Oceňovaná Městská hala Modřice je promyšleným místem pro všechny

Je to už dva tisíce let, co Marcus Vitruvius Pollio, nejslavnější z dávných projektantů starého Říma, vyslovil hypotézu o třech základních principech kvalitní architektury. A je potěšující vidět, že projekt ověnčený v roce 2020 Národní cenou za architekturu, se těchto principů stále drží

Ony atributy, které by měly být z každého stavebního díla bez zbytečného hledání patrné, pojmenoval Vitruvius firmitas, utilitas a venustas. V krátkosti: budovy by měly odpovídat účelu, pro jaký byly navrženy. Měly by být vystavěny dobře a trvanlivě, chcete-li, spolehlivě. A do třetice všeho dobrého, měly by přinášet pohledem na sebe radost a potěšení.

Proč se tohle historické okénko vyplatí zmínit? Jednoduše proto, že slovutného mistra jsme možná nechali dvacet století za sebou, ale dobrou architekturu oceňujeme pořád dle totožných principů. Kvalita totiž, stejně jako kritéria jejího hodnocení, nestárne. Názorně to dokládá případ nové Městské haly v Modřicích, současného držitele Národní ceny za architekturu roku 2020.

Projektu, jenž vycházel z nenahodilosti a promyšlenosti, s jakou svou nemalou plochu (2 375 m²) objem navázal na místo o celkové výměře pozemků 6 483 metrů čtverečních. Protože tohle rozhodně nebyl malý, snadný, skromný a nenákladný záměr. Od soutěže návrhů a vyhlášení výsledků v roce 2015 se lidé z Atelieru bod architekti a jejich spolupracovníci další čtyři léta nezastavili.

Dva roky řešili komplexní náležitosti projektu, dva další dozorovali samotnou realizaci. A protože symbolickou modrou kostkou vyjádřený úspěch týmu (ve složení Vojtěch Sosna, Jakub Straka, Jáchym Svoboda, Atelier bod architekti a hlavní inženýr projektu Ing. Jan Svoboda) ve dvacátém sedmém ročníku české Grand Prix Architektů skutečně není maličkostí, hodí se inspirovat jejich příkladem.

Úspěch začíná za hranicemi stavební parcely

Co přesně tedy nabídli a jaké výzvy řešili? V jádru se jednalo o návrh a realizaci sportovní haly s bazénem, fitness, potřebným zázemím, rozšířenou o rekonstruovaný objekt restaurace s ubytováním. S tím, že jedničkou na seznamu plánování bylo celkové řešení a umístění stavby v území. Stavební novinky možná táhnou, ale naše ochota jim dát šanci je vždy o něco menší, když se s jejich vznikem pojí odstranění starého.

A zrovna ona stará restaurace (dříve cihlová čtverka U Brázdilů), reprezentující na parcele původní objekt, byla s pamětí místa spjatá až příliš silně, aby mohla jen tak ze svévole novoty bez náhrady zmizet. Architekti si dali záležet na tom, jak do měřítka městské struktury, mezi jednopatrové a dvoupatrové domy, vměstnají stavbu s výškou mezi devíti až jedenácti metry tak, aby nepůsobila příliš rušivě a mohla s tkanivem ulic volně splynout.

Modřice přitom nejsou Brno, ale ani jihomoravská vesnice. Sladit poměrně velkolepý záměr s parametry pětitisícového sídla není nikdy snadné. Architekti to ustáli. Pohlídali si přitom další užitečné detaily, například to, aby nedošlo k zastínění objektů v sousedství, například základní školy, na kterou je stavba krčkem napojená. Architekt může být spolehlivým profesionálem, ale pokud není bez nadhledu schopen zvážit, jak jím produkovaná dokonalost zapadne do okolí, nemůže mít úspěch.

Úspěch Městské haly vychází i z toho, že ztělesňuje poklidnou stálost, usazenost a spolehlivou stabilitu. Ano, „bod architekti“ byli v Modřicích kvůli projektu víceúčelové sportovní haly. Ale nepodcenili přitom fakt, že se výsledný objekt/areál (za 189 mil. korun) má stát součástí města. Nevytvářeli návrh autonomního solitéru, ale prostor pro život.

