Monument za milióny eur. Do Slovenské národní galerie se konečně vrací život

Šestileté čekání je u konce. Slovenská národní galerie (SNG) je nyní připravena přivítat návštěvníky. Její prostory mají až o pět tisíc metrů čtverečních více. Dokončení tohoto náročného projektu je milníkem pro slovenskou kulturu, uměleckou scénu, ale také pro samotné hlavní město, které získá zcela nový veřejný prostor pro trávení volného času na břehu Dunaje.

Vítězný návrh rekonstrukce, přístavby a modernizace areálu SNG od architektů Martina Kusého a Pavla Paňáka z ateliéru BKPŠ byl realizován od roku 2016 do 26. října 2022, kdy SNG úspěšně převzala rekonstruované prostory od zhotovitele.

„Na přípravě a realizaci projektu Národní galerie pracuji se svým týmem již 17 let. Byl to dlouhý proces se všemi peripetiemi architektonické profese. Naším cílem bylo vytvořit autentické dílo, které spojuje architekturu posledních čtyř století, prostory pro moderní provoz instituce a prezentaci naší výtvarné kultury,“ rekapitulují architekti Martin Kusý a Pavol Paňák.

Potřeba rekonstrukce Slovenské národní galerie se zrodila před 21 lety, kdy tehdejší ředitelka Katarína Bajcurová musela z havarijních důvodů uzavřít ikonické Přemostění architekta Vladimíra Dedečka. Kvůli nevhodným podmínkám se k němu postupně připojilo uzavření dalších částí.

„Rekonstrukce Národní galerie je tu s námi už tak dlouho, že je pro mě podivně a nečekaně těžké pochopit její konec. Riskuji, že použiji velká slova, ale opravdu si myslím, že se jedná o historický okamžik nejen pro galerii, ale i pro naši zemi. Je to největší kulturní stavba, kterou jsme od revoluce zahájili a dokončili,“ říká Alexandra Kusá, generální ředitelka Národní galerie.

SNG se rozhodla nečekat na plně vybavený interiér nebo stálé expozice a (postupně) otevře novou budovu. „Většina prostor SNG byla 21 let zavřená, a když konečně dostaneme do rukou hotovou budovu, chceme se o ni před Vánocemi podělit s veřejností, které galerie právem patří,“ vysvětluje Kusá.

V neděli 11. prosince galerie poprvé (znovu) otevře své zrekonstruované prostory veřejnosti. Novými prostory SNG návštěvníky provede zahajovací výstava Prolog. 12 barev reality, kde uvidí díla starého, moderního a současného umění ve vzájemných dialozích a více či méně překvapivých vztazích.

Při rekonstrukci SNG se dbalo na udržitelný a zároveň památkově inteligentní přístup k architektuře 70. let 20. století. „Doufáme, že pozitivní příklady možného využití původních estetických a technických hodnot se stanou příkladem hodným následování,“ píše se v tiskové zprávě.

V rámci citlivého a udržitelného přístupu bylo opraveno mramorové schodiště v administrativní budově, keramické bloky, které se stěhovaly zpod knihovny, byly recyklovány, vyčištěny a nyní tvoří monumentální dekorativní plot.

Ve velké části galerie je terazzová podlaha s broušeným travertinem, který dříve lemoval přízemí galerie. Z recyklovaného travertinu byly vyrobeny také lavičky, které jsou umístěny na malém náměstí před jedním ze vstupů do galerie.

Změny v interiéru

Výraznou materiálovou novinkou je povrchová úprava všech zadních fasád Vodních kasáren – byla očištěna na základní smíšené zdivo a obnovena s přiznanými stopami různých zásahů. V rámci rekonstrukce byl také přemístěn bílý podhled ve tvaru kosočtverce ze starého kinosálu a dřevěné obložení místnosti do nových prostor.

„Protože nový kinosál má méně stěn, zbytek byl využit ve dvou nových seminárních místnostech. Asi nejviditelnější je fasáda depozitáře, která je celá z hliníkových profilů získaných z mostu a správní budovy,“ uvádí se v tiskové zprávě z (po)otevření nové Slovenské národní galerie v Bratislavě.

Ohrožené Přemostění?

Druhé výběrové řízení na rekonstrukci, kde již byla definována podmínka zachování Dedečkova jeviště, přineslo záruku zachování tohoto prvku. V prvním výběrovém řízení tento záměr respektoval jen málokdo.

„Považovali jsme to za chybu s ohledem na autora a dějiny architektury a také za určité pochybení ze strany vlastní odbornosti,“ přiznávají zástupci SNG. Tlak veřejnosti, ale i architektonické obce byl velký. Zde byl klíčový postoj generální ředitelky Kataríny Bajcurové, která se jasně postavila za architekturu Přemostění.

Protože Přemostění nezmizelo, mohly být přidány nové prvky. Dvě přidaná okna ve štítech mostu mají několik důvodů, které souvisejí nejen s požadavkem na spolupráci s Dedečkovou architekturou, ale také s provozním komfortem.

Koncepčně odkazují na původní záměr širšího záběru areálu – jeho součástí bylo delší Přemostění, které mělo končit na rohu Riečnej ulice. Stav, jak ho známe, je tedy jen zlomkem jeho zamýšlené podoby. Proto ty štíty.

Umístění oken podle představitelů SNG potvrdilo definitivnost Přemostění. Je to vlastně pocta jeho nezávislosti. Druhým důvodem je situace v interiéru – okna vytvářejí pro návštěvníka příjemný prostor a připomínají nám, že jsme nad silnicí, nad chodníkem, a tedy v Přemostění. Toto řešení se líbilo i architektu Dedečkovi, kterému ho předložili architekti rekonstrukce – ale nestihl místo fyzicky navštívit.