Turbínová hala čeká na velkoformátová díla. Trutnovská elektrárna se stane Mekkou umění

Kolik galerií moderního umění se může pochlubit hned dvěma funkčními jeřáby? V Trutnově jednu takovou nalezneme. Místní podnikatel se pustil do odvážné záchrany historické budovy bývalé elektrárny a chce z ní učinit unikátní výstavní prostor v rámci celé republiky. A ty dva zmíněné jeřáby nebudou jen na okrasu.

Na východním okraji Trutnova nalezneme hned dva elektrárenské komplexy – Poříčí I a Poříčí II. Zatímco druhý jmenovaný stále pohání domácnosti a průmysl v celém regionu, první elektrárna z roku 1914 je už desítky let odstavená.

Honosná pětipodlažní budova s působivou fasádou z lícových cihel měla už nejednou namále – na konci druhé světové války ji chtěli nacisté při ústupu vyhodit do vzduchu, po divokých 90. letech mohla skončit jako mnoho jejích okolních sudetských sestřenic – zchátralá se rozpadnout v prach a sutiny a být nahrazena třeba logistickou halou nebo autobazarem.

Osud tomu chtěl, že areál koupil v roce 2011 Rudolf Kasper, místní podnikatel a majitel strojírenského a stavebního holdingu s obratem přes 900 miliónů korun. Objekt ho okamžitě oslovil, ačkoliv byl po mnoha letech chátrání v dezolátním stavu a všude vevnitř se povaloval nepořádek.

Pro mimořádná díla mimořádné prostory

Původní plán na opravu a přeměnu ve výrobní halu vzal poměrně rychle za své a začala se rodit představa galerie pro velkoformátové sochy a plastiky, které se jinde v republice mohou jen stěží vystavovat. Mimořádná velikost objektu, výšky stropů a celkové dispozice jsou pro podobná díla jako dělané.

Ve spolupráci s náchodským Atelierem Tsunami začal Rudolf Kasper s manželkou Renatou připravovat plány na přeměnu elektrárny Poříčí 1 v galerii EPO1 (Elektrárna Poříčí 1).

Prvořadým cílem bylo zachovat co nejvíce původních prvků. Tím se dostáváme opět ke dvěma jeřábům. Jeden pochází z doby provozu parouhelné elektrárny a sloužil pro instalaci a výměnu velkých generátorů a strojního vybavení, druhý je z éry podniku Dukla, který v budově vyráběl nádrže a tlakové nádoby. Oba prošly revizí, jsou plně funkční a výborně tak poslouží při přemísťování tisíce kilogramů vážících soch a dalších uměleckých děl.

Staré a nové

Jako přístupová cesta ke staršímu z nich bylo použito upravené původní schodiště z jiného místa v hale, pro něž se hledalo smysluplné využití. Je točité a společně s jeřábem tvoří velmi vydařený, esteticky působící celek. Pískovcové stupně i podesty byly opískovány, čímž byla obnovena původní struktura a barevnost, kovové zábradlí bylo očištěno, natřeno a doplněno novým madlem – přesně podle původního profilu dochovaných částí madla.

V nevytápěných částech budovy zůstala původní rozrastrovaná okna, zejména pro jejich příjemný, lehkost evokující vzhled a specifický design, jenž zásadně spoluvytváří atmosféru obdobných staveb. Těchto kritérií se podařilo docílit také u nových oken, použitých do vytápěných částí budovy, kde bylo třeba zohlednit i tepelně izolační parametry.

Krásně dochovanou připomínkou původního prvorepublikového interiéru a prvkem dotvářejícím přitažlivé napětí mezi starým a soudobým je dále světlík, který se po revitalizaci a zbourání příček, jež jej zakrývaly, stal dominantou chodby nad historickým tříramenným schodištěm.

V současnosti je kompletně dokončena rekonstrukce největšího prostoru v původní elektrárně –⁠ turbínové haly o délce 68 m, šířce 20 m a výšce úctyhodných 19 m. V menší, rovněž již zrekonstruované hale o rozloze 340 m2 již proběhla výstava fotografií.

Plánuje se ocelová věž

V nadcházejících fázích rekonstrukce bude postupně opraveno všech pět podlaží cihelné budovy, včetně unikátního podkrovního sálu. Dále budou kultivovány venkovní plochy a očištěny všechny fasády původních budov. Do budoucna je v plánu také úprava venkovních prostor pro open-air expozice či uzpůsobení novější navazující průmyslové haly pro účely tvorby uměleckých děl.

Dominantou celého objektu se má stát ocelová věž nad výtahovou šachtou, evokující původní účel stavby jako elektrárny, jež na sebe v minulosti upozorňovala třemi vysokými komíny. Po kvalitním nasvícení by se měla stát výrazným orientačním bodem a specifikem celé galerie viditelným již z dalekého okolí.

Rudolf Kasper se zkrátka pár let před důchodem rozhodl, že z podkrkonošského okresního města udělá jedno z hlavních výstavních center moderního umění ve střední Evropě. Už teď je přitom jisté, že do Trutnova se budou sjíždět nejen mladí umělci a příznivci umění, ale i milovníci kvalitních záchran industriální architektury.