Akvapark v lázeňském duchu

Aquafórum ve Františkových Lázních není největší, ba dokonce ani nemá k dispozici tolik atrakcí, saun či masážních místností. Komornější prostředí ovšem pomohlo přenést sem poklidnou atmosféru lázeňského městečka, kam jezdí lidé zbavit se svých neduhů a odpočinout si od pracovního stresu. Výrazný podíl na atmosféře akvaparku má ochota naslouchat architektovi.

Zadavatelem projektu je společnost Lázně Františkovy Lázně, které patří většina lázeňských zařízení ve městě. Investice přesáhla půl miliardy korun. Výběr architekta probíhal dlouhodobě. „Náš ateliér oslovil investor jako první. Následně si sice zadal studie i jinde, ale nakonec se k našemu návrhu vrátil,“ říká autor návrhu Vlastimil Syrový z karlovarského ateliéru Arton Pro.

Studie byla vypracována na rozsáhlejší areál, vzhledem k finanční náročnosti se zatím zrealizovaly zhruba dvě třetiny projektu. Dosavadní realizace získala v roce 2006 cenu Stavba roku Karlovarského kraje, v celostátní soutěži Cenu Ministerstva pro místní rozvoj za nejlepší investici a Cenu veřejnosti za stavbu roku.

S výhledem do zeleně
Samotná budova jde vlastně proti současným trendům minimalismu – jedná se o historizující realizaci, která koresponduje s klasicistním výrazem celého města. Komplex navazuje na uliční frontu hotelových budov z konce 19. století, kterou na této straně uzavírá. Charakterizují jej klasicizující sloupy a portály s tympanonem ve štítu, na něž navazuje prosklená fasáda s předsazeným sloupořadím a masivní atikou. Fasáda je mírně zaoblená, na obou stranách zakončená rondelem s kuželovou střechou. Vytváří klasickou lázeňskou kolonádu s lavičkami. Odtud i název Aquafórum – často se zde konají městská či společenská shromáždění.

Sloupy ve fasádě štítu jsou pouze naznačeny, přesto jednoznačně odkazují k antice jako zdroji inspirace. „Původně se měl akvapark jmenovat Antické lázně, investor je totiž velký nadšenec pro toto historické období. Na toto téma mezi námi proběhlo hodně diskusí,“ říká Vlastimil Syrový. Snaha využít symboliku antické éry se může sice zprvu jevit jako ušlechtilá, v jiném geografickém prostoru a jiném čase však na architekta číhá past kýče. „Byl jsem si toho vědom a dost jsem se tomu bránil,“ ujišťuje Vlastimil Syrový.

Architekt se proto distancuje od některých dodatečných úprav ze strany provozovatele, jako jsou orientační systém, historizující fresky nebo malůvky slunce, obláčků a motýlků na stěnách uvnitř i vně budovy. Přesto objektu vtiskl jistou okázalost, která je vlastní lázeňským domům. Dokládá ji například použití zeleného mramoru na zábradlí a výklenky s kopiemi antických soch ve střední lodi.

Střední loď, v níž se nachází hlavní bazén, je nejzajímavější částí komplexu. Podařilo se zde vytvořit velkorysý a vzdušný prostor, který člení hladké a štíhlé bílé sloupy a lávka přes vodní hladinu. Sloupy jdou paralelně se sloupořadím, předsazeným před vnější fasádou. Díky prosklení fasády se dům otevírá do ulice a poskytuje návštěvníkům výhledy do anglického parku. Prosklení zadního traktu zase umožňuje optické propojení s venkovními bazény a odhmotnění budovy při pohledu z ulice, což bylo záměrem architekta.

Záměr důsledně dodržel i volbou proskleného výtahu na galerii prvního podlaží. Pětadvacetimetrový bazén pro kondiční plavání je oddělen skleněnou stěnou, což oceňují sportovně orientovaní zákazníci. Do druhého proskleného rondelu pak dobře zapadá okrouhlé dětské brouzdaliště. Hladiny všech bazénů jsou v jedné rovině, nebylo třeba tolik betonovacích prací, obkladů ani úprav.

S respektem k místu
Atrakce zvaná jeskyně s perličkovou lavicí a barevně nasvícenou klenbou je logicky umístěna ve zděné, tj. nejméně prosvětlené části budovy; dá se do ní připlout z hlavního bazénu. Vnější stěny jeskyně jsou obloženy buližníkem a geograficky mají k antice asi nejblíže, pocházejí totiž z Bulharska. Kameny jsou opracované do kvádrů, nesnaží se napodobit vzhled skutečné jeskyně.

