Moderní knihovna s duchem starých čítáren
Vytvořit domov několika miliónům knih a datových nosičů a zároveň sloučit dvě knihovní instituce s rozdílnými tradicemi pod jednu střechu bylo základním úkolem pro autory návrhu nejnovější drážďanské knihovny Sächsiche Landesbibliothek, v současnosti též známé pod zkratkou S.L.U.B. Z téměř čtyřiceti ateliérů se díky svému impozantnímu řešení nakonec prosadila kancelář Ortner & Ortner.
Složitá situace
Umístění knihovny technické univerzity a státní bibliotéky pod jednu střechu našlo v Drážďanech uplatnění především proto, že obě instituce se v minulosti musely stejně vyrovnávat s množstvím problémů.
Bombardování města na konci druhé světové války jejich původní sídla zničilo, a tak následovalo neustálé stěhování, přemisťování se do provizorních prostorů, permanentní rekonstruování a v konečném důsledku i rozdrobení mateřských institucí na několik desítek poboček. Spojení do jednoho kulturního stánku se tedy navzdory vlastní historii každé knihovny ukázalo jako nejvhodnější alternativa. Moderní centrum pro čtenáře a studenty vyrostlo na místě bývalého sportovního hřiště technické univerzity.
Architektonické řešení
Drážďanská bibliotéka působí na první pohled velmi nenápadně. Z příjezdové cesty se průčelí s hlavním vstupem před zraky kolemjdoucích ukrývá za náspem, který je pozůstatkem někdejšího sportoviště. Přírodní hradbu vytváří i původní porost mohutných lip. Jako by chtěli architekti vytvořit nerušenou studijní atmosféru i prostřednictvím jejího málo komunikativního výrazu vzhledem k okolí. Viditelnou složku stavby tvoří dvě 18 metrů vysoké strohé budovy s množstvím úzkých a nepravidelně rozmístěných okenních otvorů.
V porovnání s množstvím forem a obrazů, které se člověku v běžném životě naskytnou, potěší kubusy svou geometrickou jednoduchostí. Téměř navlas podobné kvádry stojí proti sobě v dostatečně velké vzdálenosti na to, aby navzdory své stejnorodosti působily jako dva nezávislé objekty. Plochu mezi nimi vyplňuje nízký trávník, sem tam narušený spletí chodníků, ale hlavně nečekaně rozsáhlé pole skleněných tabulí, chráněné nízkým oplocením. Ve skutečnosti jde o velkorozměrný světlík, pod nímž se ukrývá srdce knihovny – čítárna v hloubce tří podlaží zapuštěných do země.
I když umístění knihovny pod terén není žádné novátorské architektonické řešení, jeho výjimečnost spočívá právě ve velkorysém přísunu denního světla do interiéru pod úrovní terénu. V exteriéru zase světlík působí jako umělá vodní hladina, na níž se odráží nadzemní části knihovny. Tento obraz přispívá ke klidné, ba téměř nehybné atmosféře venkovního komplexu. Zelená plocha je de facto zatravněnou střechou knihovny. Její skrytá podlaží mají celkovou užitnou plochu rovnající se čtverci 110 × 110 metrů.
Vyčnívající objekty jsou zároveň součástí protilehlých průčelí celého komplexu, které na severní i jižní straně odhalují i minusová poschodí. Půlkruh někdejší běžecké dráhy přitom slouží jako snížený vstupní dvůr. Severní fasáda je pod úrovní terénu sice prosklená, ale stále ji chrání široce zastřešená hustá kolonáda.
Důraz na koncentraci
Bratři Manfred a Laurids Ortnerovi okřesali jakýkoliv dynamický výraz saské knihovny na minimum. Stavba přísných geometrických tvarů vzdává hold racionalitě. V samotné instituci vládne intimní pracovní atmosféra a absolutní koncentrace. Soustředěnost však snadno odvedou pohledy z okna, a proto autoři návrhu raději zvolili zúžené otvory obou budov, které mají sloužit jen pro nevyhnutelný přísun světla do vnitřních prostorů. V čítárně absentují okna úplně, protože jejich funkci přebírá velkorysý světlík s elektrochromatickým sklem, které dokáže místnost podle aktuální potřeby automaticky zastínit. „Je to budova pro čtenáře, ne pro uživatele,“ zdůrazňuje Manfred Ortner, jeden z autorů projektu.
Místo decentralizace studijních zón postavil do popředí klasické řešení prostorné čtenářské místnosti podle tradičního vzoru britských univerzit s velkým počtem pracovních ploch, tmavým obložením a intimně působícím světlem stolních lamp. Studovnu po obvodu obklopují galerie podzemních podlaží. Klasická představa se však současně setkává s moderními prvky v podobě technologií a nových materiálů. Obložení stěn je například složeno místo z masivního dřeva z tzv. MDF desek, tedy středně lisovaných dřevovláknitých desek. Zbylou část stěn dotváří pohledový beton.
Ústřední motiv
V severním vyčnívajícím kubusu se nachází foyer, kavárna, kongresová místnost, muzeum a výstavní sál, zatímco administrativní funkce a služby čtenářům jsou soustředěny v jižním protilehlém objektu. Obě budovy, umístěné nad úrovní terénu, zaujmou řešením monolitické fasády z durynského travertinu.
Povrch dotváří jednotný motiv vertikálních struktur ve formě úzkých oken a drážek v přírodním kameni, které jsou uspořádány v nepravidelných odstupech. Symbolizují jednak knižní vazby v policích, jednak čárový kód jako identifikační nástroj inventáře bibliotéky. Stejný motiv je možné vidět i v interiéru na obkladech stěn a stropů. Neustálé opakování tohoto obrazu znásobuje knihovní atmosféru. Drážďanská knihovna se stala dokonale chráněným královstvím literatury a jejích elektronických potomků.
Sächsiche Landesbibliothek S.L.U.B.
Místo: Drážďany, Zellescher Weg
Autoři: Ortner & Ortner
Zastavěná plocha: 29 000 m2
Užitná plocha: 12 800 m2
Studijní místa: 990
Celkové náklady: 101 mil. eur
Náklady na stavbu: 92 mil. eur
Náklady na zařízení: 9 mil. eur
Mgr. Anna Salvová
Foto: autorka
Autorka je redaktorka vydavatelství JAGA.
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
