Liverpoolské doky

Kings Waterfront – dříve známý jako Kings Dock – je součástí systému jižních doků města Liverpool. Využíván přestal být v roce 1972. Jedná se o oblast s rozlohou 14,6 hektarů, která byla největší nezastavěnou plochou v centru města. Vlastníkem tohoto prostoru je státní agentura pro obnovu a rozvoj s názvem English Partnerships.

Kings Waterfront je největší developerskou akcí v centru Liverpoolu. Tento rozvojový projekt společně podporují Liverpool Vision, státní agentura pro obnovu a rozvoj English Partnerships, regionální agentura pro místní rozvoj Northwest Regional Development Agency a městská rada Liverpool.

Revitalitace liverpoolských doků hraje klíčovou roli v procesu oživení Liverpoolu, regionu Merseyside a celého severozápadu Anglie. Cílem je vytvořit mezinárodně atraktivní místo pro návštěvníky města, kde by byly dostatečné kapacity pro pořádání konferencí a výstav. Počítá se s využitím prostor pro výstavbu rezidenčních, hotelových, kancelářských, prodejních a zábavních objektů.

Pro sport i zábavu
Celý „komplex” je rozdělen do dvou samostatných funkčních částí, a to na Arénu a Konferenční centrum. Aréna má kapacitu 9 500 diváků, konferenční sál je pro 1 350 diváků a tvoří ho multifunkční hala s rozlohou 3 600 m² a výstavní prostory s celkovou rozlohou 7 000 m² a dalších18 konferenčních místností.

Aréna počítá s pořádáním nejrůznějších událostí, od rockových a popových koncertů až po programy pro děti, ale také mezinárodní sportovní soutěže. Konferenční centrum je navrženo velmi flexibilním způsobem, takže je vhodné pro širokou škálu konferencí a setkání.

Aréna s kapacitou 9 500 diváků	Celkový pohled

Opláštění objektu
Na opláštění objektu se podílela česká společnost společnost OK Mont Brno, která uzavřela smlouvu s rakouským partnerem, projekční a realizační kanceláří Waagner Biro na realizaci opláštění projektu „Kings Waterfront Liverpool“.

OK Mont v Liverpoolu realizoval sekundární ocelové konstrukce fasád a kompletního opláštění (bez střechy) včetně prosklených ploch. Systém konstrukce opláštění objektu je svým způsobem jedinečný a z konstrukčního a realizačního hlediska velmi náročný. Tvoří ho tři výškově oddělené vertikální pásy, které obíhají celý obvod základního konstrukčního skeletu. Na primární ocelovou nosnou konstrukci je zavěšena konstrukce sekundární, která tvoří vlastní nosné rámy pro zasklení a uchycení fasádních panelů.

Na spodních dvou vertikálních pásech jsou zasklívací rámy tvořeny jeklovými sloupky a paždíky, přičemž vrchní pás má záporný úhel ke svislé ose budovy, což znamenalo velké komplikace zejména pro technologii a rezistenci zasklení. Veškeré prosklené plochy byly zaskleny bezpečnostními dvojskly za pomoci speciální techniky, kterou představovali hydrauličtí zasklívací roboti, osazení na teleskopických výsuvných nakladačích JCB s dosahem ramene 17,5 m.

Závěrečnou fázi osazení dvojskel pole pak provedl robot řízený pracovníkem stojícím na teleskopické plošině pomocí dálkového ovládání. Na robotu byly přimontovány savky, které manipulovaly se skly těžkými až 400 kg. Přesnost zařízení byla naprosto fascinující, protože osazení takto těžkých dvojskel zvládalo s milimetrovou přesností i ve velkých výškách a při zachování těch nejpřísnějších pravidel bezpečnosti práce.

Nejvyšší pás opláštění tvoří sendvičové fasádní panely 60 mm, které dosahují lokálně i délky 14,5 m. Jsou navíc osazeny šikmo a vykloněny do negativní roviny pod velkým úhlem.

Již vyrovnané ocelové „podkonstrukce“ byly tvrdým oříškem, neboť jednotlivé osazovací body byly montovány a zaměřovány v trojrozměrném modulu. Pro montáž panelů byl zpracován speciální technologický postup. Výška, do které byly panely osazovány, činí v některých místech až 25 m.

Libor Mátl, Jaroslav Kejduš
Foto: archiv autorů

Autoři pracují ve společnosti OK Mont-STM, s. r. o., Brno