Kostel z papíru

3. července 2017

Partneři sekce:

„Časně zrána zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, řekl: ‚Díky tobě, Pane, že ses mi dal dočkat tohoto jitra.‘ I vstal a šel na jitřní.“ Staroslověnská legenda Sě nyně

Myšlenka postavit kostel začala v Sazovicích vznikat ještě před druhou světovou válkou. Před třemi lety se sazovičtí k myšlence opět vrátili a založili Spolek pro stavbu kostela.
„Chtěl jsem stavbu co nejvíce odhmotnit,“ říká autor projektu, architekt Marek Stěpán. „Aby byla něčím lehkým, abstraktním, jasným a přirozeným. Aby vypadala spíše jako z papíru, než z cihel. Jako když vezmete kroužek papíru, naříznete jej a zářezy mírně odchýlíte, aby dovnitř pronikalo světlo.“

Měkké a strohé křivky objemu stavby vytvářejí odhmotněný vnitřní prostor.

Návštěvník tak hmotu a tloušťku stěn neuvidí. Půlmetrové zdi se zužují do několika centimetrů a sbíhají se do jednoho bodu. Jako papír. Světlo do prostorů kostela nepřivádějí běžná okna, ale zářezy ve válci. Ty jsou zahnuty tak, aby dovnitř pronikalo boční odrážené světlo a klouzalo po měkkých křivkách. Světlo tvaruje vnitřní prostor kostela i prožitek příchozích. Průniky světla do stavby jsou dvojí: zeď se ohýbá směrem ven nebo dovnitř. To může být chápáno jako odraz mužského a ženského principu.

Za hranicí hmotné skutečnosti

Kostel je založen na betonové desce a betonovém válci suterénu. Ostatní svislé konstrukce jsou vyzdívané keramické, hrázděné betonem, stropy jsou monolitické železobetonové. Střecha má dřevěnou příhradovou konstrukci s jednostranným sklonem. Celobetonové části konstrukce (suterén a ztužující tubus schodiště) jsou pohledové, zbytek je omítnut kartáčovanou omítkou.

Okna jsou bezrámová, dveře dřevěné. Návštěvník ovšem tuto technickou součást stavby téměř nevnímá, je zcela unesen snovou atmosférou místa.
„Měkké a strohé křivky objemu stavby vytvářejí odhmotněný vnitřní prostor protknutý a tvarovaný světlem. Světlo se zde stává prvkem, který navozuje možnost neexistence rozhraní mezi smysly ověřitelným a tím, co je za hranicí hmotné skutečnosti,“ vysvětluje Marek Štěpán.

Bez vizuálního smogu

„Starší kostely jsou plné vizuálních informací, veškerý příběh je vepsán v obrazech, sochách, ve výzdobě. S nadsázkou by se daly přirovnat k jakémusi komiksu. Dnes jsou už lidé informacemi přehlcení, v kostele by proto měli vnímat jen čistotu prostoru a klid a uvědomovat si své nitro.“ V kostele sv. Václava najdeme prostor bez jakéhokoli vizuálního smogu – jednoduchý, soustředěný, čistý. Útočiště kontemplace. Do prostoru proniká denní světlo přes zářezy ve stěnách, zároveň ale z kostela není vidět do okolního světa.

Půlmetrové zdi se sbíhají se do jednoho bodu. Jako papír.

Kostel sv. Václava

Místo: Sazovice
Architekt: Marek Jan Štěpán
Spolupráce: František Brychta, Jan Martínek, Tomáš Jurák, Hana Kristková
Investor: Spolek pro výstavbu kostela v Sazovicích
Dodavatel: Stavad s.r.o.
Projekt: 2012–2015
Realizace: 2015–2017