Architekti z CBArchitektura: Školy nastolují více otázek než odpovědí

Základní školy představují typologii, která se logicky dostává do popředí zájmu architektů. I pro svůj velký potenciál, jak ovlivnit kvalitu prostředí pro příští generace.  Současně s tím si ale začínáme klást otázky: Víme, jak má škola současnosti (či spíše budoucnosti) vypadat? Jak se v ní má učit? Kdo má zodpovědnost za její vznik a provoz? Z čeho se bude financovat její výstavba?

V České republice je přes čtyři tisíce základních škol, které navštěvuje téměř milion žáků. Většina z nich je z dob Rakouska-Uherska, první republiky nebo éry socialismu, přičemž všechna tato období měla v oblasti typologie školských staveb své koncepční přístupy. Po roce 1989 se výstavba základních škol výrazně omezila a teprve v posledních letech se připravuje vznik desítek dalších.

Decentralizace českého školství

České školství se potýká s řadou problémů, jako je podfinancování, rozdílná kvalita škol na úrovni regionů nebo absence dlouhodobé koncepce vzdělávání. Neméně důležitým problémem je rovněž obrovská míra decentralizace, která je jednou z nejvyšších mezi vyspělými zeměmi. Určitá míra autonomie má samozřejmě řadu výhod, v České republice však existuje téměř 6300 obcí a každá z nich má ze zákona povinnost zajistit místo ve školách pro své děti. Samotných zřizovatelů základních škol je přes 2500 a řada z nich jsou malé obce, provozující pouze jednu menší školu.

Chybí jim tak odborné schopnosti a organizační zázemí pro správu současné nebo stavbu nové školy. Jedná se o velmi neefektivní systém, kdy na jedné straně veškerá zodpovědnost za kvalitu a způsob výuky leží na konkrétních ředitelích a zřizovatelích a na straně druhé Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nedokáže z pozice hlavního koordinátora dlouhodobě uplatňovat jakoukoliv vzdělávací, provozní nebo funkční koncepci.

Jedním z důvodů je chybějící mezičlánek, který by poskytoval metodickou podporu školám a jejich zřizovatelům. Tím byly dříve školské úřady, které však zanikly v rámci transformace územní správy a vzniku krajů v roce 2000. V současnosti je proto připravován tzv. Střední článek podpory, který je zakotvený ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ a jehož cílem je právě metodická podpora, ale i větší míra koordinace, komunikace a vzájemné spolupráce.

Neochota spolupráce menších obcí často pramení z historické zkušenosti s koncepcí tzv. střediskových sídel, kdy docházelo ke slučování obcí a ty menší se ocitaly na okraji zájmu. Určitou změnu lze sledovat až v poslední době, kdy se řada obcí rozhodla sdružit do dobrovolných svazků za účelem založení svazkové školy. Samosprávy se pak na jejím vzniku i chodu podílejí společně, mohou lépe sdílet personální i prostorové kapacity jak v období růstu, tak poklesu demografické křivky. Přestože byla možnost vzniku svazkových škol legislativně zakotvena již v roce 2004, existují zatím pouze jednotky případů a několik dalších je v přípravě.

Potřeba nových škol

Pro rodiče školou povinných dětí je nejviditelnějším problémem českého školství nedostatek kapacit, který je nejdramatičtější v prstencích velkých měst – především v Praze, Středočeském kraji, Brně a jeho okolí. Ten je důsledkem neřízené suburbanizace, která probíhá od 90. let minulého století, kdy byla tvorba a schvalování územních plánů ponechána na jednotlivých obcích. Ty připustily někdy nevědomky, a někdy záměrně, masivní výstavbu, nikdo se však nezajímal o systematické zajištění financování potřebné veřejné infrastruktury pro nové obyvatele, jak je to běžné v západní Evropě.

