Stříbřitý kostel v Košicích
Současná architektura sakrálních staveb si pohrává s různými materiály v jejich čisté podobě, ať už je to kostel Jana Pavla II. z oranžových cihel v chorvatské Rijece, betonový kostel Dio Padre Misericordioso v Římě či o něco starší proslulá katedrála Crystal v kalifornském Garden Grove ze skla a oceli. Anebo také nový kostel Božího milosrdenství v Košicích, který ukazuje krásu a praktičnost titanzinku na střeše i fasádě.
„Náš vítězný návrh zaujal porotu především urbanistickým konceptem, kde soubor objektů – loď kostela, sakrální věž, profánní věž, budova fary a pěší lávka-most – je koncipovaný okolo oválného náměstí tak, aby fasády budov determinovaly jakousi stěnu náměstí. Tento vzhledem k úrovni blízké rušné komunikace vyvýšený, otevřený prostor jsme pojali částečně jako veřejný, neboť se tu kříží několik pěších tras, a částečně jako poloveřejný, se sakrální atmosférou, kde převažují církevní objekty a při určitých slavnostech je tento prostor před kostelem naplněn věřícími,“ popisuje projekt jeden z jeho autorů architekt Pavel Simko a dodává, že „toto uspořádání má tak sloužit i otevírání církve laické veřejnosti.“ Dopravní koridor, který tvoří rušná čtyřproudová komunikace, autoři chápou jako „hlučný tok – řeku, překlenutý lávkou, na jejímž břehu je loď připravená vyrazit, aby naplnila očekávání věřících,“ říká Pavel Simko. Vstupy do objektů jsou z opačné strany, z hlukem méně zatíženého náměstí.
Jednotlivé projektové stupně probíhaly s přestávkami do roku 1999. Stavební práce byly však po roce 2001 pro nedostatek financí prakticky zastaveny. Nová budova fary od té doby sloužila jako náhrada kostela při bohoslužbách. Až rok 2010 znamenal vstup do poslední fáze realizace, kdy byla zahájena výroba a montáž dřevěné konstrukce lodě a věže a také krytiny. „V další fázi, která byla již financovaná z jiných, nikoli církevních zdrojů, by měla následovat finalizace povrchu náměstí a pěší lávky s objektem světské věže – tedy artikulace východního břehu dopravního koridoru,“ doplňuje architekt.
 |
 |
 |
 |
Stavba s odlišnými koordináty
Kostel lze považovat za nejdůležitější a nejdominantnější objekt rýsujícího se mikrourbanismu nového městského prostoru. „Kolmé koordináty příložníkového urbanismu jsou zde narušeny natočením hlavní osy kostela, jistým pohybovým gestem skulpturálně ztvárněné hmoty nebo jakýmsi vkročením do řeky,“ říká Pavel Simko. „Svislou osu identifikujeme jen na ose symetrie lodě a věže, všechny ostatní linie jsou mimo tradičně chápané koordináty x, y, z. Tyto dvě tvarově příbuzné hmoty jsou konstruované sekvencí určité příčné vazby (tvořené montovanými dřevěnými prefabrikáty), jejíž změna v následující vazbě vytváří změnu venkovního obalového tvaru na principu počítačového tomografu nebo žebrového systému trupu lodě,“ vysvětluje architekt vznik neobvykle tvarované hmoty kostela.
Kostel tvoří dvě samostatné dřevostavby – zvonice a loď, do níž se věž prolíná. Základní hmota lodi vychází ze tří skořepin – dvou bočních lupenů a vrchního listu. „Jejich volnější a místy i vázanější vztah (formou nadsvětlíků) vytváří napětí obohacující architekturu. Směrem k náměstí se tyto prvky otevírají jako lupeny květu. Skořepinový charakter obalového pláště spočívá v tom, že relativní tenkost tří sférických prvků je stejně čitelná jak z exteriérové, tak i z interiérové strany,“ popisuje podobu subtilně působícího kostela Pavel Simko.
 |
 |
 |
 |
Titanzinková loď
Uspořádání kostela má bazilikální charakter. V hlavní lodi kostela jsou přiznané nosné dřevěné konstrukce, které dotvářejí neopakovatelnou atmosféru sakrálního prostoru. Konstrukci tvoří dovnitř nakloněné dřevěné sloupořadí s hustým rytmem (1,2 metru) připomínající žebroví lodě. Dojem lodi, často užívaného symbolu církve, ještě umocňuje subtilní vzpínající se konstrukce střechy, která navíc umožňuje zachovat „tenkost“ skořepiny. Věž je koncipována tak, že o tuhé železobetonové jádro se opírají dřevěné nosníky opláštění.
Ke zvýraznění tvarového konceptu byla použita krytina z drážkovaného titanzinkového plechu Rheinzink – předzvětralýpro modrošedý. V kontrastu k ní jsou interiérové plochy obložené světlým dřevem v kombinaci s bílými povrchy betonových a zděných konstrukcí.
 |
 |
(kk)
Foto: Rheinzink
| Místo: Košice, Slovensko Investor: Římskokatolická fara Božího milosrdenství KVP Košice Architekt: Pavel Simko, Richard Neufeld, Peter Pásztor, Martin Drahovský, Ladislav Friedmann, Rastislav Rozman Statika: betonové konstrukce: Ing. Stanislav Tury dřevěné konstrukce: Doc. Ing. Ján Kanócz, CSc. Dodávka a montáž dřevěných konstrukcí, realizace klempířských prací s materiálem Rheinzink: TAROS NOVA, s. r. o. Plocha střechy: 2 000 m2 Realizace: 2012 |
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
