Revitalizace se sociálním přesahem: Továrna Baťa se proměnila v komunitní prostor

Jeden z výrobních závodů obuvnického impéria Baťa se nachází v kanadském městě Batawa, vzdáleného 175 km východně od Toronta. Město na řece Trent v provincii Ontario bylo založeno v roce 1939 pod patronací Tomáše Bati, syna Tomáše Bati, slavného zakladatele obuvnického koncernu ve Zlíně. Tomáš Baťa jr. se do Kanady vystěhoval z rodného Československa a Batawa byla vlastně jakousi náhradou baťovského Zlína.

Od té doby však uběhlo mnoho vody a továrna na výrobu obuvi přestala sloužit svému účelu. Manželka Tomáše Bati mladšího Sonja Bata se rozhodla oživit nejen průmyslový objekt, ale s ním celé město. Batawu ve své vizi představovala jako modelovou komunitu pro sociální a environmentální udržitelnost 21. století, poskytující svým obyvatelům život v blízkosti přírody, současně však s komfortem moderní společnosti.

Středobodem projektu byla přeměna bývalé továrny na obytnou, komerční a komunitní budovu s polyfunkčním využitím, kterou navrhli BDP Quadrangle (Architect of Record) a Dubbeldam Architecture + Design (Collaborating Design Architect). Renovace je ambiciózní přeměnou staré stavby na objekt k opětovnému použití s nízkou ekologickou stopou a silným sociálním mandátem.

Z továrny komunitní budova

V době svého rozkvětu zaměstnávala baťovská továrna téměř 1900 lidí a podporovala celou společenskou komunitu ve městě – byly zde dvě školy, dva kostely a sportovní zařízení, místa, která rozvíjela společenský život a vzdělanost a posilovala soudržnost obyvatel. Stejná filozofie, jako v době vzniku města, se odráží v designové myšlence revitalizace staré továrny na novou instituci prospěšnou všem obyvatelům.

V objektu jsou nyní přízemní komerční prostory, druhé patro je společně s venkovním hřištěm určeno vzdělávání a denní péči o děti a ve třech horních patrech je pak 47 komfortních bytových jednotek o různé velikosti. Z hlediska ceny i flexibility jsou vhodné pro širší skladbu zájemců o bydlení nejen z hlediska velikosti rodin, ale i věkových skupin.

Vybavení budovy je přístupné nejen svým obyvatelům, ale i široké veřejnosti – nechybí zde výstavní/komunitní prostor a víceúčelové místnosti pro setkávání a přednášky ve druhém patře, přístupné jsou i střešní terasy s panoramatickým výhledem na místní lyžařské svahy a řeku Trent.

Renovace s citem pro autenticitu

V souladu s vizí Sonji Baty si zrekonstruovaná továrna zachovává původní betonovou konstrukci z roku 1939, čímž šetří téměř 80% potřebného konstrukčního uhlíku, a zároveň prostřednictvím nových materiálů a nápadných konstrukčních prvků oživuje své modernistické dědictví.

Nájemníci s citem pro autentickou průmyslovou architekturu zde ocení například baťovský standardizovaný skelet s netypickým odsazením stropních desek (inovace, kterou si Baťa přivezl z Evropy), jehož velkorysé otevřené rozpětí umožnilo přeměnu vnitřního prostoru na obytné jednotky se stropy vysokými více než tři metry se spoustou přirozeného světla.

Fasáda je opatřena novým prosklením a cihlovými obklady, které zachovávají původní vzhled továrny, po celém obvodu jsou pak přidány konzolové balkony. Dřevěné obložení podhledů a balkonových stěn zjemňuje průmyslový charakter exteriéru a přibližuje ho kanadskému stylu.

Pravidelný rytmus fasádních prvků přerušuje z frontální části stavby vyčnívající středová hmota se zapuštěnými balkony, jež dodávají jinak rovné fasádě hravý vzhled. Nad vchodem je umístěna stříška s LED osvětlením.

Celek jako pocta původní struktuře továrny

Nová teracová podlaha ve veřejných prostorách a na schodištích zajišťuje dostatečnou trvanlivost podlah v místech s vysokým provozem. Vstupní hale s dvojnásobnou výškou vévodí fazetové ocelové schodiště, jež se letmo obtáčí kolem betonového sloupu. Jeho geometrický tvar vnáší do budovy pocit pevnosti a stálosti.

Nad posezením ve vestibulu je umístěno mohutné svítidlo v továrním stylu, nábytek byl vybrán primárně u místních výrobců a dodavatelů. Interiér využívá k vlastní identifikaci širokou paletu materiálů v kontrastu šedé a černé s teplým odstínem dřeva a akcenty v živějších barvách. Pojícím prvkem vnitřních prostor od vstupu ve vestibulu až po halu v nejvyšším patře je dřevěný stěnový panelový obklad.

Zdravé bydlení pro budoucnost

Mezi klíčové priority, které Sonja Bata pro projekt nastínila, patří integrace udržitelných energetických systémů. Vytápění a chlazení budovy je tedy napájeno výhradně geotermální energií z šedesáti tří 180 metrů hlubokých vrtů, využita je i strategie pasivních stavebních systémů – budova má vzduchotěsný plášť a funkční okna.

Všechny nové materiály byly vybrány ve stejné kategorii – s dlouhou životností, trvanlivostí a ekologickými vlastnostmi, například z recyklovaných surovin. V návaznosti na přijetí ekologicky udržitelných strategií podporuje společnost Bata Shoe Factory cenově dostupné nájemné bydlení namísto vlastnictví bytů či domů.

„Tento projekt je modelem environmentální a sociální udržitelnosti při zvýšené hustotě bydlení ve venkovském prostředí s nejmenším dopadem na životní prostředí. Zrekonstruovaná továrna se nyní ve městě opět stane symbolem zdravé budoucnosti,“ uzavírá Heather Dubbeldam, hlavní ředitelka architektonického ateliéru Dubbeldam Architecture + Design.