Neplecha dovolena. Školka v Jablonci nad Nisou nezabíjí dětského ducha

Studio Mjölk architekti a Projektový atelier David navrhli rozvernou dostavbu Montessori školky v Jablonci nad Nisou – zasvěcenou dětské hře. Na střechu umístili herní terasu, patra uvnitř školky propojili tobogánem. Je tu dostatek místa, aby byly všechny děti spolu, ale také si mohou najít soukromí pro svoji neplechu.

Školky by měly být výjimečné stavby, jejichž základní funkcí je dát dětem pocit, že svět je báječné a zábavné místo pro život. Taková je filozofie autorů zdařilé dostavby jablonecké školky a tuto vizi se snažili i do výsledku.

Školky jsou totiž vůbec prvními stavbami, ve kterých si malé dítě formuje základní vztahy se světem. Na rozdíl od domova je to místo, kde je člověk poprvé sám mimo bezpečí tvořené rodinou a kde uzavírá samostatné vztahy se lidmi a prostředím, často poprvé v životě.

Hlavně nezabít dětského ducha

Tým studia mjölk se od první chvíle potýkal s neproniknutelnou pavučinou různých nesmyslných norem, zákazu a příkazů, kterými naše společnost opletla výstavbu jakékoliv školky. Namísto vytváření světa plného fantazie a radosti pro nejmenší musí architekti počítat kubické metry vyměněného vzduchu za určitý čas, zajistit všude stálé normové osvětlení každého čtverečního metru a za žádnou cenu nesmí stavět ze dřeva, natožpak dvoupatrovou stavbu.

„Jako proč? Proč? Nevíme,“ konstatují architekti Jan Mach a Jan Vondrák. Jak se těmto překážkám ubránit a nevytvořit fádní a uniformní stavbu, která zabije hravého ducha dítěte? Největší tragédií mnoha nových školek je proto skutečnost, že děti, na kterých v procesu návrhu záleží nejvíc, jsou z něj zcela vynechány.

„V Jablonci jsme navrhli přístavbu školky odvážně, a tak, abychom mohli vždy hrdě říct, že hlavní kritérium, podle kterého jsme návrh posuzovali, byla zábava pro děti,“ říkají na rovinu Mach s Vondrákem. Dostavbu školky proto od podlahy po strop naplnili tolika nápady a herními prvky, že lákají i nejednoho dospělého, aby odhodil fazónu serióznosti a vydal se objevovat svět společně s předškoláčky.

„Představovali jsme si, jaká sranda bude probíhání dokola mezi starou a novou částí školy přes záchody. Chtěli jsme, aby se z přístavby dalo vylézt ven na velkou betonovou terasu, kde jsou děti v bezpečí a zároveň mají co nejvíce svobody. Na střechu jsme umístili další herní terasu, protože je odtud nádherný výhled. Patra uvnitř školky jsme propojili tobogánem, kterým dítě na okamžik bez ptaní budovu opouští a vzápětí se do ní rozesmáté vrací. Vnitřní prostor je vlastně jedna velká místnost rozčleněná vertikálně do čtyř mezipater. Děti tu na sebe vždy mohou vidět, ale také se můžou na mnoha místech zašít, když chtějí soukromí pro svoji neplechu,“ popisují architekti ze studia Mjölk.

Železobetonový hranol plný zábavy

Přístavba Mateřské školy Montessori v Jablonci nad Nisou je dvoupodlažní železobetonová stavba. Stojí vedle historické stavby školky a svou formou a materiálem s touto větší stavbou kontrastuje. Je to jednoduchý hranol s několika výstupky, který je celý obalen do nerezové sítě. Uvnitř je stavba vertikálně rozčleněna na přízemí a tři mezipatra uspořádaná okolo schodiště a zrcadla, nad kterým je ve střeše velký světlík. Na mezipatrech jsou prostory pro pobyt dětí, každé mezipatro má jinou atmosféru a tvar, aby bylo pro děti jiným způsobem podnětné.

Přístavba je v přízemí a druhém mezipatře napojena krčkem na historickou budovu školky. Z přízemí je přímý výstup na betonovou chráněnou hrací terasu nad parkovištěm aut. Z druhého mezipatra vede venkovní tobogán zpět do přízemi, kterým si děti mohou urychlit cestu dolů. Z třetího mezipatra je výstup dveřmi na fasádu, kde jsou venkovní schody vedoucí na střešní terasu. Ta je opatřena bezpečnostní sítí a muže se stát velkou letní hernou pro děti. Přístavba navyšuje kapacitu školky o jednu třídu.

„Věříme, že jsme nezklamali, nepodlehli tlaku nudy a postavili dům, ve kterém budou děti moci svobodně blbnout, jen tak mimochodem se rozvíjet a architektura jim v tom půjde naproti,“ věří oba architekti libereckého studia a děti (a rodiče) po celé republice musí jen doufat, že se jejich příkladem inspirují i ostatní architekti a investoři.