S potenciálem využitelnosti pro celou místní komunitu. Sportoviště, dětská hřiště, parkovací stání, koncept prostranství, doplňková i původní zeleň, prakticky tedy veškeré okolí patřilo k otázkám, nad nimiž se v projektové fázi pozastavili. Asi jim to přidalo práci navíc, ale celý záměr tím ve výsledku získal na smysluplnosti a významu, nad rámec úzce vymezené cílové skupiny sportovců.

Srozumitelnost záměru

Každá budova k nám promlouvá a je potěšující, když rozumíme tomu, co nám chce sdělit. K dialogu přitom Městská hala v Modřicích využívá dva základní výrazové prostředky. Lidská měřítka a vlídnou tvář fasády rekonstruovaného objektu restaurace, která po důsledné renovaci vlastně vypadá stejně, jako na dobových fotografiích z minulého století. Značí to návrat něčeho známého, důvěrného.

Co vám chybět začalo až tehdy, kdy to zmizelo, a teď je to nazpět. Pochopitelně je tu taky masa vlastní haly, která by se mohla zdát příliš velkým soustem pro oko, lačnící po kráse a propracovaném designu. Jenže její navazující neskromný objem je – naštěstí – rozvolněn a rozčleněn do tří hmotově stejných částí. A vůči okolnímu světu se anonymizuje nenápadnou, snesitelnou, byť vizuálně těžkou „plechovinou“.

Spojit staré s novým, dva tvarem i materiálem nepříslušné celky, lehké nebylo. Díky citlivému přístupu architektů tu ale z kontrastu nevzniká konfrontace. Jen setkání dvou kvalitou srovnatelných částí, každé s odlišným účelem a využitím. Z rozložení hmot haly můžeme vyčíst, kde se nacházejí velká a malá hřiště (úroveň podlahy je vzhledem ke svahu a ulici zapuštěn o tři metry pod úroveň terénu), a nelze nezmínit, že objemy tu souřadně odkazují k původní renovované části, jež je tím v prostoru zdůrazněna.

Ve vizuální převaze rekonstruované části pak „zaniká“ i vnořený vstupní portál do haly. Moderna tu nemá potřebu vynikat a strhávat pozornost na sebe za každou cenu. Její hodnota tkví v obsahu, v programech, které nese její interiér.

Budova, kde se neztratíte

Po stavební stránce je základní konstrukcí nové části železobetonový monolit, který zůstává z velké části z interiéru pohledový. Nosná konstrukce světlíků je ocelová, průvlaky v hale betonové, lité. Celý dům tvoří těžký obvodový plášť s tepelnou izolací. Částečné zapuštění do terénu haly zlepšuje její klima v extrémech vysokých i nízkých teplot. Je to úsporné a efektivní.

Podlaha haly a akustické obložení stěn je dubové, stěny jsou z pohledového betonu a podhled světlíků je akusticky upraven. Okenní otvory jsou pro nadbytečnost minimalizovány. Nejen s ohledem k tepelným ztrátám, ale i z důvodu horního osvětlení hal, které přináší výrazně kvalitnější světlo a je preferováno. A z hlediska uspořádání?

Vzhledem k tomu, že každý „uživatel“ se tu vyznačuje určitými specifickými požadavky a zájmy, je právě provozní a dispoziční řešení oním prubířským kamenem, stvrzujícím kvality objektu. Možná jste si sem přišli zahrát tenis, a tak se nechcete zbytečně zdržovat vevnitř. Možná jste sem jen vyvedli své ratolesti řádit na hřiště, možná si chcete zakopat do míče, fandit sportovnímu utkání.

Třeba míříte do sauny nebo do vířivky, ale v Městské hale v Modřicích nikdy nebloudíte a neztrácíte čas. Pohyb interiérem, navigace mezi šatnami, posilovnou – ano, v celém tomto vymezeném prostoru – je velmi intuitivní a neklade na váš vnitřní kompas zvláštní nároky. Je třeba ještě něco dodávat?

U této budovy totiž můžeme v souladu s dávným mistrem řemesla konstatovat ztělesněnou přítomnost celistvé trojice firmitas, utilitas a venustas. Krásu stavby, její přínos užitečností, vynikající zpracování.