Lázně na Vltavě a další kamínky v mozaice znovuzrození pražského nábřeží

Na podzim roku 2019 byly dokončeny a otevřeny veřejnosti kobky na Rašínově a Hořejším nábřeží v Praze. Šlo o první část revitalizace nábřeží v celkové délce čtyři kilometry. Celý program začal v roce 2008 a jeho iniciátorem, a také autorem architektonické koncepce je architekt Petr Janda.

Pražská náplavka, po povodních opomíjená, s níž jako by si nikdo nevěděl rady, a která sloužila v lepším případě k procházkám, v horším jako parkoviště, získala revitalizací nový rozměr a stala se díky kulturním a dalším aktivitám plnohodnotným společenským centrem.

Součástí tohoto do nejmenších detailů promyšleného, architektonicky kompaktního celku s kulturním a sociálním obsahem jsou mimo jiné rovněž plovoucí elementy – lázně, lodní terminál a toalety. Návrh pochází opět ze studia petrjanda / brainwork a měl by být další fází obnovy této oblasti v hlavním městě. Vizuální plán slibuje souznění všech prvků s nábřežím, řekou a géniem loci daného místa.

Plovoucí bazén pro plavce i neplavce

Říční lázně byly v minulosti součástí mnoha měst, ani Praha nebyla v tomto směru výjimkou, říční lázeňství zde bylo významným fenoménem a bylo provozováno také v oblasti uzavírající Rašínovo nábřeží pod Vyšehradem. Myšlenka moderního plovoucího bazénu je tedy návratem k této tradici se současným architektonickým řešením, reagujícím na dnešní hygienické zvyklosti a požadavky.

„Lázně tvoří kompozice dvou propojených plovoucích zařízení – „lodě“ plovoucího zázemí a „vany“ plovoucího bazénu,“ vysvětluje Petr Janda. „Plavecký bazén svým abstraktním a nemateriálním vyzněním patří do říční říše, zatímco zázemí bazénu s pobytovou terasou do říše břehové, navazující na vysokou nábřežní stěnu a odkazující k tradičnímu vzhledu pražských říčních lázní. Napětí mezi nimi je doplněno třetí vrstvou ukrytou v podpalubním interiéru, tvořenou konstrukčním systémem z ocelových žeber – charakteristickou kostrou všech vltavských lodí. Zázemí jako přestavba pomocí odebrání její paluby a přidáním nástavby prorůstající existujícím systémem žeber.“

Bazén, navržený pro celoroční provoz, má po své délce proměnlivou hloubku. Na úrovni vodní hladiny je rozdělen na tři části s různou teplotou vody, část s nejmenší hloubkou je pro děti a neplavce, uprostřed je relaxační zóna s chrliči a podvodními prvky, nejhlubší část s lavičkami po obou stranách bazénu je určena pro plavce. Systém pracuje s přepadem do cirkulačního oběhu, ve dně bazénu je umístěná technologická část s filtračními nádržemi.

Terminál pro osobní lodní dopravu

Dalším plovoucím zařízením, díky němuž lze více uvolnit pobytovou břehovou hranu náplavky, je terminál pro osobní lodní dopravu navržený do prostoru mezi Palackého a Jiráskovým mostem.

„Terminál je ze své podstaty křižovatkou mezi břehem a řekou,“ pokračuje Petr Janda, „obojživelnou bytostí, která nepatří ani zemi, ani vodě. Soustředěním nástupu na lodě do jednoho těžiště přináší terminál do této oblasti prostorové uvolnění, umožňující mimo jiné také vyniknout památkově chráněným historickým parníkům. Architektura terminálu čerpá z morfologie lodního designu a navazuje na tradiční tvary používané při stavbě lodí.“

Přes jasně artikulovaný vzhled je kladen velký důraz na začlenění terminálu do daného prostředí. Fluidním tvarováním, nízkou výškou, subtilními hranami a tmavou barvou kontrastující s bílými historickými loděmi splývá s charakterem řeky, s níž sdílí odrazy na vodní hladině a svém trupu.

„Základní tvar vychází vstříc různým nástupním výškám jednotlivých lodí a díky rampovým hranám připomíná prostorovou rotaci vrtulových listů lodního šroubu. Expresivní hydrodynamické tvarování umožňující obtékání trupu evokuje neustálý (i když často nepostřehnutelný) pohyb vody v řece.“

Elegantní a decentní plovoucí toalety

Ne nepodstatnou součástí říční fáze projektu jsou plovoucí toalety, lze totiž předpokládat, že cílovou skupinou bude v tomto případě většina návštěvníků nábřežní promenády. Tento typ toalet je navržen pro části náplavky, kterou nelze dostatečně kapacitně obsloužit toaletami integrovanými v kobkách a stojícími na náplavce. Jejich vizualita navazuje na tvarosloví vstupů do kobek s eliptickými čočkami a doplňuje tak identifikaci pražské náplavky o další související vrstvu.

„Plovoucí toalety jsou tvořeny diagonálně seříznutým ocelovým tubusem s průměrem 5,5 metru válcovaným z masivního plechu metodou používanou při výrobě sloupů větrných elektráren. Svým tělesem včetně dna a vybavení vytváří hmotnostní ekvivalent vytlačené vody, umožňující zanoření celého objektu v řece. Těleso je pojezdově kotveno do břehového schodiště, což mu umožňuje stoupat a klesat s pohybem řeky.“

Toalety jsou přístupné přímo z promenády na břehu řeky po půlkruhových schodech zabudovaných do okraje břehu. Princip zajišťuje vizuální kontakt se řekou, uživatelé sestoupí na  spodní podestu a odtud do kabin skrytých v meziplášti zanořeného tělesa. Každá plovoucí toaleta obsahuje pět kabin – po dvou pro muže a ženy a jednu unisex.

O studiu:
Studio petrjanda / brainwork v roce 2009 založil Petr Janda, architekt a výtvarný umělec, absolvent FA ČVUT (prof. J. Bočan) a Školy monumentální tvorby AVU (prof. A. Veselý). Od roku 2009 se zabývá pražskými náplavkami, od roku 2017 v pozici architekta náplavek. Současnými členy týmu jsou Kateřina Tšponová, David Fořt a Tomáš Pevný.

„Podstatou našeho přístupu je autorská práce, často stojíme u vzniku námětu, který iniciujeme, a to jak v úrovni architektonické, tak i společenské, obsahové a programové. Naše práce obvykle nezačíná a nekončí zadáním a kolaudací, projekty rozvíjíme až k jejich naplnění a dalšímu životu během provozu. Zabýváme se nejširším projekčním spektrem od detailních uměleckých úloh, jako jsou památníky, přes individuální obytnou výstavbu řešenou do maximálního detailu, obsahově raritní zadání muzejních expozic, až po velké specializované celky typu kostel, letiště, mořské akvárium a podobně.“