Letní kino v Prachaticích: Zdařilá rekonstrukce inspirovaná filmem

Přestavba areálu letního kina v Prachaticích, dokončená v roce 2023, vynesla autorům ze Studia Mimosa nominaci do užšího výběru České ceny za architekturu. Na otázky ohledně vzniku projektu, hledání inspirace a klíčových aspektů práce odpovídala jedna z architektek, Ing. arch. Jana Zoubková.

Dovolte nejprve, abych vám blahopřála k nominaci v soutěži Česká cena za architekturu 2024. Z 308 přihlášených projektů váš návrh prošel do finálních 31, jak píšete na svém webu. Už to je úspěch. Jaký význam osobně má pro vás tato nominace?
Děkuji za gratulaci. Nominaci vnímám především jako úspěch ateliéru a ocenění velkého úsilí, které jsme do projektu vložili. Osobně jsem v minulosti několik nominací a umístění v České ceně za architekturu zažila s projekty, na kterých jsem pracovala jako hlavní architekt týmu ADR – například s Javornickou palírnou v roce 2017 nebo s pivovarem Trautenberk v roce 2018. Toto je první nominace – a věřím, že ne poslední – pro atelier Mimosa.

První studie vznikla už v roce 2015, realizace až v roce 2023. Jaká byla cesta od prvního návrhu až k samotné realizaci?
Cesta k realizaci byla opravdu dlouhá a spletitá a popravdě už jsme přestávali doufat, že se kino vůbec postaví. Délku času uplynulého od návrhu k prvnímu promítání ovlivnila celosvětová pauza způsobená pandemií covidu, válka na Ukrajině a s ní spojený extrémní nárůst ceny oceli, v neposlední řadě pak další projekty města, které dostaly před kinem přednost. V průběhu realizace pak byla několikrát zvažována instalace membrány (částečného zastřešení). Bylo to napínavé, ale nakonec kino stojí v zásadě v podobě, v jaké jsme je vymysleli.

Měli jste při návrhu rekonstrukce nějakou specifickou inspiraci, například z jiných podobných projektů, nebo jste se řídila především lokálními podmínkami?
Inspirací nám byly hlavně principy filmu – světlo, stín, rytmus běžících filmových políček. Ze staveb spíše drobná architektura – jednoduché letní stánky s napnutými plachtami proti slunci. Rovněž jsme chtěli kino provázat s dalšími kulturními zařízeními města, konktrétně s Městským divadlem na nedalekém Velkém náměstí a se samotným centrem města – i díky tomu se v projektu objevila estetika ocelových konstrukcí a žulové dlažby.

Je nějaký rozdíl v tom, navrhovat rekonstrukci tohoto typu veřejného prostoru pro menší město, kterým jsou Prachatice, než kdyby se jednalo například o prostranství ve větší metropoli?
Myslím, že vizuální a prostorové principy, které jsme použili, jsou v zásadě obecné a fungovaly by i ve větším městě. Například odkazy k filmu jsou stejně silné na vesnici, městě nebo velkoměstě. Obdobné je to s legislativním procesem, akustickými limity a dalšími požadavky. Samozřejmě každé místo je svým způsobem unikátní a tak se k němu i chováme – to ale není otázka typologie nebo velikosti města, ale komplexního přístupu.

Při návrhu specifického prostoru, kterým letní kino je, jsou některé aspekty předem jasně dané. Umístění, plátna, techniky, sedadel, zázemí… Bylo pro vás něco z toho limitujícího? A naopak, s čím se dalo experimentovat?
Máte pravdu, že křivky viditelnosti, přístupy k hledišti a základní dispoziční principy jsou dané. Prachatický areál slouží nejen pro projekci filmů, ale i pro koncerty, slavnosti města a jiné kulturní události – nad rámec typologie samotného kina tak bylo potřeba najít co nejlepší poměr viditelnosti pro kino, velikosti a výšky podia pro účinkující a volné plochy před podiem. Plachta zastřešení napnutá mezi dva objekty by se možná dala nazvat experimentem – o podobném řešení v Čechách nevíme.

