Kongresové centrum Zlín od Evy Jiřičné

Už téměř půl roku stojí na dohled největších zlínských architektonických ikon stavba, která měla ambice stát se kulturním centrem Zlína. Primátorka Zlína Irena Ondrová oslovila věhlasnou rodačku, architektku Evu Jiřičnou. Ta vytvořila unikátní stavbu, která rozdělila město na dvě poloviny.

Prvotní idea přišla ze zcela nearchitektonického prostředí – rektor Univerzity Tomáše Bati Petr Saha přivedl k projektu architektku, která měla za sebou čerstvou zkušenost s projektováním budovy rektorátu univerzity – Evu Jiřičnou. Záměrem bylo nejen vybudovat v krajském městě víceúčelový koncertní a kongresový sál, ale i vytvořit na volné parcele „dvojče“ organicky tvarované v souladu s budovou rektorátu. Na tomto místě již dříve stávaly budovy Masarykovy školy, které byly v 80. letech minulého století strženy. Výběr architektky byl tedy logickým vyústěním snah vyplnit pozemek atraktivními budovami a navázat na původní funkce veřejných budov.

Okamžik zrodu
„Zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů už mnoho let působila v provizoriu Baťova památníku. Je to sice krásný dům od architekta Gahury, ale já myslím, že věhlasné hudební těleso si zaslouží špičkové zázemí,“ vzpomíná bývalá primátorka Irena Ondrová. „Zlín v tu dobu vůbec neměl příliš alternativ pro koncertní či kongresové centrum, vše se dělo v nevyhovujících podmínkách.“ Rozhodnutí začít stavět na půdorysu stržených staveb předcházel záměr sanace a úprav vlastního místa.

Jedním z nejvážnějších argumentů odpůrců stavby ve městě s nejpřísnější prvorepublikovou architektonickou tradicí u nás je proces výběru architekta. Návrh totiž nevzešel z architektonické soutěže. „V té době ještě nebylo ze zákona nutné soutěž pořádat,“ vysvětluje bývalá primátorka, „a našim cílem bylo jednak zachovat formální kontinuitu novostaveb, které měly tvořit novou zlínskou dominantu, a jednak jsme chtěli přinést do zlínských ulic nový vítr.“ Navíc svoji roli hrál i fakt, že oslovením slavné rodačky a dcery bývalého Baťova architekta zůstane zachována i kontinuita historická.

Etapizace
Projekt byl rozdělen do tří etap. Díky tomuto rozhodnutí se povedlo lépe zvládnout financování prostřednictvím evropských strukturálních fondů. „Nejdříve jsme se rozhodli celý prostor vyčistit a zrealizovat přeložky sítí. Počítali jsme s mnohem širším územím, než vlastním pozemkem pro stavbu budoucího centra,“ vzpomíná Irena Ondrová. Po kolaudaci první etapy se začaly shánět prostředky pro druhou etapu – výstavbu podzemních prostor s garážemi a technickými prostory: „Stavbu jsme realizovali tak, aby se dala kdykoli po dokončení určité fáze zastavit a zvážit další kroky, včetně financování,“ popisuje strategii finančně náročné výstavby bývalá primátorka. Pak následovalo další výběrové řízení na dodavatele stavby nadzemní části kongresového centra.

Pro financování byla rozhodující i další podmínka Regionálního operačního programu (ROP) pro Zlínský kraj, který vyžadoval „viditelnou změnu na jasně vymezeném prostoru“. Park či chodníky, po kterých volá část místních, by tak nebylo na základě takto schváleného dotačního programu možné financovat.
Protesty však nakonec věci paradoxně pomohly. Stavba se téměř na rok zastavila, přišla krize. Primátorka vypsala nové výběrové řízení, z něhož vzešel vítězný návrh s více než 20procentní úsporou vůči původnímu tendru. Náklady na celé centrum tedy dosáhly necelých 640 milionů korun.

Celková částka poskytnutá městu Zlín z ROP byla 18 mil. eur (450 mil. korun). Z toho přímo na stavbu centra bylo čerpáno 331 mil. korun, ostatní budou použity na úpravy jeho bezprostředního okolí (Gahurův prospekt, podchod atd.). Ze státního rozpočtu se podařilo získat v období několika let cca 60 mil. korun. Ostatní finanční prostředky byly čerpány z rozpočtu města Zlín, investorem bylo Statutární město Zlín.

