Victoria&Albert Museum nově s podzemní galerií a porcelánovým nádvořím
Londýnské Victoria&Albert Museum má nový vchod, kavárnu i velkou podzemní galerii s obchodem. Celý ambiciózní projekt s názvem Exhibition Road Quarter byl realizován podle návrhu architektonické kanceláře AL_A (Amanda Levete Architects). Jeho součástí je také první nádvoří na světě zcela pokryté porcelánovými dlaždicemi, které byly vyrobeny ručně v nejstarší nizozemské továrně Koninklijk Tichelaar Makkum.
Projekt Exhibition Road Quarter je největším projektem muzea za posledních 100 let a také nejnovějším počinem v rámci plánu Future Plan, který zahrnuje postupnou renovaci a rekonstrukci tohoto muzea, které patří k největším a nejvýznamnějším stánkům designu a dekorativního umění na světě. Během uplynulých 15 let se tak obnovily dvě třetiny veřejných prostor této budovy.
Odhalit nikoliv skrývat
Cílem tohoto projektu bylo nejen zvětšit výstavní prostory muzea, ale také je více otevřít veřejnosti. Návštěvníci teď mají možnost vstoupit do muzea novým vchodem z ulice Exhibition Road, kde se nacházejí i jiná muzea jako Natural History Museum a Science Museum. Kolonádou Aston Webb Screen pojmenovanou po architektu celého historického komplexu muzea projdou na velké nádvoří, kde se jim naskytne pohled na části muzea, které byly dříve veřejnosti skryty.
Rozlehlé nádvoří celé pokryté bílou porcelánovou dlažbou nyní slouží nejen jako vstup do muzea, ale také k odpočinku, setkávání a občerstvení. Přilehlá prosklená kavárna, jejíž střecha se místy sklání až k zemi, je také celá pokryta bílými dlaždicemi.
Kolonáda Aston Webb Screen byla postavená v roce 1909, aby zabránila pohledu na technické budovy kotelny Boiler Houses na dvoře. Cílem architektů ale bylo, aby celé nádvoří a historické části budovy, které je lemují, byly naopak z ulice vidět. Jak řekla architektka Levete: „ Snaha odhalit, nikoliv schovávat byla důležitou myšlenkou projektu.“ Celá stěna byla opatrně demontována, uložena a v trochu upravené podobě znovu instalována na původní místo.
Architektům se podařilo přesvědčit investory, aby byla spodní část stěny mezi sloupy ubourána a vznikla tak kolonáda, kterou se nyní vchází na nádvoří. Prostor mezi sloupy je až do výšky zhruba 2 metrů vyplněn perforovanou hliníkovou stěnou, která se během dne otevírá jako brána, ale díky perforacím je možné na nádvoří vidět i po uzavírací době.
Perforace ve stěně symbolizují poškození stěny při náletech během druhé světové války a centrální část stěny s královským emblémem je zase symbolem, že muzeum bylo založeno pod královskou patronací. Muzeum vzniklo v roce 1852 královským dekretem a nese jméno po královně Victorii a princi Albertovi.
Podzemní sál bez jediného sloupu
Nádvoří dříve ukryté za historickou stěnou Aston Webb Screen bylo zaplněno technickými stavbami. Po šetrném odstranění stěny Aston Webb Screen byl dvůr v roce 2013 vyčištěn, aby se mohlo začít s podzemními pracemi – vytěžením 22 tisíc kubických metrů zeminy až do hloubky 18 metrů, instalací pilot do hloubky až 48 metrů a 14 velkých triangulárních příhradových nosníků, které jsou součástí konstrukce, jež umožnila postavit podzemní sál o rozměrech 38×30 metrů bez jediného podpůrného piliře uvnitř prostoru. Konstrukční řešení zajišťovala společnost ARUP a hlavním dodavatelem celého projektu byla firma Wates.
Výstavní Galerie Sainsbury Gallery má plochu 1100 m2, což je více než 5 tenisových kurtů a díky částečně prosklené střeše do ní proniká i denní světlo. Návštěvníci do ní sestupují z nádvoří přes halu Blavatnik Hall po příjemném dřevěném schodišti z liliovníku tulipánokvětého (tulip tree), mohou ale také sjet výtahem. Podlaha galerie je pokryta dubovými parketami a sál bude sloužit pro instalaci dočasných výstav.