Zmiňujete plachtu, použitou jako částečné zastřešení. Je to trvalý prvek nebo je ho možné po sezóně demontovat, uskladnit přes zimu?
„Textilní“ – nebo spíše membránové zastřešení chrání asi jednu třetinu hlediště a podstatnou část jeviště před deštěm a sluncem. Dá se díky němu přestát menší přeprška i odpolední žár. Částečné zastřešení hlediště bylo požadavkem investora, který vycházel z pozitivních zkušeností měst, kde bylo zrealizováno.

Zastřešení jeviště jsme do návrhu doplnili s cílem chránit i účinkující při kulturních akcích a zároveň je jedním z prvků minimalizujících šíření zvuku do okolí, jakkoli akustický model pracoval primárně s tvrdými překážkami jako jsou gabionové stěny. Zastřešení je trvalý prvek, čemuž je přizpůsobena konstrukce i samotná membrána. Ta je ve skutečnosti velmi odolným „plastem“, nikoli textilií. Konstrukce počítá se zatížením sněhem v zimních měsících, což ale neovlivňuje její dimenzi, která je dána především zatížením větrem.

Můžete ještě podrobněji popsat, jak jste při návrhu pracovali s akustikou? Hraje na těchto typech míst vedle designu primární roli?
Pro letní kino pod otevřeným nebem není prostorová akustika tak zásadní, lidé přicházejí za jinou formou zážitku a křišťálově čistý zvuk není nutností. Navíc ve venkovním prostoru se výrazně zmenšuje množství akustických prvků, kterými by šlo čistého zvuku dosáhnout. Tím se liší od koncertních sálů nebo i klasických vnitřních kinosálů. Důležitá je doba dozvuku uvnitř kina a minimalizace zvuku produkovaného kinem do jeho okolí. Zkrácení doby dozvuku jsme docílili například použitím vlnitého plechu za hledištěm, pro odclonění okolní zástavby byly v akustickém modelu určeny výšky gabionových stěn.

Původní kapacita chátrajícího letního kina byla 800 míst, kterou jste návrhem snížili o více než polovinu. Samotný areál se tedy zmenšil na úkor okolní zástavby a přilehlého parku?
Kapacita 800 míst je v dnešní době kapacita, kterou žádné kino v městě velikosti Prachatic nenaplní a nemělo tedy smysl ji nadále udržovat. Co smysl naopak mělo, bylo využít části ploch uvolněných kinem pro provázání areálu s přiléhajícím Štěpánčiným parkem a skrze něj s jádrem města – při průchodu parkem je centrum města vzdáleno asi minutu chůze a Prachatice tak mají k dispozici multifunkční areál pro kulturní akce v samotném centru města.

Popisujete integraci letního kina do okolní městské struktury. Byla nějak přímo provázána s revitalizací přilehlého Štěpánčina parku, kterou měl na starosti tým M2AU?
Kino je v bezprostřední blízkosti centra, doslova pár kroků od hlavního náměstí. Snažili jsme se je novými pěšími komunikacemi přiblížit ještě více. V době, kdy bylo kino projektováno, jsme věděli, že s parkem bude potřeba něco udělat a definovali jsme nové vstupy do parku ve směru k centru města. Projekt na revitalizaci parku následoval po projektu kina a v zásadě byl nezávislý. M2AU odvedli skvělou práci a myslím, že park a kino tvoří krásný a funkční celek.

Snažili jste se některé prvky z původního charakteru kina zachovat či na ně odkázat? Nebo jde spíš o filmový odkaz obecně?
Soustředili jsme se především na odkazy k filmu obecně, ale stejně důležité pro nás bylo zachytit letní atmosféru jednoduchých, lehkých staveb. Z původních prvků jsme se snažili zachovat alespoň některé části nebo jejich ducha – například tvarové řešení nových gabionových stěn je inspirováno uličními stěnami, které jsme zachovali, včetně jejich ozelenění a průhledné kovové brány jsou přepisem původních vstupních bran. Kino bylo bohužel poměrně zdevastované a moc k záchraně toho nezbylo.