Šperky v zámeckém parku v Litomyšli

2. ledna 2018

Partneři sekce:

Architekt Jan Šépka se proslavil jako člen ateliéru HŠH, který postavil třeba růžový dům v Černíně. Trojice společně rovněž začala pracovat na úpravách zámeckého parku a kočárovny v Litomyšli, které po rozchodu kanceláře dokončil Jan sám. Úkol to nebyl jednoduchý! Už od začátku totiž bylo dáno, že je třeba se na projekt dívat z mnoha různých perspektiv.

Okolí stavby, v tomto případě zámku Litomyšl, která vznikla v 16. století, si vždy bude vyžadovat speciální pozornost.

Na začátku si sami tvůrci stanovili jasný princip, který v průběhu definoval jednotlivé kroky: „Návrh vychází z představy pokojů – prostorů, které jsou definovány jednotlivými stavbami zámeckého návrší.“

Mezi stávající objekty byly vloženy dva nové. Výškový rozdíl mezi vstupním nádvořím a hospodářským dvorem nově předěluje vsazená lavice. Oba prostory jsou nyní jasněji vymezeny a prostý terénní zlom byl obohacen o novou funkci. Druhým, viditelnějším objektem, je dětský pavilon. Subtilní kovová konstrukce složená z trojúhelníků vyplněných plátnem vytváří prostředí, které je malým návštěvníkům bližší jak měřítkem, tak funkcí.

Ne pro každého je přece návštěva zámku tím největším vrcholem prázdnin. Ač to na první pohled není úplně zřejmé, „interiér“ objektu inspirovaného dětským drakem je rozdělen na tři části podle náročnosti připravených aktivit, a tedy předpokládaného věku návštěvníků.

Hned za pavilonem střídá mlat zámeckého návrší zeleň anglického parku. I ten architekti přizpůsobili dnešní době. Jakýmsi znovuzrozeným hrdinou se zde stala voda, která se nyní opět kanálky proplétá mezi stromy.

Jejich geometrie je definována tak, aby se vždy držela v maximální možné vzdálenosti od nich. Pro toto trasování byla použita metoda voronoi.

Voda vychází z dochovaného zámeckého jezírka a končí v grotě, která byla rovněž obnovena. Do upraveného prostředí bylo nakonec umístěno několik drobných krystalických šperků – lavičky a voliéra pro ptáky.

Jestliže se děti odreagovaly ve vlastním pavilonu, rodiče mohou navštívit kavárnu, která je nově vložena do objektu původní kočárovny. Vnitřní prostory byly všechny očištěny od v průběhu doby realizovaných konstrukcí a navráceny tak do původního stavu.

Do tohoto čistého skeletu byly vloženy nové hmoty hygienického zázemí, baru a sezení pro návštěvníky. V podstatě stejný princip byl použit i na fasádu, kterou minulost poznamenala poměrně hodně. Maximum možného bylo odstraněno, celek nyní sjednocuje vápenný štuk.

Může to vypadat, že celý projekt je „jen“ množstvím drobných prací, opak je ale pravdou. Aby komplex, jehož hodnota mimo jiné tkví v celistvosti, fungoval, musí být všechny práce na něm vzájemně propojené. Toto bylo dodrženo. Nezapomínalo se na velké celky v podobě parku ani drobné detaily ve formě voliéry pro pávy.

Objekty fungují nejen jako sochařská díla, ale i ve svém detailu. V neposlední řadě pak tvůrci dokázali propojit interiér s exteriérem a to je natolik specifický princip, že jeho zapojení do ryze historické architektury vyžaduje neobvyklý um. Za to všechno jim patří pochvala. Nové je vidět i nevidět, nové modernizuje i navrací zároveň.