Tento deficit se netýká pouze škol, ale i ostatní veřejné vybavenosti, kvality veřejných prostranství nebo obsluhy veřejnou dopravou. Na popud Milana Váchy, radního Středočeského kraje pro oblast vzdělávání a sportu, proto nyní konečně vznikne meziresortní skupina pro řešení nedostatečných kapacit škol složená ze zástupců ministerstev školství, vnitra, financí a pro místní rozvoj. Ta by měla řešit zdroje financování veřejné infrastruktury vyvolané bytovou výstavbou.

Dle radního Váchy je vnitřní dluh u základních škol ve Středočeském kraji a Praze minimálně třicet tisíc míst^[1], což představuje přes padesát nových osmnáctitřídních školních budov. Celý proces přípravy jedné takové budovy trvá v průměru pět, ale často mnohem více let a v současnosti představuje investici v hodnotě přibližně tři čtvrtě miliardy korun.

Pro většinu obcí je výstavba nové školy největší investicí v historii a samozřejmě si ji nemůže dovolit hradit ze svého skromného rozpočtu. Zatím tak musí spoléhat na pomoc státu, v jehož silách je podpora pouze v řádu miliard korun ročně. Aktuální potřeba je přitom mnohonásobně vyšší. Některé obce již proto přistoupily k uzavírání tzv. kontribučních smluv s developery, kteří se tím zavazují přispět na vybudování vyvolané infrastruktury.

Nedostatek kapacit se samozřejmě netýká pouze základních škol, ale podle postupující demografické křivky i škol mateřských a středních. Mateřské školy mají oproti základním školám tu výhodu, že jsou provozně poměrně jednoduché a lze je zřizovat i v minimálních kapacitách v rámci menších obcí nebo ve spolupráci s významnějšími zaměstnavateli v regionu.

Oproti tomu střední školy, jejichž zřizovatelem jsou kraje, představují poměrně složitý komplex funkcí a vzhledem k jejich výrazně větší spádovosti je nutné pečlivěji volit jejich umístění. Nedostatečné kapacity středních škol je poměrně čerstvé téma a z hlediska architektury u nás s touto typologií zatím není téměř žádná zkušenost. To dokládá i nulový počet architektonických soutěží.

Výjimečný počin malé obce

Příkladem překotného a nekoordinovaného rozvoje může být město Chýně v těsné blízkosti Prahy, které je jedním z nejrychleji rostoucích sídel v Čechách. Současná starostka Anna Chvojková zdědila po předchůdcích velmi ambiciózní územní plán, který z vesnice o necelých sedmi stech obyvatelích v roce 2000 udělal menší město, které má dnes okolo 4300 a v budoucnu až 7000 obyvatel.

Zcela se však zapomnělo na jakoukoliv veřejnou vybavenost, a tak například ještě nedávno nebyl v Chýni ani jeden supermarket. Chyběla rovněž místa ve škole, a protože rozvoj obce překonal veškeré demografické prognózy, má současné vedení města v krátké době zkušenosti s přípravou nikoliv jedné, ale dokonce dvou zcela nových základních škol. Ta první^[2], s kapacitou 540 žáků, ještě stojí uvnitř obce na rozhraní staré a nové zástavby.

Její příprava začala v roce 2014 a otevřena byla o tři roky později. Výstavba stála necelých 300 milionů korun a ze 70 % byla pokryta dotací Ministerstva financí. Velmi rychle se stala i kulturně-společenským centrem pro místní komunitu. Při přípravě druhé školy^[3] s kapacitou 810 žáků, jejíž výstavba bude zahájena v příštích měsících, se Chýně spojila se sousední Hostivicí.

Patří mezi šestici svazkových škol, jejichž výstavba bude podpořena z dotačního podprogramu MŠMT s názvem Prstenec II a předpokládané náklady přesáhnou jednu miliardu korun. Přestože bude stát na rozhraní zástavby a volné krajiny, kde byl jediný vhodný pozemek v majetku města, je i tato škola plánována s přesahem do života místní komunity. Obě školy pak mají jedno společné – i přes velký tlak na rychlost výstavby a omezené finance vznikly na základě architektonické soutěže.