Organický živočichopis
Návrh Evy Jiřičné a týmu AI Design řeší místo s využitím dvou objektů. Tím prvním je výhradně prosklená vstupní část se šatnami, pokladnami, informačním střediskem a restaurací s terasou v prvním patře. Druhý, dvoupatrový objekt tvoří dva víceúčelové sály – jeden větší a jeden menší – s akustickými obklady a podhledy. Oba sály propojují výtahy se sklady v prvním a druhém podzemním podlaží. Prostor pod hledištěm velkého sálu zabírají strojovny vzduchotechniky a chlazení, předávací stanice a výměník. Kolem hlavního sálu umístili architekti třípodlažní prstenec obslužných prostor. Jsou v něm ladírny a zkušebny, administrativní a sociální zázemí. Pod střechou našlo místo nahrávací studio.

Konstrukční řešení
Poměrně komplikovaná stavba s mimořádným důrazem na provozní komfort, odhlučnění sálů a akustiku koncertních prostor vyžadovala důkladnou projektovou přípravu. Technická řešení pocházejí z dílny přední inženýrské kanceláře AED project pod vedením Ing. Zbyňka Ransdorfa.

Nosné konstrukce kongresového centra jsou z monolitického železobetonu. Vertikální nosný systém hlavní části budovy tvoří vnitřní stěna kolem velkého sálu tloušťky 550 mm, dělicí a obvodové stěny a železobetonové sloupy. Tyto prvky podporují železobetonové monolitické stropy suterénu, stropy pater a železobetonové mezistropy, konzolovitě vyložené hlediště, skořepinu střechy a ocelové střechy. Sloupy po obvodě jsou uspořádány v modulu 5,5 m a navazují na obvodovou stěnu v suterénu. Stropy navrhli projektanti z AED ve více výškových úrovních, část svislých nosných konstrukcí je po patrech vynášena na stropech nižších pater. Tyto přechodové konstrukce tvoří zesílené desky nebo trámy. Do spodního líce skořepiny nad velkým sálem a stropní desky nad malým sálem se kotví ocelové obslužné lávky a divadelní technika.

Ocelový diatom
K nejsložitějším stavebně konstrukčním problémům při budování Kongresového centra Zlín patřilo řešení střechy, na níž jsou umístěny motory klimatizace, vzduchotechniky, měření a regulace. Inspiraci pro formální podobu střechy našla Eva Jiřičná v přírodě. Tvarově tak připomíná diatom, drobného mořského živočicha.

Ve stavební praxi jde o trubkovou kovovou konstrukci, která slouží k pohledovému uzavření střechy a k zakrytí všech technických zařízení, jež jsou na ploše střechy umístěny. Složitější bylo biologickou inspiraci vyřešit technickou řečí výkresů a tento náročný úkol opět připadl inženýrům z AED project. Podrobnosti o řešení najdete na stránce 10 časopisu.

Zdvojená fasáda
Organické tvarování a organickou střechu doplňuje třetí formální atribut stavby – zdvojená fasáda. Tvoří jí skleněné vitrabloky – panely v ocelovém rámu o rozměrech 2,7 × 2,7 m. Předsazená fasáda osazena do pavučiny ocelové konstrukce plní akustickou i tepelněizolační funkci. Navíc tvoří pohledový plášť budovy, jejíž „vnitřní“ ukrytá fasáda je velmi jednoduchá s takřka banálním členěním pouze jednoduchými okny.

Součástí architektonického řešení zdvojené fasády bylo i využití promyšleného nasvícení stavby, díky kterému je objekt v noci stejně působivý jako ve dne.

Ve vstupní části hlavního objektu a satelitu restaurace střídá zdvojenou fasádu jednoplášťová konstrukce prosklená na plnou výšku stavby. K této části stavby směřuje i jedna z výhrad – navzdory pevným svislým venkovním žaluziím se prostor atria i v zimních slunečních dnech přehřívá.

V letních měsících se jednak počítá s aktivním vnitřním chlazením budovy a naplno by se měla projevit účinnost žaluzií, počítaných na větší vzdálenost slunce od horizontu. Navíc by se měly do atria vrátit vzrostlé stromy v květináčích, plnící funkci jakýchsi vnitřních organických slunolamů.

Interiér
Vnitřní řešení je tvarově i materiálově střídmé. Do interiérů se důsledně přepisují organické tvary vlastního objektu – jsou patrny v zaoblení balkonů, zvlněných křivkách gastroprovozů, ale zejména na celkové dispozici. Po obvodu stavby jsou situovány kanceláře, šatny a zkušebny, následuje hlavní chodba obepínající hlavní i vedlejší sál. Interiéru vládne tříbarevná kombinace dominantní bílé s fialovou (hlavní sál) a černou (foyer, bufety).

