Měď a sláva – znovuzrození korsického kláštera

Projekt, který přepsal smutný osud opuštěných ruin korsického kláštera - stojí za ním francouzské studio Amelia Tavella Architectes. Z původní zříceniny jako fénix vyvstala měděná přístavba. Je v ní výstavní prostor, mediální knihovna i dětská zóna. Místo se tak opět může stát aktivní součástí společenského života.

Klášter Saint-Francois je umístěn na jednom z kopců hornaté krajiny Korsiky. Tyčí se nad vesnicí Sainte-Lucie de Tallano, kterou najdeme v jižní části ostrova. Historie kláštera sahá až do 15. století, původně obranný hrad se stal místem víry, když si ho jako své útočiště vybrali mniši. Ti byli později vyhnáni a po Francouzské revoluci přešel objekt do sdíleného vlastnictví několika sousedících obcí. To vedlo k četným neshodám a jedno z křídel objektu bylo dokonce pro prodej materiálu rozebráno.

Klášter byl tak ponechán osudu, dokud se nad ním neobjevila ochranná ruka. V roce 1927 došlo k zapsání pod památkovou ochranu Inventaire Supplémentaire des Monuments Historiques. Klášter si za dlouhé roky, kdy byl mimo pole zájmu pomalu podmaňovala zpět příroda a kameny prorostla zeleň, která jako rostlinné brnění chránila stavbu před kolapsem. V roce 2014 byla vyhlášena architektonická soutěž, v níž uspělo francouzské studio vedené korsickou rodačkou Amelií Tavella.

Fantom opláštěný mědí

Dnes je klášter Saint-François spojením dvou částí: zbylé ruiny z kamenů ponechané v daném stavu a chybějící části, fantoma, který byl opláštěn mědí. Měděná dostavba je v těsném spojení se stávající strukturou, kopíruje původní půdorys a oblouky umístěné v přízemí odráží symetrii kláštera. Materiál vybrán pro svou schopnost stárnout – patina, která stejně jako stávající ruiny na sobě zachycuje působení času.

Existuje ale i jiný důvod, v delším časovém horizontu se architektce líbila myšlenka možného návratu ke zkáze – odstranění měděné části a nových nánosů, akt který vnímá jako projev úcty k minulosti, k dědictví svého ostrova. Měděné desky jsou navíc děrovány množstvím menších čtverců – perforace umožňuje světlu prostoupit, vytváří světelný filtr a jednou chycené světlo se pak odráží mezi jednotlivými deskami a bronzovým světlem zalévá masivní kamenné stěny. Je tak parafrází kostelních vitráží.

Měděný fénix je dnes kulturním centrem území. V přízemí se nachází výstavní prostory, v prvním patře je umístěn multifunkční kulturní prostor a patro druhé je pak ponecháno dětem, nachází se zde i mediální knihovna. Obnova je oživením, ale také poctou historii. Tavella sama přirovnává svůj přístup k práci archeologa. “Dávám dohromady to, co bylo a co je a co se stane. Ruiny jsou pozůstatky, otisky vypovídající o základech a pravdě.”

Paralelu najdeme i v Česku

Projekt je finalistou prestižní architektonické soutěže European Union Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award, známe také pod zkratkou EUmiesAward, které oceňuje nejlepší evropské stavby – je udělována jednou za dva roky a vítěz bude vyhlášen letos v dubnu.

Paralelu projektu můžeme nalézt i v rekonstrukci hradu Helfštýn, našeho druhého nejrozsáhlejšího hradního komplexu nacházejícího se v Olomouckém kraji. Tomu vdechlo nový život duo ateliéru-r Miroslav Pospíšil a Martin Karlík. Architekti pracovali primárně se zpřístupněním hradu, zvýšením atraktivity prohlídkových cest a samotné prostory hradu tak fungují jako expozice. Stejně jako francouzské studio i oni si jako materiál svého zásahu zvolili korten, nebo-li zoxidovanou měď. Projekt byl navíc oceněn 1. místem v soutěži České ceny architektury.