Moderní palác Domu hudby v Budapešti: Mistrovské dílo, které člověka pohltí

Ukázka moderní architektury, která vás všemi smysly vtáhne do sebe a pohltí. Takový imerzní prožitek slibuje realizovaný projekt zbrusu nové hudební instituce stojící v Budapešti. Mistrovské dílo, pod nímž je podepsán pařížsko-tokijský ateliér Sou Fujimoto.

Joachim, Bartók, Thern, Kálmán, Liszt. A to zdaleka není kompletní výčet velkých jmen maďarských (potažmo uherských) hudebních skladatelů, kterými bychom mohli zaplnit celou stránku, což jen podtrhuje, jak dalece kraj kolem Dunaje ovlivnil v předešlých staletích hudební kulturu celé Evropy a tím vlastně i zbytku světa.

Maďarsko se nicméně chovalo k plejádě svých velkých umělců poněkud macešsky a jejich zásluhy dosud nedostatečně akcentovalo. Dům hudby, který byl slavnostně otevřen letošního ledna v Budapešti, tento historický dluh splácí.

Projekt Domu hudby od Sou Fujimoto Architects byl pro svůj ikonický design vybrán porotou ze 170 různých návrhů v mezinárodní soutěži. Odborníci přitom na realizaci doceňují organicky zvlněnou, prolamovanou střechu, rozsáhlé prosklené stěny, silně osobitou identitu stavby. A samozřejmě inovativně pojatý interiér, v něm se moderní technologie prolíná s uměleckým zážitkem a architekturou.

Stavba neskromných měřítek – zabírá plochu 9 000 metrů čtverečních – bude sloužit primárně jako koncertní sál, ale také jako vzdělávací centrum a muzeum hudby. Objekt vás ohromí už svým neotřelým pojetím, kombinací impozantních měřítek i neobvyklého tvaru. A tím, jak je vkusně zasazen mezi stromy a pěšiny Városliget, ústředního městského parku a v plánu Budapešti dominující plochy veřejné zeleně.

Příroda ožívá melodiemi

I proto se zde designéři ze studia Sou Fujimoto Architects inspirovali synergií, touhou po splynutí světů zvuků a přírody. Budova se vůči svému okolí prezentuje jako přirozené pokračování přírodní krajiny. Fasáda domu je cele obložena skleněným baldachýnem, který tak dává vzniknout zcela transparentní budově, jež se jakoby rozplývá v prostoru.

Skleněnou fasádu tvoří 94 zakázkově vyrobených, horizontálně nedělených panelů. Některé z nich mají na výšku až 12 metrů. Tento krok pomáhá částečně odrušit dojem zbytnělého měřítka a současně se tím odbourává hranice mezi vnitřním a venkovním prostorem. Stromy z parku tak vizuálně pronikají dovnitř a hudba se zase „line“ ven, jemně, jako z hudební krabičky zdobené šperkovnice.

Pocit z toho, že uvnitř nasloucháte hudbě pod širým nebem, umocňuje více než 30 000 stylizovaných listů, skrytých v podhledu a stropním obkladu. A samozřejmě také volné průniky k obloze, stovka kráterovitých otvorů, doplněných o vysazené živé stromy.

Střecha je díky této perforaci velmi dynamická, připomíná svými tvary včelí plástve – kombinaci organických materiálů a přísně logické geometrie. Proudí tudy čerstvý vzduch a denní světlo. Nepravidelné provedení střechy pak není jen designem pro efekt, zvlněná konstrukce přímo napomáhá plnému rozvinutí zvukových vln. A tím, že mění svou hloubku, se větší měrou stává součástí parku.

Jak se rodí hudba?

Tento moderní palác je jedinečný také tím, jak komplexně se k fenoménu hudby staví. Neomezuje se jen na přednes živé a reprodukované hudby, ale i na její odborný výklad, vzdělávání. Nabízí totiž mimořádně koncipované expozice a výstavy, které představují hudební historii země. Na to, jak se vlastně hudba tvoří a jaký vliv má na naše životy. Dům je navržen tak, aby návštěvníky přímo vybízel k interakci s fenoménem hudby.

V celosvětovém kontextu je mimořádnou stálá expozice „Zvukové dimenze – cesty hudby v prostoru a čase“. Provází dvoutisíciletou genezí rytmu, hudební notace, polyfonie. Doslova od pravěku až po avantgardní směry hudební kultury, a to za doprovodu digitální i funkční databáze hudebních nástrojů, které je možné ozkoušet ve speciální akustické kopuli.

Zvuky hudby se musejí „nést“ a prostory Domu hudby aspirují svojí kvalitou na další světové prvenství. Tímto prostorem je kruhový, kulovitý koncertní sál. Ve formě teoretického návrhu a 3D modelu byl prezentován – na základě propočtů hudebního skladatele Karlheinzema Stockhausena – na světové výstavě Expo v japonské Ósace v roce 1970. Ale od té doby zůstával jen nenaplněnou vědeckofantastickou fikcí.

Ta tu nyní ožívá a nabízí asi ten nejkomplexnější hudební prožitek na planetě Zemi. Šedesátka posluchačů najednou si tu může vychutnat „360° prostorový hologramový“ zážitek zvuku, který k nim bude vysílán ze všech směrů.

Unikátní koncertní sál

Pozornost si rozhodně zaslouží i koncertní sály k živé produkci. V přízemí se nacházejí dva takové. Menší, jenž slouží k výuce hudby, a větší, s kapacitou 320 míst. Ten je vybaven orchestřištěm s regulovatelnou výškou. Je tedy vhodný k hudebním experimentům. Podobným disponují jen tři další koncertní sály na světě.

Tady, v Domu hudby, je provedení sálu designově uzpůsobeno homogennímu zvuku, tak aby se vznikající tóny odrážely a nepřímo se rozptylovaly od skla, čímž se prodlužuje dozvuk a umocňuje hudební zážitek. Ke krytým sálům pak přináleží ještě vnější pódia, určená ke každodenním koncertům a večerní produkci.

Dům hudby se rozkládá na třech odlišných výškových úrovních, které odrážejí části výstavy. Prostory pod úrovní terénu poskytují místo stálým expozicím a nachází se zde také jedinečný zvukový dóm.

Na úrovni terénu se pak nachází prosklený koncertní sál, doplněný o pódia pod širým nebem – tady se hudba přelévá do parku. A nejvyšší úroveň je věnována hudebnímu umění, edukačním prostorám a muzeu. Projít se celým Domem tedy znamená procházet světem hudby i jeho tajenými zákoutími.

Propracovaná architektura moderní stavby tu není jen kreativním výkřikem a nespoutaností uměleckých forem. Myslí se tu i na přítomnost, budoucnost a materiální hodnoty. Proto je v objektu instalován inovativní systém vytápění a klimatizace a veškerý provoz zařízení je dotován obnovitelnými zdroji. Solární energie zajišťují elektřinu, geotermální vrt se stará o teplo, které rekuperace uchovává.