Rekonstrukce Karfíkovy Malé scény

22. února 2008

Partneři sekce:

Zlínská Malá scéna, dříve Obchodní a společenský dům na Dílech, postavený v roce 1937 podle návrhu arch. Vladimíra Karfíka, prošel druhou etapou rekonstrukce. Byl při ní renovován podzemní kinosál a obnoven sál v přízemí. Po rekonstrukci bude Malá scéna nadále využívána především LŠU, bude však sloužit i potřebám regionální kultury.

Vedle proslulé „Jedenadvacítky“ a jedné z nejznámějších zlínských staveb – hotelu Společenský dům, který byl prvním evropským modelem hotelového pokoje s vlastní koupelnou a příslušenstvím, je Vladimír Karfík též autorem Obchodního a společenského domu, nazývaného nyní Malá scéna. Ta je součástí unikátního městotvorného souboru budov, kdy čtyři symetricky umístěné objekty svobodáren tvoří přechod mezi centrálním objektem a okolními rodinnými domky. Desítky let sídlila v Malé scéně Lidová škola umění, v podzemí bylo provozováno kino.

Budova sice byla v minulosti ušetřena razantní přestavby, ale postupně se její technický stav zhoršil natolik, že se střecha a severní fasáda včetně oken dostaly do havarijního stavu. Jejich obnova byla dokončena v letech 2002 a 2003. Druhá etapa rekonstrukce a dostavby Malé scény byla završena v loňském roce.

Od přízemí po suterén

Budova Malé scény je památkově chráněna jako reprezentant zlínské baťovské architektury meziválečných let navržené významným zlínským architektem Karfíkem. Tato architektura je typická svým „křehkým“ konstruktivistickým výrazem založeným v použití unifikované skeletové konstrukce s cihelnými a skleněnými výplněmi.
Původní náplní budovy byly různorodé funkce pro aktivní volný čas obyvatel města jako například tělocvična, kavárna, kuželna a knihovna. „Během let však byla tato náplň postupně nahrazena komerčním využitím bez jakékoliv regulace s ohledem na hodnotu budovy,“ říká arch. Pavel Martinek, autor projektu.

Rekonstrukce objektu Malé scény proběhla v rozsahu přízemí a polosuterénu s podzemní přístavbou divadelního zázemí. Druhé nadzemní podlaží, kde se nachází umělecká škola, má přijít na řadu později.

Náplní rekonstrukce byla obnova obvodového pláště přízemí, v interiéru proběhla rekonstrukce stávajícího divadla, nově došlo k vytvoření kavárny s víceúčelovém sálem a obchodem. Podzemní přístavba je dvoupodlažní a obsahuje kromě divadelního zázemí také technologii pro celý objekt.

Náročná podzemní přístavba

Obtížnost prací spočívala ve „vyčištění“ skeletu od příček a mnoha vrstev podlah až na nosnou konstrukci. Tyto podlahy zde vznikaly během doby dle potřeb momentálního nájemce a v některých místech dosahovaly tloušťky až 20 cm. Vedle dispozičních úprav bylo zapotřebí vybavit prostory technologií zajišťující soudobý standard vnitřního prostředí, aniž by byl přitom rušen požadovaný charakter interiéru a vlastní architektury. Při řešení rekonstrukce výkladců a vstupních dveří se hledal optimální kompromis mezi dobovou subtilitou zámečnických konstrukcí a soudobými izolačními požadavky. Stavebně nejnáročnější byla přístavba podzemního objektu, který je v současnosti patrný pouze skleněnými světlíky v uličním parteru. Při realizaci bylo nutno zakládat přístavbu hluboko pod základy skeletu stávající budovy, což znamenalo rozsáhlé zajištění mikropiloty. Zemní práce byly komplikovány značným přitížením stavební jámy od sousední hlavní komunikace.

Interiér v duchu doby

Při návrhu interiéru nebylo možno vycházet z dobových dokumentů ani dílčích řemeslných prvků, neboť se do dnešní doby žádné nedochovaly. Dnešní náplň objektu zaměřená na kulturní využití je také odlišná od té původní, což souviselo s vyššími nároky na zpracování vnitřních prostor.

Návrh je ve svém pojetí veden snahou po individuální volné interpretaci interiéru třicátých let. Vychází z dobové materiálové úspornosti a kombinace retro prvků se soudobým interiérovým designem. Základní materiálové řešení je tvořeno intarzovanými teracovými podlahami, štukovými a sádrovými omítkami, lakovanými truhlářskými prvky a nerezovými konstrukcemi krytů topení a šatních pultů. Velký důraz byl kladen na plastické modelování prostoru světlem a působení barevného kontrastu mezi tmavými sály a světlými foyery.

Název stavby: Malá scéna
Místo: Zlín, Štefánikova 92
Charakteristika: Rekonstrukce
Investor: Město Zlín
Architekt: Ing. arch. Pavel Martinek – ARW
Projektant: AMA Architekti s.r.o., HIP – Pavel Martinek
Spolupráce: Ing. Pavel Ohnoutek
Statika: Ing. Vladimír Kundera
Sanita: Ing. Vladislav Moravec
VZT: Ing. Jiří Procházka
Elektro: Ing. Jiří Waisfait
Konzultace akustika: Ing. Tomáš Rozsíval
Design, návrh interiérů: ARW – Ing. arch. Pavel Martinek, Ing. arch. Radek Lizna
Začátek realizace: 09-2005
Konec realizace: 09-2006
Náklady na realizaci: 60 mil vč. DPH
Funkce: Divadlo
Chronologie:
09-12 2006 stavba podzemní přístavby,
01-07 2006 rekonstrukce,
08 – 10 2006 interiér
Specifika stavby: Stavba je specifická původní zlínskou konstrukcí modulového skeletu

Technické údaje
Konstrukční řešení: Podzemní přístavba – stěnový monolit
Materiály: Podzemní přístavba – pohledový beton
Zdivo: Rekonstrukce – původní, přístavba – beton
Strešní krytina: Přístavba – intenzivní zelená střecha
Omítky vnější, vnitřní: Vnitřní štukové, sádrové, vnější – vysprávka cihelného zdiva
Okna: Jižní výkladce – nové atyp. s diterm zasklením
Dveře: Vnitřní dveře – truhlářské lakované
Podlahy:
Nové intarzované teraco – foyery
altro – hlavní sál
kouřový drásaný dub – komorní sál
Nábytek: Šatní a pokladní pulty, bar
Hlavní dodavatel: Pozimos a.s.
Elektro: E.C. Invest
Osvětlení: Ateh Brno
Podlahy:
Kamenictví Kamýk-Teraco
Anvi Trade – Altro (hlavní sál)
Vzduchotechnika: Andrea Zlín s.r.o.
Truhlářské výrobky: Sedlář Štípa
Vnitřní dveře: Vipax a.s.
Ocel. konstrukce: Válek Kostelec
Nerez. konstrukce: Tigas, Fruněk
Křesla v sále: Hoko Vlčnov
Technologie:
Vzduchotechnika: Odvětrání a topení všech společných prostor, vytápění – temperace – v kombinaci s větráním
Elektroinstalace: Rekonstrukce – kompletní výměna