Úžasná, ale nebezpečná? Labská filharmonie mnoha hudebníkům nesvědčí
Budova Labské filharmonie v Hamburku, která v uplynulých dnech hostila Českou filharmonii, je dominantou přístavního města. Unikátní stavba otevřená před pěti lety na břehu Labe je návštěvnickým magnetem a koncerty bývají beznadějně vyprodané. Velký sál, který pojme až 2100 posluchačů, však může být pro některé hudebníky problematický.
„Zvukově je to tady z mého pohledu nebezpečné. Sál je hlučný a člověk si musí dávat pozor, aby vyzněly slabé dynamiky. Záleží na tom, kde sedíte. Když jste na kraji, tak třeba neslyšíte, co hrají na druhé straně housle. Musím pak spoléhat na to, co ukazuje dirigent, i když někteří spíše hrajeme podle sluchu,“ řekl violoncellista Jan Holeňa. „Ale každý bude o tom sále říkat něco jiného podle toho, kde sedí a na jaký hraje nástroj,“ dodal.
Jeho kolega, fagotista Ondřej Šindelář, míní, že zatímco v pražském Rudolfinu je koncertní sál zvukově vyváženější, v Labské filharmonii, přezdívané „Elphi“ (zkrácenina z německého názvu Elbphilharmonie), posluchač slyší jednotlivé nuance. „Ale hraje se tady hezky,“ dodává.
Futuristická, ale nepraktická
Součástí budovy je i hotel, byty, menší koncertní sály nebo restaurace. Zajímavostí stavby, na jejíž vnitřní výbavě se podílela i česká sklárna Floriánova huť, je vyhlídková platforma umístěná ve 37 metrech nad zemí.
„Ta stavba je nádherná, monumentálně se vypíná u řeky. Je futuristická, člověk si v ní připadá jako v nějaké kosmické lodi. Co se týká pódia, je to koncertní sál typu arény. Zatímco v pražském Rudolfinu má publikum pódium před sebou, tady je uprostřed. Myslím, že je to zajímavé pro posluchače, kteří mají možnost si orchestr poslechnout z různých stran,“ říká Šindelář.
Také Holeňovi se budova Labské filharmonie líbí, upozorňuje však na určitou nepraktičnost z pohledu vystupujících muzikantů. „Například když se jde z pódia, tak je šatna na druhé straně. Když potřebuju jít pro struny, nakalafunovat nebo na toaletu, musím přes troje zakódované dveře,“ podotkl.
V Česku něco podobného chybí
Oba členové České filharmonie se shodují, že podobný koncertní sál v Praze chybí. „Rudolfinum je nádherný sál s krásným zvukem, ale je malé, což je pro pořadatele i pro nás problém. Aby se koncerty finančně vyplatily, musí se opakovat, a tím vzniká méně prostoru pro ostatní orchestry, které by si tam také rády zahrály,“ uvedl Šindelář.
Podle Holeni není pódium v Rudolfinu koncipované pro velké skladby typu kompozic Gustava Mahlera anebo Antona Brucknera. „Všechny metropole mají koncertní sály pro více než 2000 lidí, potřebujeme něco jako Suntory Hall v Tokiu,“ prohlásil.
Diskuse o stavbě velkého koncertního sálu v Praze se vedou desítky let. Letos v dubnu by měla porota vybírat z 20 návrhů architektonické soutěže na podobu nové filharmonie na pražské Vltavské. Budova by měla hotova v roce 2032 a podle dřívějších odhadů má stát asi šest miliard korun. V nové filharmonii s několika sály by měly sídlit Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK nebo hudební oddělení Městské knihovny v Praze.
