Beton, skály a oceán: Siza a jeho ikonické Piscina das Marés

Oceán je v Portu cítit na každém kroku. Mořský vzduch se mísí s vůní grilovaných sardinek, šum vln je slyšet i více než kilometr od pobřeží a pohled na nekonečný horizont doplňují siluety rybářských lodí.

Zatímco turisté obdivují historické centrum Ribeira a vinné sklepy, kde portské víno teče proudem, skutečná podstata města se odhaluje na jeho drsném pobřeží, kde se Atlantik stává aktivní silou ovlivňující nejen klima, ale i kulturu a architekturu. Právě tady najdeme jedno z raných děl renomovaného architekta Álvara Sizy.

Návrat domů: První velký projekt Álvara Sizy

Porto a Atlantický oceán — neoddělitelná dvojice, která formuje identitu tohoto portugalského města. Při přímé konfrontaci si člověk uvědomuje jeho sílu a silná vlnobití se stávají zkouškou odolnosti pro městskou strukturu i její obyvatele. Právě na tuto podstatu reagoval v roce 1966 v jednom ze svých nejznámějších návrhů portugalský architekt Álvaro Siza ve svém projektu plaveckých bazénů Leça v Matosinhos, v portugalštině známých jako Piscina das Marés.

Pověřen místní samosprávou se Siza vrátil s jednou ze svých prvních samostatných zakázek zpátky do rodného města Matosinhos. Bylo to právě přímořské město na severním okraji Porta, kde v blízkosti Atlantiku získal cit pro propojení architektury s přírodou.

Zadáním bylo vytvořit prostor, kde by se lidé mohli bezpečně koupat v blízkosti neklidného oceánu. Projekt se nachází vedle rušné silnice lemující pobřeží. Umístěním budovy pod úroveň vozovky se architektovi podařilo pocitově a vizuálně odpojit nově vybudované místo relaxace od infrastruktury města. Díky zapuštění jsou také ponechány výhledy na oceán pro projíždějící auta.

Bezpečné koupání u neklidného oceánu

K zásahu do stávajícího terénu přistupuje Siza s pokorou. Respektuje stávající krajinu a vyhýbá se násilným zásahům, přírodní tvarosloví je tak součástí designu. Beton odlitý na místě reaguje na záhyby jednotlivých skalních útvarů a výsledek tak působí, jako kdyby stavba vyrůstala z mořského břehu. Zároveň je však geometrie stavby jasně čitelná: „Chtěl jsem oddělit to, co je stavba, a to, co je příroda. Proto je architektura velmi, velmi geometrická, naprosto nesouvislá věc,“ komentuje Siza. Beton je o odstín světlejší než přírodní kámen a dokládá tak Sizovu snahu vyzdvihnout přírodní kvality a vyhnout se jejich napodobování. Skály, voda, písek a beton se v návrhu spojují do jednoho celku.

Komplex se skládá z šaten, kavárny a dvou bazénů — jednoho pro dospělé a druhého pro děti. Návštěvníky provádí prostorem série ramp a chodeb, které umožňují prostor používat postupně. Nejprve slyšíte šum vln, poté cítíte slaný vzduch a nakonec se před vámi otevře výhled na horizont oceánu.

Nadčasové dílo stále láká návštěvníky

Oceán je přímou součástí architektonického zážitku. Vlny Atlantského oceánu se tříští o zdi bazénů a kapky slané vody dopadají na návštěvníky. Plavci tak neuniknou přítomnosti oceánu ani v chráněných bazénech. Architektura zde není pevnou hradbou oddělující člověka od přírody, ale prostředníkem, který umožňuje tento vztah zažít. Přímé propojení bazénů s oceánem umocňuje dojem, že vodní hladiny bazénu a Atlantiku splývají. Tím vzniká optická iluze, že plavci jsou přímo v oceánu, i když jsou chráněni před jeho silou.

Plavecký areál Leça se etabloval jako jedno z nejlepších raných Sizových děl a jako příklad jeho pečlivého sladění přírody a designu. I po téměř půl století si elegantně zachoval svou architektonickou celistvost a zůstal oblíbeným útočištěm místních i turistů. Je tak místem, které byste při návštěvě Porta rozhodně neměli vynechat.