle čeho si vybírali prostor a místo, kde by měla stát budoucí kavárna.

„V podstatě vždy řešíme, aby tok lidí byl přirozený, a máme tu komunitní stůl. Aby byla příjemná cesta k baru. Světlo dělá stíny a my jsme si prostor vybrali i na základě osvětlení. Lidi v kavárnách by měli mít co nejvíce světla, působí to dobře na hosty. Je důležité i to, že kolemjdoucí vidí dovnitř z ulice.“

Sama jsem tušila, že tento pěkný prostor museli hledat dlouho. Kavárna je na frekventovaném místě, kde často prochází lidé, má slunečný interiér a nádherný prostor s vysokými stropy.
„Místo jsme hledali asi rok, dva. Často jsme pokukovali po prostorech. Tento jsme viděli a oslovili jsme Akademii věd, která tento prostor vlastní.

Původně tu byl podhled a toalety byly dole. Byla tu velmi nízká místnost a my jsme tušili dle vedlejšího knihkupectví Akademie věd, kde mají ochoz, že by tady mohl být podobně vysoký strop.“

V této lokalitě bylo velmi pravděpodobné, že se jejich koncept chytne. Ani nečekali, že bude mít takový úspěch.
Inspirovali se v Londýně, kde objevili tento druh kaváren a kde opravdu ráno lidé stáli frontu na kávu. Poté tušili, že podobný koncept může fungovat i v Praze.

A nyní tu opravdu ráno lidé čekají ještě před otevřením. Když jsme kavárnu fotily s fotografkou a potřebovaly jsme tedy prázdný prostor, lidé byli tak natěšení, že vcházeli do kavárny ještě před jejím otevřením. Vše je založeno na severském, minimalistickém modelu kavárny.

Vysoký strop dodává prostoru uměleckou energii pro tvoření. Kamil Skrbek dodává, že: „Od vstupu a na fasádě to vlastně není vidět a člověk neočekává, že když vstoupí, bude tu tolik prostoru. Ale když jde dále, tak ho to svým způsobem překvapí a dostane jiný pocit z prostoru.“

Vždy mě zajímalo, jestli design přiznaných světel má opodstatnění z funkčního hlediska.
A dozvěděla jsem se, že kabely ke světlům jsou přiznané, protože nechtěli sekat do železobetonového stropu a průvlaků.

Přístup k interiéru podniku

Návrh prostoru počítá s dočasností. Tomu jsou přizpůsobené zvolené druhy materiálů a možná i nábytek, který z velké části není spojený se stavbou. Právě v Londýně, podle slov Kamila Skrbka, „se s tím také nemažou“, vše je dělané dočasně, krátkodobě a narychlo, s levnými materiály. Protože vědí, že už za rok mohou být někde jinde.

Často se vše mění. Takže se vedou trubky klidně po fasádě a tam, kde je potřeba je vést. Nikdo s tím nemá problém. V tomto konceptu je prostě dočasnost součástí návrhu.
Je pravda, že se i zde v Praze se často podniky mění. Kvůli drahým nájmům majitelé do podniku moc neinvestují.

V Londýně v podobných podnicích moc nepřemýšlí ani nad záchody a úřady jim to schvalují. Je i možné, že v podniku nemají žádné toalety a využívají veřejné záchody do určité vzdálenosti (zhruba 300 metrů) od jejich podniku. Například využívají kryté toalety v metru a nikdo s tím nemá problém.

Prostor byl zkolaudovaný jako kavárna a majitelé nemuseli nic řešit s úřady. Toalety z přízemí při rekonstrukci přesunuli do prvního patra. Toalety pro pány i dámy mají společnou předsíňku. Toto řešení může často ušetřit místo v malých prostorech. Důležité ale je, aby mezi hlavním prostorem, kde se zdržují hosté, a toaletou, byly dvoje dveře.

Velkou inspirací z Londýna je i to, že velmi dbají na vizuální podobu prostoru a jsou velmi pokročilí v oblasti korporátního stylu a designu prostoru.

Bar

Při návrhu baru si nakreslili bar na podlahu v prostoru a vše si krokovali. Mohli tak zjistit, zda za barem bude pohodlný prostor pro 2 i více baristů, a jak bude fungovat obsluha. Nakonec byli překvapení, že vše zůstalo na původním místě od návrhu a nemuseli nic měnit.

Zároveň se přiznávají, že velkou část návrhu použili z funkčních kaváren a principů, které splňují občas i náročné požadavky. Nakonec jen řešili vzdálenosti a průchod při obsluhování více lidí.

Za barem je také prostor pro kuchyni, se kterou v návrhu počítali od začátku. Plánovali zde i vařit jídla, ale nakonec vše vozí z Café Lounge, což je jejich další kavárna v Praze.
Akademie věd plánuje rekonstrukci objektu a navrácení do původní podoby. Někdy v dubnu, květnu se v části kavárny postaví sádrokartonová příčka a zeď u průchodu se zboří a bude tu prosklená fasáda směrem do průchodu. Zde se naskýtá možnost postavit sezení i do průchodu.

Prospěje to i současné kavárně, která bude mít více světla. Architekti tedy navrhnou nový typ sezení a kavárna pozmění svůj prostor. Skleněná výloha povede až k baru. Majitelé se na to těší, i když ví, že rekonstrukce bude náročná. Kavárna neplánuje zavřít, udělá se zde přístavba ze sádrokartonové příčky, za ní se zbourá zeď a postaví skleněná výloha. Po ukončení se zbourá příčka uvnitř a kavárna bude fungovat již v novém prostoru.

U výlohy v rohu prostoru si můžete všimnout útulného sezení, kterému zaměstnanci říkají office (čili kancelář). Je to nejoblíbenější místo v kavárně. Když jsem vedla rozhovor s Kamilem, tak tam zrovna někdo pracoval. I tento prostor si našel své uplatnění.

Já z kavárny odcházím odpočatá, zatímco se kavárna plní řadou hostů před polednem, kteří si už spěchají pro svou oblíbenou kávu. Následující týden jsme ještě potřebovaly s fotografkou Anait Bojadzjan nafotit prostor. I při focení je v kavárně úžasná atmosféra, zároveň musíme pospíchat, protože venku už stojí fronta na své první espresso.