Novou halou to neskončí. Ve Valašském Meziříčí obnoví celý školní areál

Areál základní školy Křižná ve Valašském Meziříčí se dočká proměny. Studio AXXI zvítězilo v mezinárodní architektonické soutěži na přístavbu tělocvičny. Stávající spojovací chodby a bariéry školy mění v živý školní areál plný přívětivých atrií, zahrad a teras. Využívá přitom lokální barevnost a tradiční valašské ornamenty, které interpretuje současným architektonickým jazykem.

Místo bariér vzájemně komunikující prostory. Místo nové sportovní haly postavené na zelené louce využití nefunkčních prostor. Studio AXXI uchopilo zadání přístavby sportovní haly základní školy Křižná ve Valašském Meziříčí jako příležitost, jak využít velkou veřejnou investici nejen ke stavbě jedné sportovní budovy.

Cílem je vytvořit komplexní areál školy, kde se nová budova stane přirozenou součástí celého organismu a přinese bezprecedentní kvalitu pro trávení volného času venku i uvnitř, při výuce i po ní, žákům i všem návštěvníkům nejen sportovních událostí.

Srdce školních aktivit

„Vždy hledáme návrh, který jde za hranu zadání. Snažíme se přinášet přidanou hodnotu a dívat se na situaci z širšího hlediska, nejen striktně plnit požadavky soutěže. Našim cílem je vždy maximalizovat potenciál daného místa a hledat řešení problémů. Škola má spoustu chodeb, které jsou málo využité a tvoří spíše bariéru. Než abychom tedy navrhovali další pavilon s lokální kvalitou, vytváříme organismus vzájemně komunikujících prostor, které mění celkový obraz školy. Navrhujeme zde dům, který organicky vrůstá do celkové struktury školního areálu. Nová hala se tak stává jakýmsi srdcem sportovních, kulturních i volnočasových aktivit celé školy,“ říká architekt Luděk Šimoník ze studia AXXI.

Nová vrstva v symbióze se starou

Klíčovým aspektem celé koncepce je práce se stávajícími objekty. V současné době areál školy tvoří několik pavilonů, které jsou propojeny nepřehledným systémem chodeb. Toto uspořádání vytváří místa a prostory, které vzájemně nekomunikují.

Pavilonový urbanismus, který je zakotven v zahradě, navíc nedostatečně využívá potenciál kvalitní zelené plochy. Zahrada tak má minimální kontakt s budovami a odvrací se od veškerého dění ve škole. Nově by zde měl vzniknout unikátní prostor, na první pohled skrytý mezi budovami.

Architektura domu je záměrně oproštěná od tvarových složitostí. Pestrost venkovních prostorů je daná stávající kompozicí budov, se kterou architekti pracují a dále rozvíjejí její kvality do podoby živého světa atrií, zahrad a teras. Nová vrstva tak zhodnocuje nevyužívaný potenciál urbanisticko-architektonického řešení stávajícího areálu z 50. let 20. století a minimálními zásahy spojuje separované části do jednoho funkčního celku, jehož centrem je nová (nejen) sportovní hala.

Využitím střechy stávajících chodeb a jejich přeměnou na terasy vzniká propojení všech částí komplexu. Dětem je v obou podlažích umožněn přímý přístup do venkovního prostoru celého areálu. Dříve nevyužívaná střecha tak získává zcela nový význam.

(Ne)sportovní hala

Velkorysá a univerzální hala není pouze sportovní. Propojení se školou a poloha v rámci města totiž vybízí k širšímu využití. Fotbálek mezi hodinami, školní besídka, víkendový zápas basketbalistů nebo Valašský bál. Materiálové řešení vychází z lokální tradice a odráží specifika valašských měst a vesnic. Výsledná podoba budovy tak představuje syntézu minulosti a současnosti, tradice a inovace.

Volbou materiálu a barevnosti vznikají v interiéru haly dvě odlišné vrstvy. Hřiště je coby dějiště pohybu provedeno v červené, základ tvoří probarvený beton. Červená je přitom barvou města Valašské Meziříčí, vyskytuje se i na mnoha folklorních motivech. Obklady stěny a nosná konstrukce, propojená s druhým podlažím a terasou, jsou naopak velmi klidné, přírodní a dřevěné.

Vizuálně tak korespondují se zahradou a současně odráží časté použití dřeva v architektuře Valašska. Využití ornamentu jako estetického prvku na fasádě nebo v perforaci akustických panelů v interiéru zase dotváří jedinečnou atmosféru. Dům tak na sebe nijak neupozorňuje. Výrazné děje a barevnosti jsou skryty uvnitř, exteriéru dominují jen stromy a zeleň.

Čtyři strany fasády, čtyři podoby Valašska. Stejně jako má kroj odlišný vzor podle dědiny, různí se ornament na fasádách budovy. Každá světová strana se liší v drobném detailu provětrávaného dřevěného obkladu.

Jedna zahrada, mnoho možností

Díky tomu, že je přístavba sportovní haly umístěna přímo do srdce areálu, zůstávají zachovány všechny zelené plochy. Návrh školní zahrady pak vychází ze současného pavilonového uspořádání budov a běžného provozu školy. Zahrada je rozdělena na různé zóny, které mají různé atmosféry – edukační, užitkovou, venkovní učebny. Východní zahrada je plánovaná jako místo setkávání o velkých či poledních přestávkách, v době oběda a při výuce tělocviku.

Navržena je proto jako jednoduchý, ničím nedělený bezbariérový volný trávník se solitérními stromy a zpevněnými plochami. Od sousedních rodinných domů je oddělena tvarovanou živou stěnou. Do západní poloviny areálu jsou umístěny zahrady menšího měřítka, méně rušné a méně využívané – pěstební záhony se skleníkem, kompostem, zásobárnou vody, a zahrada s venkovní učebnou. Venkovní terasa se stává ideálním rozšířením jídelny na čerstvý vzduch. Děti tak mohou venku svačit i obědvat. Je to také místo, kde se mohou děti a rodiče scházet, pořádat besídky pod širým nebem, relaxovat a povídat si při venkovních slavnostech.

„Návrh od studia AXXI je velmi elegantní, šetrný a důmyslný. Sportovní halu umísťuje chytře přímo uprostřed dispozice a mění tak vnímání a fungování celého areálu školy. Díky této poloze se mu podařilo zachovat hřiště i zahradu se vzrostlými stromy,“ dodává starosta Robert Stržínek.