Hola! volá nová škola v Madridu

“Ponorka, ryba tisíce očí nebo máslový robot” tak zněly první reakce žáků v Madridu, když poprvé uviděli budovu své nové školy. V několika patrovém chrámů zvídavosti se skloubí nestandardní vzdělávací přístup s udržitelností.

Škola, která se nachází na severním okraji španělského hlavního města, na předměstí Encinacar de los Reyes je ve všech směrech neordinérní. Je dílem architektonické kanceláře Office for Political Innovation, sám název odhaluje jeden z hlavních postojů studia a to, že architektura je politika.

Vedoucí architekt Andrés Jaque tvrdí, že “architektura by měla být víc než jen jevištěm nebo regulačním zařízením – architektura je parlamentem – politickou konstrukcí, která umožňuje koexistenci kontroverzního a kriticky fungujícího.” Jaque je známý svým multidisciplinárním přístupem a ve své práci se často zaměřuje na zkoumání vztahů mezi architekturou, technologií, identitou a společenskými otázkami.

Důležitost prostoru a zkušeností

Koncept škol Reggio Emilia, je pojmenován po městečku v severní Itálii, kde došlo k jeho zformování. Představuje pedagogický přístup založený na důvěře v potenciál dítěte, spolupráci mezi dětmi a učiteli a také na aktivním zapojení dětí do procesu učení. V projektu Madridské školy je cítit propsání množství hodnot, které zadavatel i autor sdílejí: důraz na participaci, důležitost prostoru a význam každodenních zkušeností.

Základem je železobetonová konstrukce, která se spíná od terénu velkým betonovým obloukem. Pískově žluté bloky jako kdyby někdo vyskládal na betonovou polici. Schodišťová věž se otvírá a odhaluje své vnitřnosti. Tisícero očí na fasádě a oblouková výplň z luxferů tříští světlo dopadající na jejich povrch.

Na počátku celého projektu bylo více než 2 leté období, kdy architekti naslouchali představám jednotlivých žáků o své budoucí škole – “škola bez zdí” představovalo si jedno z dětí, “chci abych se tam cítil jako v zahradě” bylo přání druhého a nebo třeba škola jako “vesmírná loď.” Učitelé naopak zdůrazňovali stavbu, kterou by bylo možné využívat pro hru a která by se sama byla nástrojem poznání.

Vize, kterou sdílel také Jaque “architektura by měla podněcovat představivost a inspirovat studenty k pokládání otázek o fungování našeho světa.” Ve školách Reggio Emilia je vliv prostředí považován za tzv.třetího vychovatele, předpokládá se, že děti jsou vlastními právními subjekty a učí se a rostou ve vztahu s ostatními prostřednictvím zkušeností ve specifickém prostředí, prvním vychovatelem jsou pak tedy děti navzájem a druhým učitelé, chápáni spíš jako spolupracovníci. Budova je tak vnímána jako komplexní ekosystém, který umožňuje dětem vzdělávání dle svých potřeb procesem kolektivního experimentování a který je vyvinut tak, aby posiloval schopnost dětí se vypořádat s nepředvídatelným.

Vrstevní rozmanitosti

Právě vrstvení rozmanitosti jako prostředí pro vzdělávání je tak jedním z hlavních konceptů celého projektu – “je to doslova stoh architektonických tradic” komentuje návrh Jaque. Velkolepé podívaná začíná již při vstupu do této budovy. Přes lávku připomínající padací most projdete obrovským betonovým obloukem až do obrovské haly. Ta je hlavním “náměstím” – místem setkávání, kosmopolitickou agorou a srdcem celé školy.

Tento rozsáhlý prostor se navíc otvírá oblouky do krajiny a propojuje tak žáky s okolním ekosystémem, součástí jsou i menší zahrádky navržené ekology pro hmyz, ptáky, motýli a netopýry. Je tedy opravdu prostorem všech. Prostor má navíc multifunkční využití – s ohledem na den i čas se může proměnit v tělocvičnu, divadlo nebo sbor.

O patro výš pak najdeme i velkolepý skleník, ten slouží jako zahrada a je dalším z mnoha didaktických nástrojů pro děti. Přispívá navíc k regulaci mikroklima, v zimě pomáhá třídy vyhřívat a v létě je přes ventilační otvory umístěné v klenuté střeše ochlazuje.

Nahá budova

Celá škola je navíc protkaná množstvím trubek a přiznaných konstrukcí, které umožňují dětem nahlédnout do technického fungování stavby. Žádné obklady, žádné podhledy, žádná “druhá” podlaha na terčích ani žádná dvojitá provětrávaná fasáda. Nahá budova, kde neskrývaná viditelnost provozních komponentů udává její estetiku.

“Nahota se stala naším náboženstvím, bez omlouvání si užíváme odhalování skrytých částí architektury” komentuje Jaque. Autorům se tak podařilo snížit celkové množství stavebního materiálů až o 40%. Kromě úspory materiálu se při projektu myslelo i na re-use, byly využity tzv.”odpadky mainstreamové historie” – nepotřebné skleněné tvarovky umístili architekti do betonových oblouků, nevyužitá umyvadla k ručnímu praní do koupelen a v neposlední řadě kulatá okna rozesetá po fasádě byla původně vyrobena jako světlíky pro obytné vozy.

Na fasádu je navíc použit speciálně vyvinuta směs korku a pryskřice, která funguje jako izolační materiál a je zároveň i finální povrchovou úpravou. Ve 14 centimetrech korku se podařilo dosáhnout dvojnásobku izolačních hodnot požadovaných madridskými předpisy, materiál navíc částečně přijímá vodu a tato korková fasáda se tak stává kvalitním místem pro život hub či hmyzu, a to je v Reggio škole vítáno. Sám architekt vyslovil přání přiblížit se fasádou povrchu stromu, kůrou, která je “plna života.” Princip budovy jako místo pro “více než lidský” život je dalším stěžejním konceptem Jaqueho práce.

Prestižní ocenění

Principy ekologické udržitelnosti byly součástí projektu již od prvního konceptu. Namísto pro školy typického horizontálního uspořádání, zde architekti šli se stavbou do výšky – zabralo se tak méně půdy, snížili plochy fasád a materiál se ušetřil i na sanitárních systémech. Optimalizací statického návrhu se navíc povedlo redukovat nosné stěny v průměru až o 150 mm ve srovnání s běžným užitím železobetonových konstrukcí.

K redukci celkové konstrukce navíc přispělo i rozhodnutí využívat pro různé fyzické aktivity blízkého veřejného parku, to navíc přináším dětem nové podněty sociální interakce, přispívá k sociálnímu mixu, buduje toleranci a především aktivuje veřejná prostranství. Madridská škola se tak stává ukázkou netradičních řešení, díky své originalitě a komplexním přístupem k udržitelnosti si vybojovala své místo mezi finálovou sedmičkou prestižní ceny EUMies.