Komplex akvaparku tvoří – podobně jako u Čestlic – vnitřní a vnější část, tady jsou ale obě proporčně vyrovnané. Bazén uvnitř je srovnatelný s vodní plochou venku, jen o něco méně členitý. Tobogán je veden vnějším prostorem, neubírá tedy nic velkorysosti prostoru střední lodi. Protože ústí zpět do uzavřené dojezdové haly, mohou ho návštěvníci využívat po celý rok. Pozemek poskytuje dostatek místa pro slunění a sportovní aktivity, k dispozici jsou dřevěná lehátka a ke stínění slouží bílé slunečníky s logem Aquafóra. Nejde o slunečníky s křiklavými reklamními poutači. Nežádoucím pohledům z ulice zabraňují dřevěné pergoly s popínavými růžemi a bambusové paravány.

Návštěvník se tu setká s další reminiscencí antiky – amfiteátrem. Kámen amfiteátru celkem přirozeně zapadl do okolního prostředí. Možná proto, že jej dodal investor z vlastních zdrojů; po léta je shromažďoval. Amfiteátr neslouží pouze jako dekorace, ale je možné ho využít ke slunění, při letních party a koncertech. Je situován v úhlopříčce naproti pódiu, vybíhajícímu až nad vodní hladinu venkovního bazénu. 

Novostavbu akvaparku spojují s okolními budovami některé další znaky, například jemné barvy. Objevují se zde podobné odstíny, s jakými se lázeňští hosté setkávají na fasádách okolních lázeňských domů. Bílá, světle béžová, pastelově zelená. Výjimkou je snad jen poněkud křiklavější červená barva, použitá na hliníkové zárubně a rámy ve vnitřním prosklení.

Přehledný prostor se podařilo vytvořit i v šatnách, kde se návštěvník docela snadno zorientuje, na rozdíl od labyrintu v akvaparku Čestlice. Šatny zútulňují velkorysá zrcadla i stylové dřevěné lavičky, přichází sem i přirozené světlo z anglických dvorků.

Císařský pramen
Najít Aquafórum při cestě vlakem není vůbec problém. Za jeho humny totiž vznikla vlaková zastávka Františkovy Lázně. Snaha o přilákání co nejširší veřejnosti do plaveckého a relaxačního areálu se vyplatila. Na problémy s návštěvností si nemohou stěžovat: akvapark navštíví v sezóně v průměru 1 500 lidí za den, což na město s 5 500 obyvateli není málo. Spádová oblast má průměr přes padesát kilometrů. „Jezdí sem lidé z Chebu i z Karlových Varů,“ potvrzuje zájem návštěvníků vedoucí provozu Milan Dušák.

Bazén denně slouží také hostům sousedního hotelu Pawlik, dokonce ještě před návštěvními hodinami pro veřejnost. Hoteloví hosté se do Aquafóra dostanou díky spojení budov štítovou stěnou přímo z pokojů – doslova v županu mohou projít podzemní chodbou až do protějších Císařských lázní. Nad tympanonem první hmoty komplexu je pak umístěno apartmá, které patří do ubytovacího nadstandardu hotelu Pawlik.

A ještě dvě zajímavosti na závěr. Kolem ­silvestra 2003 po vyhloubení stavební jámy se ukázalo, že sousední dům z počátku 20. století nemá ani základní, dnes obvyklá statická konstrukční zajištění.

Dům začal nebezpečně praskat až do hloubky několika modulů. Františkovy Lázně totiž leží v seismickém pásmu, nejintenzivnějším na našem území (dosud nevyhaslá sopka Komoří Hůrka), navíc na měkkém rašelino-jílovitém podloží.

Problém řešili specialisté včetně profesorů pražské stavební fakulty. Nakonec byl přijat návrh inženýra Čecha, místního statika z Aše. Bylo sanováno podloží, pracovní základová spára a během několika týdnů se objekt staticky stabilizoval.

Ještě před samotným započetím stavebních prací bylo ovšem třeba vyřešit fakt, že na pozemku se nachází jeden z nejsilnějších studených minerálních pramenů ve městě, který ve své vydatnosti předčí i karlovarské vřídlo. Díky spolupráci architekta a karlovarské Správy lázeňských zdrojů byl nakonec Císařský pramen sveden do podzemního „minerálkovodu“.

V Císařských lázních tak mohou sílu pramene využít pro léčebné účely. Další vyústění je přímo v recepci akvaparku. Každý milovník vodní relaxace si tak před cestou domů může natočit tolik minerálky, kolik unese.

Iva Nachtmannová
Foto a vizualizace: archiv Arton Pro

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.