Architektonické soutěžení

Využívání architektonických soutěží při přípravě staveb financovaných z veřejných rozpočtů doporučuje vládou ČR schválený strategický dokument Politika architektury a stavební kultury ČR. Jedná se totiž v podstatě o jediný způsob, jak získat konkrétní návrh stavby na základě hodnocení jeho kvality, nikoliv ceny projektových prací. Význam soutěží při přípravě budoucí podoby školských staveb si začínají podobně jako v Chýni uvědomovat i další obce a města a díky tomu se momentálně základní školy staly nejčastěji soutěženou typologií u nás.

Řada zadavatelů stále argumentuje nedostatkem času a financí na organizaci architektonické soutěže, v kontextu celého procesu se však jedná o úspory na nesprávném místě. Příprava a samotný průběh soutěže zabere zhruba třičtvrtě roku, jedná se tedy o zdržení v řádu několika měsíců oproti standardním způsobům výběru projektanta. Výsledkem soutěže je ale již konkrétní podoba návrhu a partner v podobě architektonické nebo projekční kanceláře, který zpracuje veškeré projektové fáze. Ze zkušenosti lze totiž konstatovat, že nekvalitně připravený projekt zvyšuje riziko mnohem většího zdržení v průběhu povolovacích řízení a při výběru zhotovitele stavby.

Stěžejní je stavební záměr

Při přípravě architektonické soutěže je zcela klíčová správná formulace stavebního záměru. Je-li předmětem soutěže dostavba stávající školy, je situace poměrně jednoduchá, protože zřizovatel spolu s ředitelem stávající školy dokáže poměrně přesně definovat své představy včetně prostorových, funkčních a kapacitních požadavků.

Zcela odlišná je situace v případně soutěže na stavbu školy nové, kdy na straně zřizovatele většinou chybí někdo, kdo by měl schopnosti a zkušenosti s přípravou tak složitého a komplexního záměru, jakým základní škola bezpochyby je. Ve většině případů není ani vybrán ředitel, který v budoucnu školu povede.

Zřizovatel se nemůže opřít ani o žádný typologický manuál, který by byl vodítkem při definování základních parametrů budovy, potřebných kapacit a prostor a jejich vzájemných provozních vazeb. Vlaštovkou je pouze publikace Základní školy – Manuál pro zadávání projektů veřejných budov, který v loňském roce sestavil kolektiv autorů Ondřej Tuček, Zbyšek Stýblo a Václav Mudra z Fakulty architektury ČVUT a který primárně slouží potřebám hlavního města Prahy.

Málo realizací

Inspirací při sestavování stavebního programu pak mohou být v podstatě jen zahraniční příklady, které ale vznikají v naprosto jiném kontextu, nebo předchozí architektonické soutěže, které však až na několik zde zmiňovaných výjimek zatím nejsou ověřeny realizovanou stavbou. Jednou z těchto výjimek je nová základní škola pro Psáry a Dolní Jirčany[4], která je právem dávána za příklad hodný následování.

Vznikla na základě vůbec první architektonické soutěže na zcela novou základní školu, která proběhla v roce 2013. U jejího vzniku mimochodem stál již výše zmíněný Milan Vácha v roli starosty a rovněž Martina Bětáková v roli místostarostky, která je aktuálně náměstkyní ministra školství, mládeže a tělovýchovy a oba tak mohou na nejvyšší úrovni předávat dál své zkušenosti s výstavbou jedné z nejmodernějších a nejkrásnějších škol u nás.

Jedná se však o zcela ojedinělý případ sdílení zkušeností založený na ochotě konkrétních aktérů. Jak totiž odkryla nedávná konference „reVize Typologie – Školní budova jako výuková pomůcka“ na půdě Fakulty architektury ČVUT v Praze, v České republice neexistuje žádná platforma, která by sloužila ke sdílení zkušeností s přípravou a provozem školních budov ani tvrdá data, na jejichž základě by bylo možné školní budovy vyhodnocovat. Tedy nejen řízení, ale i příprava a výstavba nových škol tak aktuálně probíhá zcela odděleně v režii jednotlivých zřizovatelů.