Velkorysá výška galerie až 10 metrů v nejvyšším bodě umožní i velké umělecké instalace. Zrovna tak je ale možné z Blavatnik Hall pokračovat dále do dalších prostor historické budovy a do zahrady uprostřed, protože tyto prostory jsou propojené. Dají se ale samostatně uzavřít, což umožní jednodušší pronájem nových prostor pro různé soukromé komerční akce.
Stavba dostala hodnocení BREEAM jako vynikající. Chytrým řešením topení, chlazení a ventilace je ušetřeno 25% emisí CO2, 75% vody použité na splachování na WC pochází z dešťové vody.
Moderní kavárna s 30 místy k sezení uvnitř a dalšími 45 na terase na nádvoří byla také včetně kovových židlí navržena architekty AL_A.
Tato kancelář založená v roce 2009 architektkou Amandou Levete (první žena Jana Kaplického, která s ním dříve pracovala ve Future Systems) má na svém kontě již řadu významných staveb (např. Museum of Art, Architecture and Technology v Lisabonu nebo obchodní centrum v Bangkoku) a zakázku na projekt rozšíření muzea vyhrála v roce 2011 v mezinárodní soutěži.
Porcelánové nádvoří – první na světě
Nádvoří The Sackler Courtyard, jehož celá plocha je pokryta bílými dlaždicemi s šedomodrým nádechem je prvním nádvořím na světě s porcelánovou dlažbou. Na plochu nádvoří 1200 m2 jich bylo potřeba 11 tisíc a dalších 4300 na střechu kavárny. Dlaždice byly vyrobeny v nejstarší registrované holandské továrně Koninklijk Tichelaar Makkum, založené již v roce 1572, která se nyní specializuje na výrobu dlaždic pro špičkové architektonické projekty.
Pokrytí těmito dlaždicemi v 15 různých tvarech a typech perfektně spojuje staré a nové části muzea a zároveň dokládá bohatou tradici keramické sbírky muzea Victoria & Albert. Odstín podlahových dlaždic byl vybrán tak, aby vytvořil dialog s prvky portlandského kamene okolních budov, ale také tvořil kontrast s červenými cihlami fasády, aby se nové prvky lišily od starých. Díky modré glazuře v drážkách dlaždic, jejich výraznému tvaru kosočtverce a způsobu, jakým jsou kladené diagonálně na ploše, vypadá dlažba z dálky jako jednolitý koberec, jehož barva se trochu mění s intenzitou světla.
„Proces výroby dlaždic byl velmi náročný na preciznost,“ řekl Jak Kok z firmy Tichelaar, která se ale nebála jít do rizika. Důležitým požadavkem bylo, aby dlaždice byly dostatečně pevné a robustní, aby odolaly slunci a vydržely nápor tisíců návštěvníků, kteří po nich denně projdou, ale také třeba skvrnám od vína a dalších látek. Součástí tohoto procesu bylo nekonečné testování a úprava glazury a jílu pro zvýšení životnosti a odolnosti proti skluzu.
Pro Tichelaar byl tento projekt velice důležitou zakázkou, protože pracovat pro Victoria&Albert je podle Koka obrovsky prestižní záležitost. Firma, která spolupracuje s předními světovými architekty a designéry, za sebou ale již zanechala stopu na takových významných stavbách, jako jsou Museum of Arts & Design v New Yorku, muzea v Groningenu a ve Zwolle nebo National Music Center (Studio Bell) v Calgary.
Národ sobě
Nová část muzea Victoria & Albert byla otevřena pro veřejnost 30. června tohoto roku. Celý projekt vyšel na téměř 55 milionů liber, z nichž více než 48 milionů se podařilo získat z příspěvků nadací a fondů soukromých organizací, loterie i darů jednotlivců. Toto významné muzeum navštíví ročně téměř 3 a půl milionu návštěvníků a očekává se, že polovina z nich vstoupí do muzea novým vchodem z Exhibition Road.
Text: Jitka Prokopičová
Fotografie: Hufton+Crow pro AL_A a V&A Museum (koneční podoba), Stephen Citrone (stavba), archiv Koninklijk Tichelaar Makkum
Nákresy: AL_A
