Národní sportovní centrum

Na severozápadním okraji Prostějova vyrostla na místě bývalého koupaliště stavba, která se právem probojovala do užšího výběru České ceny za architekturu. Výrazná stavba, která doplňuje stávající sportovní infrastrukturu – velodrom a zimní stadion – vychází z jednoduché geometrie, jejíž tvrdost je zjemněna strukturou fasády.

Stavba byla především navržena co nejúčelněji. Zatímco na západě vznikla nová odpočinková plocha s vysázenou zelení, provoz je ­zajišťován přístupem do zázemí ze severní strany.

Hlavní vstup pro veřejnost je pak orientován na jižní straně objektu, a to zejména s ohledem na umístění veřejných parkovacích ploch pro návštěvníky.

Pro personál bufetu je navíc na jihovýchodní straně navržen vstup přímo do zázemí části stavby určené pro přípravu občerstvení. Z této strany je navrženo i zásobování bufetu.

Odseknutý kvádr

Hmota stavby vychází z jednoduchého kvádru, ze kterého je na jižní a západní straně „odebrán“ objem komolého jehlanu. Vznikají zde tak zkosené, ustupující fasády a zešikmená střecha. Tento „kšilt“ pak kryje obě hlavní fasády před deštěm.

Tyto plochy jsou pro návštěvníky pohledově nejvíce exponované, a jsou tedy tvořeny lesklou, stříbřitou „krajkou“ z tahokovu. Jedná se o fasádní panely z eloxovaného hliníku. Jihozápadní nároží haly je na celou výšku ustoupené fasády navrženo jako prosklený hliníkový sloupkově-příčkový fasádní systém.

Svislé spáry této fasády jsou řešeny jako strukturální, tedy s tmelenou spárou, vodorovné spoje skel jsou chráněny hliníkovou krycí lištou o pohledové šířce 50 mm a hloubce 85 mm. Za tímto prosklením se nacházejí hlavní prostory pro veřejnost i administrativu haly.

Vztah k okolí

Přestože stávající zástavba v okolí řešeného objektu je velmi nejednotná, hmota objektu je osazena tak, aby dané uspořádání respektovala. Podélná osa stavby je rovnoběžná s příčnou osou velodromu.

Na severní straně navazuje objekt na uliční čáru tvořenou stávajícím oplocením velodromu a navazujících rodinných domů. Severní fasáda jen mírně ustupuje, aby vzhledem k výšce stavby nepůsobila v tomto místě šířka chodníku příliš stísněným dojmem. Jižní hranice stavby navazuje na tribunu velodromu.

Protože propojení s velodromem, který je uzavřeným areálem, není pro tuto stavbu účelné, je na východní straně zachován minimální potřebný odstup využitý pro osazení zeleně, naopak maximální prostor je ponechán na západní straně objektu tak, aby mohl sloužit veřejnosti.

Stejně tak je snahou návrhu zachovat rozptylovou plochu na jižní straně. Součástí odpočinkových ploch jsou také travnaté pásy s nově vysazenými stromy.

Dispozice

Sportovní hala je řešena jako nepodsklepený, třípodlažní objekt. Zatímco za prosklenou fasádou se ukrývá hala pro návštěvníky, hrací plocha a tribuny jsou umístěny již mimo prosklenou fasádu a jsou osvětlovány přes vnitřní prosklení v pracovnách a také pomocí střešních světlíků.

Jako kontrast ke zmíněným ušlechtilým, lesklým plochám jsou fasády hlavního objemu na severní a západní straně navrženy z pohledových pozinkovaných ocelových trapézových plechů s povrchovou úpravou v černém, matném provedení.

Výška stavby je dána požadovanou světlou výškou sportoviště, která činí 9 m a nosnou konstrukcí střechy, atika je pak 13 m nad okolním terénem.

Na jižní straně haly, mimo sportovní plochu, je výškově stavba rozdělená na přízemí se vstupní halou a patro s hygienickým zázemím pro tribuny, administrativou a tribunou pro hosty.

Na severní straně objektu je vytvořeno ještě třetí podlaží, které je využito pro zázemí strojovny vzduchotechniky. Nad druhým podlažím je střecha provedena oproti střeše nad sportovištěm na nižší úrovni.

Zadáním projektu bylo vytvoření prostoru pro sportovní aktivity jako volejbal a basketbal pro mládež, který by bylo možno využít i pro mezinárodní juniorské turnaje, a prostějovským se podařilo toto zázemí mladým sportovcům nabídnout v hávu kvalitní architektury.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 4/2019.