TreeHugger: budova turistického centra, která ustupuje stromům

Bressanone (německy Brixen) je malé město v severní Itálii. Díky své poloze v blízkosti Dolomit je častou zastávkou turistů mířících do tohoto horského masivu. Na malém trojúhelníkovém prostranství v centru města vyrostlo během téměř 150 let několik budov. Čtvrtou (a údajně poslední) stavbou je sídlo turistického centra pro rok 2019, takzvaný TreeHugger, od italského studia MoDusArchitects.

Architekti uspěli se svým návrhem ve veřejné soutěži v roce 2016. Jejich projekt měl nahradit starší budovu turistického centra ze 70. let od místního architekta Othmara Bartha.

Kvůli tomu padla za oběť modernistická budova z 30. let 20. století – sídlo Autonomní společnosti pro péči a bydlení. Tím však demolice neskončily. Poslední známou zbořenou stavbou je malý pavilon s habsburskou orlicí z roku 1875.

Architekti s tímto postupem nesouhlasili a označili demolice za sérii „architektonických vražd“. „Historické fotografie odhalují sbírku výstředních a pozoruhodných pavilonů, které nešťastně skončily demolicí, aby uvolnily místo další „oběti“,“ říká Sandy Attia, spoluzakladatelka společnosti MoDusArchitects.

Inspirováno sousedstvím

„Stavba byla nejprve koncipována jako pavilon, přesněji řečeno jako vrtoch, který čerpá z malých čínských a japonských pavilonů. Ty označují rohy zahrad biskupského paláce, který se nachází v sousedství,“ vysvětluje Sandy Attia. „Projekt přebírá vlastnosti vzdušnosti a levitace, které jsou pro tyto stavby charakteristické,“ dodává architektka.

Konečnou podobu nejvíce ovlivnily dva stromy, které se tvůrci rozhodli ponechat. Jeden stojí v severním rohu pozemku. Druhý strom, velký platan, zabírá velký kus prostoru uprostřed jihozápadní části pozemku. Design je mu tedy podřízen, a to skutečně originálním způsobem.

Stěna objímající strom

Architekti použili platan jako výchozí bod, kolem kterého se celá budova doslova točí. Nepravidelně tvarovaná betonová fasáda je tvořena pěti obloukovými stěnami. Citlivě kopírují korunu platanu až do výšky jednoho patra, aniž by ji jakkoli poškodily.

V přízemí je budova téměř celá prosklená, ale lze ji zastínit závěsy. Jsou zde informační kiosky a otevřený vnitřní prostor, který je určen především pro koordinaci turistických skupin. V zadní části budovy je několik kanceláří a veřejné toalety přístupné zvenčí.

Hlavní vchod je orientován na severní stranu. Je zvýrazněn masivním konzolovým převisem, který vystupuje do prostoru a vytváří malé náměstí. Malý sklep v severovýchodní části je přístupný po schodech vedoucích také do prvního patra. Architekti tam umístili toalety a skladiště pro centrum.

Masivní betonový válec uprostřed přízemí skrývá točité schodiště vedoucí pouze do prvního patra. Ve druhém patře se nachází konferenční místnost, kancelář ředitele, kuchyňka nebo toalety.

K dispozici je také několik pracovních ploch k pronájmu. Okna jsou čtyřúhelníková a pětiúhelníková se zaoblenými rámy. Interiér celé budovy je zařízen v jednoduchých, ale účelných barvách použitých materiálů – šedé, černé, bílé a hnědé.

Použitý beton

Povrch betonových stěn je opracován pěchovacím kladivem tak, aby připomínal šupinatou kůru platanu. Byl vyroben z drceného kamene z nedalekého projektu železničního tunelu Brennen. V zájmu udržitelnosti se od TreeHuggeru přinejmenším očekává, že ho nepotká stejný osud jako budovy před ním a že vydrží co nejdéle.

Svými výraznými tvary komunikuje s historickým kontextem a zároveň na první pohled zaujme kolemjdoucí. Doufejme, že se to této originální formě skutečně podaří.