Liberecká galerie z městských lázní
Chátrající budova bývalých městských lázní v Liberci dlouhá léta čekala na své nové uplatnění. Po náročné přestavbě byla konečně začátkem tohoto roku otevřena veřejnosti. Dovnitř už se ale nechodí v plavkách, nýbrž za uměním.
Centrum Liberce se díky novým obchodním centrům za posledních pár let proměnilo k nepoznání. Zato na Masarykově třídě se zastavil čas někdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy byl Liberec světoznámým centrem textilního průmyslu. Zašlou slávu města zde společně s honosnými vilami v historizujícím slohu připomínají i Lázně Františka Josefa I., které tu podle projektu vídeňského architekta Petera Paul Branga nechala vystavět Liberecká spořitelna v letech 1901–1902.
Budova lázní svému původnímu účelu sloužila až do roku 1984. Od té doby hostila spíše nahodilé provozy, ať šlo o restaurační nebo klubové aktivity. Nový osud lázní byl zpečetěn v roce 2011, kdy začala jejich proměna na nové výstavní prostory Oblastní galerie Liberec. Náročná revitalizace byla provedena podle projektu místní architektonické kanceláře SIAL pod vedením architektů Karla Novotného a Jiřího Bučka.
Radikální zásahy
Aby mohly vzniknout kvalitní galerijní prostory, byla provedena řada radikálních zásahů. Mezi ty nejdiskutovanější patří vybourání bazénu v centrální části lázní a vybourání příček u koupelen vanových lázní. Na druhou stranu se architekti pokusili o zachování původních historických detailů, z nichž některé byly odkryty až během samotné stavby. Charakteristickým prvkem revitalizovaných lázní se stalo zrenovované kovové zábradlí na ochozu centrálního prostoru. Zachovaly se i některé vitráže, dveře, okna a místy i původní secesní dlažby. Celkové náklady na přestavbu lázní byly 360 milionů korun, což strhlo vlnu kritiky a podezření z předražení zakázky. Nic to ale nemění na faktu, že Liberec získal zcela unikátní prostory nejen pro sbírky Oblastní galerie, ale i pro konání široké škály kulturních a společenských akcí.
Nejlepší novostavba v historickém prostředí
Galerie se chlubí špičkovým vybavením a dvěma tisíci metry čtverečními výstavní plochy, což ji posunulo mezi špičku českých galerií. V těsné blízkosti původní budovy lázní navíc vznikla novostavba moderního depozitáře s restaurátorskými dílnami, fotoateliérem, badatelnou i místností pro ostrahu. Jednoduchý hranol zdobí motiv ze šablony pro potisk látek používané v textilkách firmy Johann Liebieg& Co. Citlivý odkaz k historii místa i zdařile zvolené měřítko stavby ocenil na začátku tohoto roku Klub za starou Prahu Cenou za nejlepší novostavbu v historickém prostředí.
TEXT: Veronika Benešová
FOTO: Veronika Benešová
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.