Na margo vnitřního zařízení zástupkyně investora Irena Ondrová dodává: „Věděla jsem, že Eva Jiřičná by mohla použít i luxusnější materiály. Žel, byla jsem neústupná – měli jsme finanční limit, který nebylo možné překročit. V budově nenajdete exotické dřeviny či drahé obklady. Nakonec se nám ta důslednost vyplatila – třeba sedačky do sálů jsme původně měli přivézt ze Španělska, ale povedlo se nám najít domácího výrobce, který nám byl ochoten vyjít vstříc a přizpůsobit svůj výrobní program tak, aby potřebám multifunkčního centra vyhověl.“

Největší chloubou centra je hlavní sál. Výjimečná je zejména jeho akustika, jejíž unikátní parametry byly dosaženy využitím masivních sklocementových panelů osazeným na základě přesných akustických modelů místnosti a dlouhodobým „laděním“. Výhodou je i velká přizpůsobivost sálu – sedačky umístěné na kolejnicích zajedou podle potřeby pod pódium – a celá přestavba koncertního sálu v plesový či kongresový netrvá víc než 20 minut.

Kongresy i plesy
Další vážnou připomínkou odpůrců stavby byl údajně náročný provoz. Ředitel centra Karel Adamík připomíná, že Achillovou patou zařízení není jeho spotřeba, ale fakt, že provozovatel centra nesmí vyvíjet žádnou podnikatelskou činnost: „Máme hodně svázané ruce. Jelikož byla stavba z převážné části financována z eurofondů, máme přesně stanovené podmínky jeho provozu. Nicméně fungujeme pouze pár měsíců a program se rychle plní. Hlavním nájemcem je filharmonie, mnoho akcí pořádá univerzita, své místo zde našel i filmový festival – všechno instituce bytostně spjaté se Zlínem a prostorově doposud strádající.“

Manifest odlišnosti
Kongresové centrum ve Zlíně vyvolalo množství kontroverzních reakcí. Na jedné straně stojí odvážně tvarovaná multifunkční budova Evy Jiřičné unikátní svým technickým řešením z dílny AED project a zejména akustickou kvalitou velkého sálu. Na straně odpůrců je pak volání po návratu k historiky oceňované tvarové uniformitě města, která se de facto stala jakýmsi trademarkem Zlína na architektonické mapě republiky. A poukazování na investované finanční prostředky. Z tábora obhájců stavby zase zaznívají argumenty o velmi efektivním a úspěšném financováním z evropských fondů, které rozhodně není v tomto objemu u staveb takového typu obvyklé. Pravdou je, že ani architektonická veřejnost nesvázaná s politickými vztahy v rámci Zlína není ve svém hodnocení stavby jednotná. Naopak kladné ohlasy zaznívají téměř unisono z tábora hudebníků a umělců (de facto tak naplňující podstatu odpůrci vzývaného funkcionalismu).

Kongresové centrum Zlín je realitou, která už ze své podstaty nutí kolemjdoucí k reakci, k zastání určitého postoje. Není stavbou, k níž lze zůstat lhostejný, přičemž snaha podněcovat diskusi je bezpochyby i jedna z důležitých ambicí vyplývající ze samotné podstaty architektonické profese. Každopádně stavba má zatím první oběť – i když jen politickou. „Centrum mě stálo křeslo ve volbách,“ tvrdí Irena Ondrová. Je zřejmé, že jak ona, tak i Eva Jiřičná či Zbyněk Ransdorf budou spokojeni tehdy, pokud si to své křeslo v budově centra najde co nejvíc návštěvníků.

Kongresové centrum Zlín
Autor: prof. akad. arch. Eva Jiřičná a kolektiv Al Design, s. r. o.
Investor: Statutární město Zlín
Generální projektant:    AED project, a. s.
Dodavatel: PSG International, a. s., a Metrostav, a. s., (horní stavba),
Sdružení IMOS Zlín, s. r. o., a IMOS group, s. r. o., (spodní stavba) a PSK – Průmyslové stavby a konstrukce, a. s., (restaurace)
Náklady: 769 mil. Kč
Realizace: spodní stavba 06/2006–12/2007, horní stavba 7/2009–12/2010

Matej Šišolák
Foto: Richard Davies

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB Speciál.