Cestou efektivity

Tento stav je s ohledem na množství připravovaných projektů zcela neefektivní, protože příprava každého záměru probíhá v podstatě od začátku. Příkladem, jak skloubit efektivitu výstavby s kvalitou, může být sousední Německo, konkrétně spolková země Berlín. Zde v roce 2016 odstartovali program BSO, který by se dal přeložit jako Berlínská ofenziva školních budov. Jedná se o jeden z největších infrastrukturních projektů spolkové země, která do roku 2026 plánuje do školních budov investovat téměř deset miliard euro. Těžištěm programu je kromě rozšiřování stávajících budov výstavba přibližně šedesáti nových škol. Za prvních šest let programu bylo vytvořeno přibližně 25 000 nových školních míst.

Nedostatečné kapacity škol jsou důsledkem neřízené suburbanizace probíhající od 90. let minulého století, kdy byla tvorba a schvalování územních plánů ponechána na jednotlivých obcích. Ty připustily masivní výstavbu, nikdo se však nezajímal o systematické zajištění financování potřebné veřejné infrastruktury.

Na začátku byla na úrovni spolkové země sestavena mezioborová pracovní skupina, jež vypracovala doporučení, jak by měly být školní budovy v budoucnu koncipovány s ohledem na moderní vzdělávací trendy. Následně proběhlo několik architektonických soutěží na typové základní školy různé velikosti. Architekti měli definovat jedno základní architektonické a dispoziční řešení, které by šlo s drobnými obměnami zopakovat na několika konkrétních stavebních pozemcích.

Postupně bylo dokonce vyvinuto několik variant prefabrikovaných modulů na bázi dřeva, z kterých lze ve velmi krátkém čase a při zachování důrazu na architektonickou kvalitu postavit například přístavbu ke stávající budově. V rámci programu BSO jsou připraveny i manuály pro to, jaké parametry má mít školní pozemek nebo učebna, a dokonce i vzorové katalogy vybavení. Výsledkem sice budou navzájem si podobné stavby, ale s vysokou architektonickou hodnotou, tedy situace podobná např. v úvodu zmíněném období Rakouska-Uherska. Takto shora koordinovaný proces navíc znamená zásadní úsporu času a financí.

Udržitelná budoucnost

Vzhledem k akutní potřebě stavět a otevírat nové školy se logicky nikdo nedívá do budoucnosti, kdy po opadnutí silné populační vlny dětí ve školním věku nebude řada školních budov potřeba. Výjimku představuje obec Líbeznice, kde v roce 2019 otevřeli nový pavilon základní školy rovněž vzešlý z architektonické soutěže. Již v soutěžním zadání byl požadavek, aby koncept budovy umožňoval budoucí změnu využití např. na byty s pečovatelskou službou. Realizovaný přízemní objekt kruhového tvaru od Grulich architekti, kterému místní přezdívají Neorondel, je na takové úpravy velmi dobře připraven, a díky členění vnitřních prostor umožňuje dokonce postupnou konverzi na jinou funkci.

Nejde ale pouze o to, co s nepotřebnými budovami za několik desítek let. V mnohem kratším horizontu čekají společnost nové výzvy jako například zapojení umělé inteligence do běžného života, včetně výuky. Je totiž pravděpodobné, že budoucí způsoby výuky budou vyžadovat mnohem pestřejší strukturu prostor, než je klasická učebna s lavicemi a tabulí. Jakým způsobem budou aktuálně projektované školské budovy schopné na tyto změny reagovat, je otázka, na kterou zatím neznáme odpověď.

[1] https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-stredocesti-starostove-vyzyvaji-vladu-reste-kapacity-skol-40401191

[2] Atelier CMJN, François Lepeytre, Gaël Brulé

[3] ov architekti, Jiří Opočenský, Štěpán Valouch, Ondřej Králík

[4] SOA architekti, Ondřej Píhrt, Štefan Šulek, Ondřej Laciga